Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 368)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Římská úmluva a Nařízení Řím I o právu rozhodném pro smluvní závazky
Název práce v češtině: Římská úmluva a Nařízení Řím I o právu rozhodném pro smluvní závazky
Název v anglickém jazyce: The Rome Convention and Rome I Regulation on the Law Applicable to Contractual Obligations
Klíčová slova: Římská úmluva, Nařízení Řím I, volba práva
Klíčová slova anglicky: Rome Convention, Rome I Regulation, Choice of law
Akademický rok vypsání: 2009/2010
Typ práce: diplomová práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
Vedoucí / školitel: prof. JUDr. Monika Pauknerová, CSc., DSc.
Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
Datum přihlášení: 04.11.2009
Datum zadání: 30.06.2011
Datum potvrzení stud. oddělením: 22.05.2012
Datum a čas obhajoby: 22.05.2012 09:00
Místo konání obhajoby: 317
Datum odevzdání elektronické podoby:29.03.2012
Datum proběhlé obhajoby: 22.05.2012
Oponenti: doc. JUDr. Bc. Jan Brodec, LL.M., Ph.D.
 
 
 
Předběžná náplň práce
Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazky
Účelem mé práce je analýza některých hlavních aspektů EP a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení) a to zejména s ohledem na Římskou úmluvu o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy 1980 (úmluva) a poskytnout přehled změn právě v porovnání s Úmluvou. Úmluva byla v České republice publikována ve sbírce mezinárodních smluv jako sdělení č. 64/2006 Sb. m. s. a aplikována na smlouvy uzavřené po 1. červenci 2006. Nařízení je přímo použitelným a závazným předpisem, který musí soudy členských států aplikovat na smluvní závazkové vztahy uzavřené ode dne 17. prosince 2009. Tam kde se nepoužije ani Úmluva ani Nařízení budou soudy aplikovat příslušný vnitrostátní předpis, tedy zákon
č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním v platném znění. Ten by měl od 1. ledna 2014 být nahrazen novým zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém.
Práce se skládá z deseti kapitol, každá z nich se věnuje různým otázkám souvisejícím s kolizní úpravou pro smluvní závazky. První kapitolou je úvod, který se věnuje představení tématu a zde uvedeným záměrům.
Kapitola druhá vymezuje základní terminologii užívanou v těchto souvislostech, jakož i základní teoretické souvislosti tematiky kolizních norem a evropského mezinárodního práva soukromého.
Třetí kapitola se zaměřuje na vývoj Úmluvy i Nařízení, zvlášť v rámci dvou podkapitol.
Čtvrtá kapitola představuje rozbor působnosti v rámci párových podkapitol. V prvních dvou podkapitolách je pojednáno o časové působnosti Úmluvy a Nařízení, v dalších o rozsahu jejich věcné působnosti a rozdílech mezi nimi, v posledních pak o působnosti teritoriálně personální.
Pátá kapitola se zabývá vzájemnými vztahy nástrojů upravujících kolizní normy pro smluvní závazky a vztahem Nařízení k Úmluvě.
Šestá kapitola se soustředí na problematiku svobodné volby práva jakožto součásti autonomie vůle stran. Podkapitoly pojednávají zejména o povaze ujednání o volbě práva, o možných způsobech vyjádření volby práva, o štěpení obligačního statutu, předmětu volby a o omezeních smluvní autonomie se zvláštním důrazem na problematiku čl. 3 odst. 3 Nařízení.
Sedmá kapitola představuje postup používaný při určení rozhodného práva v případě neexistence volby práva a poukazuje na přístup Úmluvy a nařízení k používání principu nejužšího spojení.
Osmá kapitola se věnuje rozsahu použití obligačního statutu.
Devátá kapitola pojednává o různých souvislostech a prvcích nové definice imperativních ustanovení a dále se věnuje jejich použití s přihlédnutím k tomu, že může jít o ustanovení práva rozhodného pro smlouvu, o ustanovení práva soudu nebo o ustanovení práva třetí země. Závěrem je porovnání imperativních ustanovení s výhradou veřejného pořádku.
Závěr je obsažen v desáté kapitole a stručně shrnuje závěry a zjištění získané v průběhu práce. Nabízí taký možný pohled na budoucí vývoj úpravy.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
Rome Convention and Rome I Regulation on the law applicable to contractual obligations
The purpose of my thesis is to analyse some main aspects of Regulation (EC) No 593/2008 of the European Parliament and of the Council of 17 June 2008 on the law applicable to contractual obligations (the Regulation) especially with regard to the Rome Convention on the law applicable to contractual obligations from 1980 (the Convention) and to provide an overview of changes compared to the Convention. The Convention was published in the Collection of the International Treaties as notification No 64/2006 Sb. m. s. and it applies to contracts concluded after 1 July 2006. The Regulation oblige the courts of all EU Member States except Denmark to determine the applicable law for contracts with an international element entered into on or after 17 December 2009 according to the Regulation’s provisions. Where neither the Convention nor the Regulation applies, the Czech courts will generally look to the relevant national law, Act No 97/1963 Sb. on Private International and Procedural Law as amended. From 1 January 2014 would be applied its superseder Act No 91/2012 Sb. on Private International Law.
The thesis is composed of ten chapters, each of them dealing with different aspects of choice of law rules applicable to contractual obligation. Chapter One is introduction which has been here already mentioned.
Chapter Two defines basic terminology used in the thesis like the international element and provide basic theoretical information about context of choice of law rules as well as European private international law.
Chapter Three deals with genesis of the Convention as well as of the Regulation. The chapter is subdivided into two parts each looks at the genesis of these instruments separately.
Chapter Four provide an analytical overview of scope of application. The chapter is divided into the six subsections. First two subsections deal with force of action of the Convention and of the Regulation. Next two subsections contain
detailed analyses of matters that fall into and out of scope of the Convention and of the Regulation. Last subsections deal with territorial scope.
Chapter Five attempts to present relations amongst variety of instruments contain choice of law rules on contractual obligations as well as the relation between the Convention and the Regulation itself.
Chapter Six concentrates on freedom of choice, as the essential part of party autonomy. Subchapters concern the characterisation of arrangement about choice of law, possible ways how parties may realize choice, matter of splitting the lex causae, object of choice and limitations of party autonomy with special regard to single-country contracts.
Chapter Seven contains rules which determine the applicable law in absence of choice and compares the approach of both analysed instruments to the principle of closest connection.
Chapter Eight deals with the scope of the law applicable.
Chapter Nine characterises various aspects of new definition of overriding mandatory provisions and presents usage of these provisions, which can be part of lex fori, lex causae or part of law of third country. Then it compares overriding mandatory provisions with public policy.
Conclusion is drawn in Chapter Ten and briefly summarises obtained conclusions and offers the view to possible future development.
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK