Ústavněprávní regulace výjimečného stavu v právním státě

• Název práce v češtině: Ústavněprávní regulace výjimečného stavu v právním státě
• Název v anglickém jazyce: Constitutional Regulation of the State of Exception in a Rechtsstaat
• Klíčová slova: Výjimečný stav; nouzový stav; právo na odpor; krize; právní stát
• Klíčová slova anglicky: State of exception; state of emergency; right to resistance; crisis; Rechtsstaat
• Akademický rok vypsání: 2020/2021
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra ústavního práva (22-KUP)
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 08.03.2021
• Datum zadání: 08.03.2021
• Datum potvrzení stud. oddělením: 08.03.2021
• Datum a čas obhajoby: 20.05.2021 16:00
• Místo konání obhajoby: m. 240
• Datum odevzdání elektronické podoby: 14.03.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 20.05.2021
• Oponenti: doc. JUDr. Jan Kudrna, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Předložená práce se zaměřuje na mimořádné reaktivní právní instrumenty určené k řešení krizí, mezi něž řadíme zejména výjimečný stav a rovněž právo na odpor, které se od prvního z uvedených institutů liší v tom ohledu, že se jej v podmínkách demokratického právního státu nemohou dovolat orgány veřejné moci, nýbrž pouze občané coby subjekty podřízené její autoritě. K hlavním cílům práce patří rigorózně prozkoumat pojmy výjimečného stavu a práva na odpor a jejich vztah a podat odpověď na otázku, zda mají být jimi označené instituty v podmínkách právního státu regulovány v pozitivním právu nebo jinak uznány. V kapitole věnované výjimečnému stavu zkoumáme pojmy krize a výjimečného stavu, prezentujeme různé typologie tohoto institutu, ukazujeme kontroverze, konfuze a problémy, které jsou s ním spojeny, představujeme možné reakce veřejné moci na mimořádné škodlivé situace a posuzujeme jejich přednosti a nedostatky. V návaznosti na závěr, že výjimečný stav by měl být upraven v pozitivním právu, následně věnujeme pozornost otázce, jakým způsobem a v souladu s jakými zásadami by do něj měl být inkorporován. V této souvislosti předkládáme tezi, že by měl být zakotven formou dvoustupňové regulace, která kombinuje enumerativní výjimečné stavy s výjimečným stavem obecným. Jelikož však sebeširší regulace výjimečného stavu nemůže vyloučit potřebu jednání ultra vires nebo contra legem, zkoumáme v další podkapitole, zda a za jakých předpokladů může být nadpozitivní výjimečný stav legitimní a na bázi jakých důvodů. V kapitole zaměřené na právo na odpor po provedení potřebných úvodních terminologických distinkcí stručně popisujeme, jak se vyvíjel postoj k právu na odpor napříč dějinami od starověku po současnost. Následně představujeme a vyhodnocujeme hlavní argumenty, jež lze uvést vůči němu a na jeho obhajobu, abychom mohli zaujmout odůvodněné stanovisko k otázce, zda takové právo má nebo nemá být v podmínkách právního státu uznáno či dokonce pozitivně zakotveno (a případně jak). Závěrem argumentujeme, že právo na odpor má v soustavě právního státu své místo jako nejkrajnější myslitelný prostředek jeho ochrany.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

This treatise focuses on extraordinary reactive legal instruments designed for crises resolution, which include in particular the state of exception and also the right to resistance. The latter differs from the former in that it cannot be invoked by public authorities under a Rechtsstaat, but only by citizens who are subject to their authority. The aim of this treatise is to thoroughly examine the concepts of the state of exception and the right to resistance and their relation and to answer the question of whether the corresponding institutions should be regulated in positive law or otherwise recognized under a Rechtsstaat. In the chapter on the state of exception, I inquire into the concepts of crisis and state of exception, present various typologies of this institution, outline controversies, confusions and problems associated with it, present possible responses of public authorities to exceptional harmful situations and assess their advantages and drawbacks. Following the conclusion that the state of exception ought to be regulated in positive law, I ask the question of how it should be codified and propose a two-level regulation, which combines enumerative states of exception with a general one. However, since even broad regulation of the state of exception cannot rule out the need for ultra vires or contra legem steps, I examine whether and under what conditions a suprapositive state of emergency can be vindicated and on what grounds. The following chapter on the right to resistance opens with a series of necessary terminological distinctions and describes how the right to resistance has evolved throughout history from antiquity to the present. In order to determine whether such a right should be recognized or even positively codified under a Rechtsstaat, I present and evaluate the main arguments that can be made against the right to resistance and in its favour. Overall, I argue that the right to resistance has its place in a Rechtsstaat as the outmost means of its protection.