„Becoming a Facebook User“: záhada (ne)opouštění facebooku

• Název práce v češtině: „Becoming a Facebook User“: záhada (ne)opouštění facebooku
• Název v anglickém jazyce: "Becoming a Facebook User": the mystery of (not) leaving
• Akademický rok vypsání: 2010/2011
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Martin Hájek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 09.06.2011
• Datum zadání: 09.06.2011
• Datum a čas obhajoby: 26.06.2012 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 18.05.2012
• Datum proběhlé obhajoby: 26.06.2012
• Oponenti: PhDr. Mgr. Jan Balon, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Problematika:
Lidské interakce a společenská komunikace prochází spolu s vývojem technologií určitými proměnami. Od kontaktu face to face se stále více rozšiřuje možnost setkávat se s ostatními jedinci v prostředí virtuálním, které umožňuje překonávání časoprostorových bariér. Americký teoretik masových médií Joshua Meyrowitz ukazuje posun od klasických setkávání, tak jak je ve své dramaturgické metafoře zachytil Erving Goffman, k interakcím zprostředkovaným elektronickými médii (u něj se jednalo především o televizi), změnu popisuje na základě teze o zesložiťování a prolínání se informačních toků [Meyrowitz 2006: 42-4]. Posun k internetové komunikaci a interakci tuto odlišnost zachovává, rozšiřuje je však o další prostředky, které jedinci mohou v interakci využívat. V internetovém prostředí je specifická druhá strana komunikace – publikum či komunikační partner. Na rozdíl od setkávání tváří v tvář není jisté, kdo a zda vůbec někdo bude sdělení přijímat (viz například Hugh [1995: 2], Turkle [1999: 644]).
V České republice bylo v prosinci 2010 bezmála 3 miliony uživatelů sociální sítě facebook (zdroj ČSÚ1), je tedy nejpopulárnější komunitní sítí. Z tohoto důvodu jsem facebook zvolila jako prostředí, ve kterém budu analyzovat výše zmiňovaná specifika virtuální komunikace. Člověk zde sice komunikuje pouze se svými „přáteli“, většinou však jejich počet dosahuje několika set, nelze tedy mluvit o soukromé či přesně zaměřené interakci.
Výzkumné otázky
V rámci své práce budu navazovat na Goffmanovu divadelní metaforu, která implikuje existenci zákulisních a jevištních prvků. Joshua Meyrowitz poukazuje na to, že s rozvojem nových médií, se tato zákulisí a forbíny na jedné straně vyostřují a na straně druhé vzniká tzv. střední zóna, která obsahuje jak prvky jevištního, tak prvky zákulisního chování [Meyrowitz 2006: 50]. Přestože se Meyrowitz soustředil především na médium televize, nacházíme tento fenomén i v oblasti internetu. Lidé zde na jednu stranu mohou vystupovat pod fiktivními identitami (jedná se o extrémně oddělený výkon od zákulisí), jak o tom píše například Sherry Turkle [1999: 644], zároveň však zde dochází k více sociálním kontaktům v ten samý okamžik, nejde tak jednat, jako by jednotlivá prostředí byla oddělená, člověk musí zastávat několik rolí najednou, dochází ke slučování sociálních situací dříve oddělených [Meyrowitz 2006: 47].
Činnosti a tedy možné místa kontaktu na sociální síti facebook mají různou podobu – uživatelé vkládají svoje fotografie, různá videa, píšou tzv. statusy (něco, co chtějí sdělit ostatním), vytváří si své „profily“ (ukládají informace o své osobě) nebo naopak komentují příspěvky druhých, označují to, co se jim v činnosti druhých líbí. Všechna tato činnost může být v Meyrowitzově argumentační linii chápána jako střední zóna. Příspěvky a ostatní akce jsou totiž v rámci facebooku viditelné mezi tzv. přáteli (v rámci přátel je možné nastavit ještě určitá omezení toho, co může určité publikum vidět), tito přátelé však tvoří různé divácké týmy. Člověk tak může hrát zároveň roli kamaráda, syna, spolupracovníka apod., vše ale v jediném představení.
Tato střední zóna bude jádrem mého výzkumu – především mne bude zajímat, jak funguje management představení v rámci multiplicity rolí, ke kterému dochází právě na facebooku. Věnovat se budu nejen samotnému fungování, zajímat mne budou i samotní aktéři – ti, kteří management zvládají hladce a ti, kteří se naopak střední zóně vyhýbají.

Výzkumná metoda
Vzhledem k tomu, že mne nebude zajímat přímo obsah komunikačních sdělení, ale půjde mi v zásadě o prvotní zjištění povahy a charakteristik střední interakční zóny, využiji metod kvalitativních. Základem analýzy bude korpus dat z facebookového profilu (bude se jednat o případovou studii), budu se věnovat pouze příspěvkům a akcím, které dělají uživatelé záměrně (na facebooku se objevují i reklamy a tzv. spamy, které ovšem s vědomou činností uživatelů nemají nic společného) a v návaznosti na komunikačního partnera (nebudu se věnovat akcím, které jedinec provádí samostatně, jako například hraní her). Pomocí teoreticky zakotveného kódování provedu analýzu dat a budu se snažit zodpovědět výzkumnou otázku.
Analýzu akčního prostředí paralelně doplním o rozhovory, kterými se budu snažit přiblížit jednotlivé póly zvládání jednání ve střední zóně. Budu dotazovat jak ty úspěšné, kteří se bez problémů vyrovnávají s prolínáním několika sociálních prostředí, tak ty, kteří se jednání ve střední zóně vyhýbají – konkrétně se bude jednat o ty, kteří se v prostředí facebooku pohybovali a kteří ho opustili, a na druhé straně o ty, kteří na facebooku sice jsou, ale aktivně nevystupují, nevstupují tedy do pozice, kdy by museli jednat před několika publiky zároveň.

Seznam odborné literatury

Literatura
Bargh, J. A., McKenna, K. Y., & Fitzsimons, G. M. 2002. Can you see the real me? Activation and expression of the ‘‘true self’’ on the Internet. Journal of Social Issues. Vol 58, No 1, pp. 33-48.
Goffman, Erving. 1999. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
Meyrowitz, Joshua. 2006. Všude a nikde: vliv elektronických médií na sociální chování. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum.
Miller Hugh. 1995. The presentation of self in electronic life: Goffman on the Internet. Paper presented at Embodied Knowledge and Virtual Space conference, London. [Online]. Dostupné na: http://ess.ntu.ac.uk/miller/cyberpsych/goffman.htm
Papacharissi, Z. 2002. The presentation of self in virtual life: Characteristics of personal home pages. Journalism Mass Comm. Quart. Vol. 79. No 3. pp. 643-660.
Turkle, S. (1999). Cyberspace and identity. Contemporary Sociology, 28, 643–648.