Zajištění věci v trestním řízení

• Název práce v češtině: Zajištění věci v trestním řízení
• Název v anglickém jazyce: Seizing things in criminal proceedings
• Klíčová slova: zajištění věci, zajištění majetku, věc důležitá pro trestní řízení, výnos z trestné činnosti, náhrada škody z trestné činnosti
• Klíčová slova anglicky: seizing things, seizing asset, things important for criminal proceedings, proceeds of crime activity, compensation for crime damage
• Akademický rok vypsání: 2019/2020
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra trestního práva (22-KTP)
• Vedoucí / školitel: JUDr. Katarína Tejnská, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 20.11.2019
• Datum zadání: 20.11.2019
• Datum potvrzení stud. oddělením: 20.11.2019
• Datum a čas obhajoby: 23.06.2020 10:30
• Místo konání obhajoby: PF UK m. 342
• Datum odevzdání elektronické podoby: 03.01.2020
• Datum proběhlé obhajoby: 23.06.2020
• Oponenti: doc. JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Tato práce si klade za cíl popsat stav a problémy právních institutů týkajících se zajišťování věcí a obecně majetku v současné právní úpravě trestního práva v České republice. Zabývá se jak teoretickými, tak i praktickými stránkami této právní problematiky a podává
i výklad jejího historického vývoje. Celá práce je proto zaměřena na rozbor využitelnosti jednotlivých procesních institutů při zajišťování konkrétních věcí, přičemž komparuje právní předpisy civilního práva, ve kterých jsou definovány pojmy věci, pohledávky a jiných složek majetku osob, s předpisy trestního práva, které ne vždy respektují tuto civilně právní problematiku. Autor se vyjadřuje k jednotlivým způsobům zajištění i k potřebě rozlišování mezi důvody zajištění, neboť samotné využití těchto procesních institutů je vždy navázáno na následnou realizaci zajištění tak, aby splnilo účel trestního řízení. K zajišťování věcí totiž dochází z různých důvodů, ať už jde o důkazní funkci zajištěných věcí, reparační funkci zajištěných věcí, tedy jejich vrácení poškozenému, nebo i funkci odčerpávání výnosů z trestné činnosti. V textu práce rozčleněné do několika kapitol se autor vyjadřuje ke všem aktuálně platným a účinným zajišťovacím institutům i k souvislostem s jinými právními předpisy. Po krátkém úvodu je ve druhé kapitole pojednáváno o samotném pojmu zajištění věci a rozebrána ediční povinnost osob podléhajících jurisdikci České republiky. V následující třetí kapitole je rozebrán historický vývoj zajišťování i dosavadní právní předpisy týkající se zajištění, a to od nejstarších dob po posledních změn platných a účinných právních předpisů, které byly často
a zásadním způsobem měněny, ne vždy však ku prospěchu věci. Ve čtvrté kapitole jsou rozebírána ústavně právní pravidla a mezinárodní závazky České republiky, týkajících se zajišťování věcí a poukázáno na souvislosti zajišťování s ochranou základních lidských práv a svobod. V páté kapitole autor popisuje a podrobně rozebírá aktuální právní úpravu zajišťování, a to jak je upraveno v základním procesním předpise, tedy zákonu č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. U jednotlivých procesních institutů upravujících zajištění se zabývá jak zákonným vymezením těchto institutů, tak i praktickými problémy a nejasnostmi při jejich aplikaci. Ve zvláštních podkapitolách jsou tedy rozebrány právní instituty zajištění nároku poškozeného (§ 47 a násl.), vydání a odnětí věci (§ 78 a násl.), zajištění nástrojů a výnosů trestné činnosti a náhradní hodnoty za ně a další nakládání s nimi (§ 79a a násl.), zadržení, otevření
a záměna zásilky (§ 86 a násl.), zajištění výkonu peněžitého trestu (§ 344a a násl.), zajištění výkonu trestu propadnutí majetku (§ 347 a násl.) a zajištění výkonu zabrání části majetku(§ 358 a násl.). V následující šesté kapitole autor popisuje otázky zajišťování majetku upravené ve vedlejších trestně právních předpisech, které jako speciální předpisy upravují určité dílčí oblasti trestního práva. Jedná se zejména o zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů. Sedmá kapitola je zaměřena na výklad o zákonu č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, včetně rozboru problematiky správy zajištěného majetku z hlediska praxe. V následující osmé kapitole práce je učiněn krátký exkurz do práva Velké Británie, Německa a Polska se zaměřením na právní úpravu zajišťování věci v těchto zemích a pozitivní i negativní rozdíly mezi procesními pravidly uplatňovanými v těchto zemích i v České republice. Devátá kapitola je závěrem celé práce, a autor v ní reaguje na zjištěné problémy a otázky při zajišťování majetku. Navrhuje také konkrétní legislativní změny a úpravy postupů orgánů činných v trestním řízení. V praxi shledává autor řadu problémů při využití aktuálně účinných právních norem, a to jak při aplikaci obstarávání důkazů, a tedy zajišťování tzv. věcí doličných, tak i při odčerpávání výnosů z trestné činnosti, či zajišťování majetku pro případnou reparaci nároků poškozených. Za hlavní problémy považuje skutečnost, že zajištění jako právní institut dle české právní úpravy nepůsobí tzv. erga omnes, ale konkrétní úkony při zajišťování majetku směřují jen vůči osobě, které je majetek zajišťován. Kritizována je také roztříštěnost právní úpravy. Největší důraz je však kladen na problémy spojené s průniky současné trestněprávní úpravy zajišťování majetku a věcí s úpravou občanského práva a insolvenčního práva. Zákonodárce nedostatečně řeší případy souběhu vedení insolvenčního řízení a potřeby zajištění věcí a majetku, zejména při zajištění z důvodů odčerpání výnosů z trestné činnosti nebo náhrady škody, nemajetkové újmy, či vydání bezdůvodného obohacení poškozenému v trestním řízení. Stejné výkladové problémy způsobuje i právní nastavení manželského majetkového práva, kdy institut společného jmění manželů mnohdy brání realizaci účelu zajištění v trestním řízení. Za řešení považuje autor práce pouze legislativní změnu s akcentací postavení poškozeného i státu v uvedených řízeních.