1.Východiska: Problematika závazku a odpovědnosti s ním spojené je zásadním aspektem jedincova života ve společnosti. Zavázání se někomu nebo něčemu je neodlučitelně spojeno s vědomím chtěného a žádoucího, tedy s představami a očekáváními o nejlepším možném a dosažitelném. Utváření a proměny těchto představ o možném, žádoucím a ideálním jsou ovlivňovány společenským diskursem; který se proměňuje společně s podobou společnosti (Luhmann, 2002 aj.). Dnešní doba akcentuje individualismus, flexibilitu a prezentismus (Baumann 2002, 2013, Beck, Beck-Gernsheim 2002, Giddens, 2012, Illouz 2012, Lipovetsky, 1999), hodnoty, které mohou být pro závazky komplikacemi. Individualismus; zaměření se na sebe ve smyslu plné odpovědnosti za sebe sama, svoje štěstí, seberozvoj a seberealizaci, naplňování osobního potenciálu; klade velké nároky na osobní svobodu. Prezentismus zvýznamňuje zaměření se na současnost a ne na minulost či budoucnost, důležité orientační body pro budování závazku. Taktéž společností nárokovaná flexibilita zasahuje do osobních závazků jedinců. Z pohledu na tyto hodnoty, které soudobá společnost upřednostňuje, vyvstává otázka, jak se proměňuje podoba závazku v dnešní době. Nároky na závazky v dnešní společnosti jsou jiné, než byly dříve. Na závazky jsou kladeny nové požadavky, jako je flexibilita závazku. Závazky jsou křehčí, méně stabilní a více podléhají neustálé reflexi. Ve funkčních vztazích je stále důležitější autenticita a sebereflexe. Věrnost sobě sama je důležitější než věrnost partnerovi. Mnozí sociologové se snaží dojít k závěrům o postoji současné společnosti a jejich aktérů k závazku. Baumann (2002, 2013) popisuje sílící konzumeristické tendence v chování aktérů i v intimních vztazích. „Konzumenti“ se snaží závazkům vyhnout, přestože i oni touží po bezpečí a jistotě pevného pouta, lákavější je pro ně „nové“ a „neznámé“. Proto upřednostňují volnost a svobodu, aby mohli využívat nabízejících se příležitostí bez omezení. Typický je pro ně „kapesní vztah“, který můžou kdykoliv „využít“ – určitá forma „instantního štěstí“. Ke vztahům přistupují podobně jako k věcem – „spotřebují a vyhodí“ a protože všechno je nahraditelné, jdou hledat „lepší“. Oslabování a mizení mezilidských vazeb vidí Baumann (2002, 2013) jako extenzi jednání na ekonomických trzích – i partnerství je teď často „ve zkušební lhůtě“ s platností jen do odvolání. Ve společnosti ubývá „producentů“, kteří dávají přednost rozvíjení vztahů a upevňování závazků a vztahy se snaží „opravovat“, protože více než po neustále novém touží po fungování stávajícího a jsou ochotni do vztahu více investovat. Zároveň ovšem Baumann podotýká, že i v takovémto vztahu jsou dvě autonomní bytosti, které se snaží neustále rozvíjet. O vztahu dvou autonomních bytostí, které neustále reflektují a redefinují vztah a svoje místo v něm hovoří také Giddens (2012) a to jako o „čistém vztahu“. A novodobě ideální typ lásky nazývá láskou konfluentní, neboli „spoluplynoucí“. Zatímco romantická láska byla naplněna při „splynutí duší navěky“, láska spoluplynoucí nechce splynutí dvou v jedno, ani neomezenou dobu trvání. Láska spoluplynoucí upřednostňuje individuum a jeho seberealizaci – tzv. budování projektu vlastního já. Čistý vztah tedy trvá, jen dokud je pro oba partnery maximálně obohacující a podporuje je v jejich individuálních životních aspiracích. Taktéž intimita v partnerském vztahu už nemá znamenat pohlcenou druhým, ale poznávání a nechávání se poznávat. Zachování oddělených identit je