Jednou z trvalých funkcí výtvarného umění je funkce reprezentační, kdy výjimečnost, resp. formální náročnost produktů má zaručit mimořádný status i uživateli. V době obnovené české státnosti přebral tento nárok (v širokém poli stylu ?art deco?) i kubismus, který tak ale přestává reflektovat na svoji původní ambici přehodnocení vizuálního postižení třírozměrnosti v ploše a stává se ve smyslu syntetického kubismu systémem morfologického stylotvorného ozvláštnění plastiky a architektury. Cílem práce bude nejen toto potvrdit, ale především postihnout a rozlišit tvarovou specifičnost použité morfologie vůči existujícím tvarovým řešením. Bohatá literatura o české kubistické architektuře konfrontovaná s architekturou prvního desetiletí 20. století.