Práce rozebírá problematiku civilněprávního omylu. Cílem je v prvé řadě podrobně zmapovat souvislosti stručného znění zákona, které je spojeno s velkým množstvím výkladových problémů. Předmětem zájmu jsou zejména způsoby vyvolání omylu, otázka omluvitelnosti a význam lsti v právním jednání. Výklad se opírá o českou i zahraniční odbornou literaturu a judikaturu, zejména Nejvyššího soudu. V úvodních kapitolách je právní úprava zasazena do širší perspektivy. Nejprve jsou přiblíženy, pro výklad klíčové, zákonné zásady a též teorie řešící problematiku rozporu projevu a vůle. Následně je přiblížena historická geneze úpravy, které má značný význam pro navazující výklad. Jedním z pilířů práce je teoretické rozdělení jednotlivých druhů omylů. Další výklad pak rozebírá způsoby vyvolání omylu. Za pomoci historického, logického a systematického výkladu je učiněn závěr o nutnosti překlenutí textové nedokonalosti zákona. Zohledněn je specifický charakter lstivého omylu. Pro výklad tuzemské úpravy a úvahy de lege ferenda je významný exkurz do zahraničních unifikačních projektů, které podstatně pečlivěji zpracovávají textaci úpravy omylu. Kapitola o omluvitelnosti podrobně rozebírá doktrinální a judikatorní základy této, do zákona nezapracované, koncepce. Je argumentováno ve prospěch silnějšího zohledňování současných zásad zákona a změně přístupu k omluvitelnosti v kontextu lstivého jednání v soudní praxi. V posledních kapitolách je pak prostor věnován vztahu úpravy omylu a blízkým institutům, kterými jsou práva z vad, předsmluvní informační povinnost a neúměrné zkrácení. Z práce vyplývají zejména následující závěry. Úprava omylu má širší aplikační rámec, než který by byl předvídatelný ze stručného textu zákona. Nejvýznamněji je to zřejmé u otázky vyvolání omylu, které je nutné chápat extenzivněji tak, aby v sobě zahrnovalo i situace pouhé vědomosti o omylu druhé strany. Významným je též vymezení lsti. V případech její přítomnosti je argumentováno pro upozaďování ostatních faktorů, které by za jiných okolností znamenaly pro zmýleného překážku pro dovolání se následků omylu. V těchto otázkách je zdůrazněn význam současných zásad, zejména poctivosti. Lest je významným faktorem i v kapitole týkající se omluvitelnosti omylu. Vedle toho jsou ale poskytnuty argumenty i pro řešení situací, kdy je zavinění stran v kontextu omylu podobné. Ze závěrů plynoucích ze soudní praxe je vytvořena metodická pomůcka k posuzování míry omluvitelnosti stran.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
The thesis discusses the issue of mistake in civil law. The aim is to map out in detail the background of the overly brief wording of the law, which is associated with a large number of interpretation problems. The main focus is on the means of inducing a mistake, the question of excusability and the importance of deceit and fraud in legal acts. The text is based on Czech and foreign scholarly literature and case law, especially of the Supreme Court. In the introductory chapters, the wording of law is set in a broader perspective. First, key principles for the interpretation, as well as theories dealing with the issue of the conflict between expression and will, are presented. Subsequently, the historical genesis of the laws on mistake is presented, which is of considerable importance for the subsequent interpretation. One of the pillars of the work is a theoretical division of specific types of errors. Further ways of inducing error are discussed. With the help of historical, logical and systematic interpretation, a conclusion is made about the need to bridge the textual imperfection of the law. The specific nature of deceit is taken into account. An excursion into foreign unification projects, which process the wording of provisions of mistake more precisely is important for the interpretation of the domestic regulation and de lege ferenda considerations. The chapter on excusability analyzes in detail the doctrinal and judicial foundations of this concept, which is not incorporated in the law. It is advocated to take greater account of current principles of law and to change the approach to excusability in the context of deceptive conduct in court practice. In the last chapters, space is devoted to the relationship between mistake and related legal institutes, such as rights from defects, pre-contractual duty to inform and leasio enormis. The following conclusions are key. The wording of legal provisions on mistake has a wider application framework than apparent from the brief text of the law. This is most salient in the question of inducing error, which must be extended so as to include situations of mere knowledge of the other party's error. The definition of fraud is also important. In cases of its presence, it is argued for neglecting other factors which would otherwise constitute an obstacle for the person in mistake to invoke the consequences of the error. On these issues, the importance of current principles, in particular fairness, is emphasized. Fraud is also an important factor in the chapter on the excusability of error. In addition, arguments are also provided for resolving situations where the fault of the parties is in the context of an error similar. From the conclusions arising from court practice, a methodological tool is created to assess the degree of excusability of the parties.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.