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The aim of this work is to describe the situation and problems of the institutes of law that concern seizure of objects and assets in general in the valid penal law regulations in the Czech Republic. It deals with both theoretical and practical aspects of this legal issue and even gives a description of its historical development. Thus, the whole work focuses on the analysis of applicability of the individual procedural institutes while seizing specific objects. It compares the civil law regulations in which the terms objects, liabilities and other components of assets of persons are defined, with the penal law regulations, which do not always respect the civil law. The author comments on the individual ways of seizure and on the necessity to differentiate between the reasons for the seizure because application of these procedural institutes is always connected with subsequent implementation of the seizure so that the purpose of the criminal proceedings is fulfilled. Objects are seized due to various reasons; seized objects serve as evidence, there is the reparative function of the seized items, which means their return to the injured party, as well as deprivation of the proceeds of criminal activity. The text of the work is divided into several chapters in which the author comments on all currently valid and effective institutes of seizure and on their connection with other legal regulations. After a brief introduction, the second chapter deals with the concept of seizure of an object and the editing obligation of persons under the jurisdiction of the Czech Republic is discussed. The following third chapter describes the historical development of seizures and the current legal regulations concerning seizures, from the past until the last changes to the valid and effective legal regulations. They were changed frequently and significantly and it was not always to their benefit. Chapter number four discusses the constitutional rules and international obligations of the Czech Republic concerning seizure of objects. The connection of seizure and protection of basic human rights and freedoms is referred to as well. In chapter number five the author describes the current legal regulation of seizures in detail, how it is regulated in the basic procedural regulation, which is the act N. 141/1961 Sb., on criminal judicial procedure. In case of the individual procedural institutes regulating the seizure, it deals with the statutory definition of these institutes as well as with practical problems and ambiguities during their application. The special subchapters thus analyse the institutes of law: securing the claim of the injured (§ 47 et seq.), rendition and seizure of an object (§ 78 et seq.), securing instruments and proceeds from criminal activity and their substitute value and their subsequent handling (§ 79a et seq.), interception and opening of consignment and consignment substitution (§ 86 et seq.), enforcement of pecuniary punishment (§ 344a et seq.), enforcement of forfeiture of property (§ 347 et seq.) and enforcement of seizure of part of property (§ 358 et seq.).

In the following, sixth chapter, the author describes the questions concerning seizure of property regulated by the auxiliary legal regulations, which, being the special regulations, regulate certain individual parts of the penal law. It is namely the act N. 418/2011 Sb., on criminal liability of legal persons and on proceedings held against them, the act N. 104/2013 Sb., on international judicial cooperation in criminal matters and the act N. 218/2003 Sb., on liability of juveniles for illegal acts and on juvenile courts and on amendment to some acts. Chapter number seven focuses on the interpretation of the act N. 279/2003 Sb., on enforcement of seizure of assets and items in criminal proceedings and on amendment to some acts, including the analysis of the issue of administration of seized assets in practice. The following chapter, chapter number eight, is a brief excursion to the law of Great Britain, Germany and Poland focusing on the regulation of seizure of objects in these countries and on positive and negative differences between the procedural rules applied in these countries and in the Czech Republic. Ninth chapter is the conclusion of the whole work in which the author deals with the ascertained problems and questions concerning seizure of assets. He also proposes specific changes to the legislation and modifications of procedures taken by the investigative, adjudicating and prosecuting bodies. The author finds several problems while applying the currently effective legal norms in practice: during procuring evidence and thereby ascertaining the corpus delicti, during deprivation of the proceeds of crimes or during seizure of assets for the possible reparation of claims of the injured. The fact that under the Czech law the seizure, as an institute of law, does not have the effect erga omnes, but specific acts taken during seizure of assets are directed only towards a person whose assets are seized, is perceived as the main problem. The fragmentation of the legal regulation is also criticised. Great emphasis is put on issues connected with the overlap of the current penal law regulation of seizure of assets and objects with the civil law and insolvency regulations. The legislator does not sufficiently solve the cases of concurrence of the insolvency proceedings and the needs for seizure of objects and assets especially to prevent drawing off the proceeds from criminal activity or damages, other than proprietary harm or rendition of unjust enrichment to the injured party during the criminal proceedings. Even the setting of the matrimonial property law causes the same interpretation problems, where the institute of community property of spouses often prevents implementation of the purpose of the seizure in the criminal proceedings. The author perceives the change in legislation as the only solution emphasising both the position of the injured and the state in the above proceedings.