Aktuální články v mezinárodních vědeckých časopisech dostupných prostřednictvím databáze PubMed.
Předběžná náplň práce
High-grade serózní karcinom ovaria (HGSOC) je nejčastějším zhoubným gynekologickým nádorem. Je spojen s vysokou úmrtností, a to především proto, že je obvykle diagnostikován v pokročilých stadiích onemocnění a jeho včasná detekce zůstává obtížná. Na rozdíl od jiných typů nádorů se úmrtnost na HGSOC od 70. let 20. století nezlepšila. Nejúčinnější léčbou je cytoredukční chirurgie. V pokročilých stadiích bývá aplikována chemoterapie na bázi platiny či taxanů, fakultativně kombinovaná s cytoredukční chirurgií. Inhibitory PARP jsou aplikovány pacientům, jejichž HGSOC je pozitivní na mutace v BRCA. Přestože pacientky často zpočátku dobře odpovídají na chemoterapii HGSOC, běžně dochází k recidivám a rezistenci na chemoterapii na bázi platiny. Tato práce poskytuje přehled molekulárních vzorců HGSOC, chemorezistence, prognostických faktorů a pokroků v biologii HGSOC. Zdůrazněna je léčba chemoterapií na bázi platiny a její zlepšení zavedením multiterapeutických přístupů.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
High-grade serous ovarian carcinoma (HGSOC) is the most common malignant gynaecological cancer. It is associated with a high mortality rate, mainly because it is usually diagnosed in advanced disease stages, and the early detection remains challenging. In contrast to other types of cancer, the HGSOC mortality rates have not improved since the 1970s. The most effective treatment is cytoreductive surgery. In advanced stages, platinum- and taxane-based chemotherapies are facultatively combined with cytoreductive surgery. PARP inhibitors are applied to patients with BRCA mutation-positive tumours. Even though patients often initially respond well to the HGSOC chemotherapy, relapses and resistance to platinum-based chemotherapy commonly occur. This thesis provides an overview of HGSOC molecular patterns, chemoresistance, prognostic factors, and advances in HGSOC biology. Platinum-based chemotherapy treatment and its improvements by implementing multitherapy approaches are highlighted.