Souvislost pořadí narození mezi učiteli a žáky se může významně projevovat do studijních výsledků žáka (např. prostřednictvím motivace žáka k učení). Mnoho studií uvádí, že prvorození dosahují v průměru většího úspěchu ve vzdělání než později narození. Často se však jedná pouze o reportování jejich vyššího podílu mezi studenty bez hlubší souvislosti s procesem vzdělávání. Je možné, že tyto rozdíly mohou být následně zesíleny či naopak utlumeny v období školní docházky, a to např. na základě interakce žáků s učiteli. Hlavním cílem práce je prozkoumat, jak pořadí narození učitele a žáka ovlivňuje jejich interakci a motivaci žáků k učení, a to v návaznosti na jejich učební a výukové styly. Předchozí výzkumy ukazují, že pozitivní přístup učitelů k předmětu významně zlepšuje výsledky studentů. Pokud učitelé dokáží správně motivovat své studenty, zvyšují tím pravděpodobnost, že studenti budou mít dobré studijní výsledky a případně budou pokračovat ve vysokoškolském vzdělání. Tato snaha o motivaci může selhávat v momentě, kdy dochází ke křížení vyučovacího a učebního stylu učitele, kdy pedagog učí v souladu s jeho vlastní učební strategií, kterou pokládá za vhodnou i pro své žáky, aniž by reflektoval efektivitu výuky a byl případně ochoten svůj způsob vedení výuky změnit/přizpůsobit okolnostem a cílové skupině. I proto je vhodné hlubší zkoumání problematiky vyučovacích stylů. Především by výsledky takových výzkumů měly posloužit samotným učitelům, kteří chtějí poznat a porozumět způsobu, jakým vedou své vyučovací hodiny a jak zvýšit efektivitu výuky. Porozumění tomuto konceptu může mít tedy pozitivní efekt na vyučování samo o sobě, ale také na komunikaci mezi učitelem a žáky.
- zadáno vedoucím/školitelem