Procesněprávní aspekty řešení sporů v mezinárodním ekonomickém právu

• Název práce v češtině: Procesněprávní aspekty řešení sporů v mezinárodním ekonomickém právu
• Název v anglickém jazyce: Procedural legal aspects of dispute resolution in international economic law
• Klíčová slova: Řešení sporů; mezinárodní ekonomické právo; WTO, ICSID, NAFTA.
• Klíčová slova anglicky: Dispute settlement; international economic law; WTO, ICSID, NAFTA.
• Akademický rok vypsání: 2009/2010
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
• Vedoucí / školitel: prof. JUDr. Vladimír Balaš, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 17.03.2010
• Datum zadání: 20.12.2011
• Datum potvrzení stud. oddělením: 16.01.2012
• Datum a čas obhajoby: 12.01.2012 13:00
• Místo konání obhajoby: PRF místnost č. 217
• Datum odevzdání elektronické podoby: 30.12.2011
• Datum proběhlé obhajoby: 12.01.2012
• Oponenti: prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.

Předběžná náplň práce

Spory se v současném mezinárodním ekonomickém právu řeší více institucionalizovaným způsobem, než tomu bylo v posledním půlstoletí. Cíle je jasný: dosáhnout lepší vykonatelnosti práva (rozhodnutí) na základě rychlého a efektivního řízení „pod jednou střechou“.
Tato práce se zaměřuje na procesní aspekty řešení sporů v rámci Mezinárodní obchodní organizace (WTO), Mezinárodního centra pro řešení sporů z investic (ICSID) a Severoamerické dohodě o volném obchodu (NAFTA). Každá z těchto tří organizací má svou zvláštní procesní úpravu řešení sporů, která se zároveň odlišuje od práva mezinárodního obchodu tím, že alespoň jednou stranou sporu je stát.
WTO jsem si vybrala z toho důvodu, že upravuje spory na mezistátní úrovni, vzniklé ze všech dohod WTO mezi všemi členy WTO, což ho činí největší (a dodejme, že také velmi efektivní) platformou k řešení sporů v celosvětovém měřítku. ICSID je zase první a nejpopulárnější smíšenou arbitráží, která umožnila nestátním aktérům vystupovat v řízení jako strana sporu. A konečně NAFTA, i když na hmotněprávní úrovni doplňuje právo WTO, tak na procesněprávní úrovni mu konkuruje, což ji činí zajímavou pro účel této práce.
Skoro každý mechanismus umožňuje začít řešit spory vzájemnými konzultacemi, nebo jiným typem nejudiciálního řízení. Je to tak zejména z toho důvodu, že je vždy upřednostňováno urovnání sporu (zejména na mezinárodní úrovni) mírovým, ideálně vzájemně výhodným způsobem.
Nicméně, jádro výše zmíněného urovnávání sporů představuje panelové řízení. Panely (nebo tribunály) jsou tvořeny lichým počtem rozhodců, kteří spor meritorně rozhodují. Panely u WTO jsou nezávislé, řízení je rychlé a vydaná rozhodnutí jsou podrobena schválení všemi členy WTO. Naštěstí je tento schvalovací proces založen na tzv. negativním konsenzu, což znamená, že rozhodnutí je bez dalšího přijato, neshodnou-li se všichni členové na jeho nepřijetí. Takto přijaté rozhodnutí je pak vykonatelné, nesplní-li ho žalovaný. Za zmínku stojí i odvolací orgán WTO, který rozhoduje odvolání ohledně právní stránky rozhodnutí panelu. Řízení před WTO je přístupné jiným členským státům a vydaná rozhodnutí jsou zveřejňována.
Panelové řízení před ICSID je celkem podobné tomu u WTO. Odlišnost je u stran sporu, kde jednou stranou je nestátní soukromoprávní investor žalující hostitelský stát za porušení dvoustranné smlouvy o ochraně investic. Řízení před ICSID neumožňuje odvolání, zato ale můžou strany žádat o zrušení rozhodnutí, pokud bylo učiněno za nepovolených okolností. ICSID rozhodčí mechanismus je velmi důvěrný a rozhodnutí se zveřejňují, jen když se na tom strany dohodnou.
Konečně, spory v rámci NAFTA se řeší zejména dle tří kapitol: kapitoly 11, která upravuje spory mezi členskými státy dle Dodatečných pravidel ICSID nebo rozhodčích pravidel UNCITRAL; kapitoly 19, která je nejčastěji užívaným rámcem pro řízení dle NAFTA; a kapitoly 20. Kapitola 19 upravuje řízení z antidumpingových a vyrovnávacích cel, které uvalil importující stát na jiný členský (exportující) stát. Panely jsou dvounárodnostní, skládající se z občanů států, které jsou ve sporu. Tak je tomu zejména z důvodu, že rozhodným hmotným právem tu je právo importujícího státu, a má se za to, že rozhodci – občané stran sporu, ho budou znát nejlíp. Rozhodnutí vydaná na základě této kapitoly můžou být napadena odvoláním u tzv. mimořádné odvolací komise skoro z totožných důvodů, jaké jsou u zrušení rozhodnutí vydaného v rámci ICSID – toto je jediné možné odvolací řízení, které NAFTA zná.
