Mezi rybami lze najít velké množství modifikací zrakových orgánů, vyplývající z pestrosti prostředí, která ryby obývají. Buňky sítnice obsahují molekuly proteinů nazývaných opsiny, které zodpovídají za detekci světelného signálu. Tyto proteiny jsou kódovány geny z opsinové genové rodiny. Významným evolučním mechanismem, který vývoj takto širokých škál adaptací umožňuje, jsou duplikace, od duplikací jednotlivých genů až po duplikace celogenomové. Duplikační události poskytují genetický materiál pro vznik nových adaptací. Jedna z významných celogenomových duplikací v evoluci ryb proběhla na počátku vývoje kostnatých ryb (Teleostei). Tento projekt je zaměřen na skupinu bazálních paprskoploutvých, jeseteři (Acipenseriformes), kteří touto duplikační událostí zasaženy nebyly, a skupinu uvnitř Teleostei, řádu sumci (Siluriformes). Jak u jeseterů, tak u sumců však proběhlo několik dalších polyploidizačních událostí, kdy došlo k opakované duplikaci genomu. Hlavním cílem tohoto projektu bude mapovat tyto polyploidizační události a jejich dopad na šíři fotoreceptorové palety pro zrak. Potřebné sady genů student získá analýzou celých genomů zařazených druhů, analyzovat bude také transkriptomy sítnice, z nichž bude možné částečně odvodit funkci zrakového aparátu. Dále bude sledována plasticita exprese opsinových genů. V případě jeseterů ji bude student sledovat srovnáváním rozdílů ve fungování zraku mezi larválními, mladými a dospělými jedinci. Adaptace zrakového systému budou dále sledovány na úrovni anatomie a morfologie sítnice doplněné specifickým barvením FISH se sondami pro různé fotoreceptory. U sumců pak budou adaptace zraku dány do souvislostí se životními strategiemi (jako je preferovaný habitat, či potravní specializace) různých druhů sumců.
- zadáno vedoucím/školitelem