Záměrem této diplomové práce je kriticky zhodnotit přístupy obou autorů k fenoménu morálky (etiky). Zatímco sociobiolog a evolucionista Richard Dawkins vychází z diskontinuitního pojetí etiky (morálky), kterou vnímá jako mechanický důsledek interakce memů (a genů) v prostředí, přičemž memy jsou v říši živého lidským unikátem, primatolog Frans de Waal zaujímá stanovisko, že morálka se musela, stejně jako ostatní aspekty lidského chování vyvinout postupně, a tedy že její zárodky můžeme najít i u našich nejbližších žijících fylogenetických příbuzných, tedy u šimpanzů (učenlivých a bonobů). Jejich východiska, argumentace a závěry si zasluhují přezkoumání a kritickou reflexi i proto, že právě toto téma je důležité nejen pro (evoluční) biologii, ale i pro ideografické vědy, jmenovitě sociální a kulturní antropologii, etnografii, historii atd.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.