Kapitola 20 uvádí pravidla všeobecného řízení pro spory, které nejsou upraveny v jiných kapitolách NAFTA. Zajímavé je, že na základě jednoho ustanovení z této kapitoly je umožněno členům NAFTA si vybrat, zdali budou svůj spor řešit dle pravidel NAFTA, anebo ho předloží WTO (což členové často využívají). Panely dle kapitoly 20 jsou také dvounárodnostní, ale odvolání již není dovoleno.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The dispute settlement in the international economic law of nowadays takes place under more institutionalized mechanism as in the past half-century. The aim is clear: better enforceability of the law (of the award) based on the fast and efficient “under one roof” procedure.
This thesis focuses on the procedural aspects of the dispute settlement within the World Trade Organization (WTO), the International Centre for Settlement of Investment Disputes (ICSID) and the North American Free Trade Agreement (NAFTA). Each of these three organizations has its own special dispute settlement procedure, which is above all distinctive from the international trade law by having at least one (member) state as a party to a dispute.
I have chosen WTO because it regulates the disputes on a state-state level arising from all the WTO agreements between all WTO members, which makes it the biggest (and very effective, let’s admit) dispute settling platform worldwide. ICSID is the first and most popular mixed arbitration allowing a non-state party (an investor) to be a party to a dispute. And finally, NAFTA, even if it is on a substantial level complementing the WTO agreements, represents their competitive version on the procedural level, what makes it interesting for the scope of this paper.
Almost all mechanisms provide for starting the dispute settlement with a consultation or other type of non-arbitral procedure. This is mainly for the reason that it is always preferred to resolve a dispute (especially on an international level) in a peaceful, and, ideally, mutually acceptable way.
However, the core of the above mentioned dispute settlement mechanisms lies in the panel procedures. The panels (or tribunals) are made of an unequal number of arbitrators who decide on the dispute. Within WTO, the panels are self-sustaining, the procedure proceeds fast forward and the rendered awards are subject to further adoption by all the WTO members. Luckily, the adoption process is based on a so-called negative consensus, meaning that the award is automatically adopted except when all the members agree to the contrary. This assures that the award once adopted can be further enforced, if it is not met with the respondent. Worth of mentioning is the appellate body of WTO, which decides on a legal matter of a decision. The WTO procedure is quite open for the third parties (member states) and all decisions are made public.
The panel arbitration under ICSID is quite similar to that of the WTO. Remarkable difference is in the parties to the disputes, where one of those is a private non-state investor complaining about the breach of a bilateral investment treaty from the side of a host state. The ICSID procedure does not allow an appeal, but on the other hand grants to the parties the right to annul the decision, which appeared to be met under the illegal circumstances. The ICSID mechanism is very confidential and the decisions are made pubic only if the parties agree so.
Finally, the NAFTA dispute settlement platform consists of three major chapters: chapter 11, regulating the dispute settlement between the member states, run under the Additional Facility Rules of ICSID or under the UNCITRAL Arbitration Rules; chapter 19, which is the most often used procedure under the NAFTA, and chapter 20. Chapter 19 deals with the disputes from the antidumping and countervailing duties of an importing state imposed on an exporter of another member (exporting) state. The panels are bi-national, composed of the national of the states, which are parties to the disputes. This is mainly because the decisive substantive law is the one of the importing state and the national panelists are supposed to know it best. The decision rendered under this chapter can be appealed before the extraordinary challenge committee from almost exactly the same reasons as the annulment of an ICSID award – and it is the only appellate procedure available under the NAFTA.
Chapter 20 introduces the general dispute settlement of other disputes not separately regulated elsewhere within the NAFTA. What is interesting is that based on a provision from this chapter the recourse to the dispute settlement under WTO is allowed (and let admit that also often used by the states). Panels under chapter 20 are also bi-national, but no appeal is available.