žádoucí. Giddens (2012) i Lipovetsky (1999) mluví o závazcích v ideálních vztazích jako o volbách závazných, ale ne nezrušitelných. Důležitější než věrnost partnerovi za jakýchkoliv okolností je osobní pocit naplnění a autenticita. Zatímco Baumann mluví o tekuté modernitě, Lipovetsky (1999) mluví o postmoralistní společnosti a o posunu od civilizace povinnosti ke kultuře subjektivního štěstí, kde povinnosti k druhému (včetně dřívějšího způsobu chápání závazku) už nevedou k uznání. O důsledcích individualizace pro partnerské vztahy mluví v souvislosti s neochotou ústupku i Beck a Beck-Gernsheim (2002). A podle Illouz (2012) je neochota závazku důsledkem nerozhodnosti, dokonce neschopnosti se rozhodnout, která z alternativ – partnerů – je tou nejlepší, protože nemůžeme posoudit všechna kritéria. 2.Cíle: Cílem mé práce je kritická reflexe současných teorií zabývajících se problematikou závazku v partnerských vztazích dnešní doby a její propojení se závěry analýzy polostrukturovaných kvalitativních rozhovorů na základě metody zakotvené teorie. Respondenty budou ženy i muži ve věku 25-30 let, různého stupně dosaženého formálního vzdělání, různého sociálního postavení a z různé velikosti sídel. Jak chápou závazek, co od závazného vztahu očekávají a požadují a jaké jsou jejich strategie v rozhodování o učinění závazku a jeho trvání či ukončení? Jaké mají představy o závazku a jeho hodnotě – kdy má ještě smysl jej udržovat a kdy už ne? 4.Výzkumné otázky: Upřednostňují mladí lidé v partnerských vztazích spíše závazek nebo nezávaznost? Očekávají mladí dospělí od partnerského vztahu stabilitu a trvání, pocit jistoty a bezpečí, nebo spíše flexibilitu s možností okamžité odvolatelnosti závazku? Jak je partnerský vztah provázán se seberealizací a seberozvojem aktérů? Do jaké míry jsou mladí dospělí ochotni se partnerovi přizpůsobovat a do jaké míry si udržují odstup a osobní nezávislost? Jaké faktory hrají roli v rozhodování mladých, zda vztah opravovat anebo jej ukončit? 5.Charakteristika závěrů: Ve své diplomové práci se budu zabývat aktuální, každého jedince se týkající, avšak nepříliš prozkoumanou problematikou závazku v partnerských vztazích. Přínosem mé práce bude aplikace reflexe současných teorií o podobách a rysech závazků v soudobé společnosti na empirické mapování míry platnosti závěrů na základě výpovědí mladých českých dospělých ve věku 25-30 let.
Seznam odborné literatury
BAUMAN, Zygmunt. Tekutá modernost. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2002. BAUMAN, Zygmunt. Tekutá láska: o křehkosti lidských pout. Praha: Academia, 2013. BECK, Ulrich a BECK-GERNSHEIM, Elisabeth. Dálková láska: životní formy v globálním věku. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2014. BECK, Ulrich a BECK-GERNSHEIM, Elisabeth. Individualization: institutionalized individualism and its social and political consequences. London: SAGE, 2002. FROMM, Erich. Umění milovat. 1. vyd. Praha: Orbis, 1966. GIDDENS, Anthony. Proměna intimity: sexualita, láska a erotika v moderních společnostech. Praha: Portál, 2012. ILLOUZ, Eva. Why love hurts: a sociological explanation. Cambridge: Polity Press, 2012. JAMIESON, Lynn. "Intimacy transformed? A critical look at the 'pure relationship'." Sociology 33.3. 1999: 477-494. JANKOWIAK, William R., ed. Intimacies: love and sex across cultures. New York: Columbia University Press, 2008. LIPOVETSKY, Gilles a CHARLES, Sébastien. Hypermoderní doba: od požitku k úzkosti. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2013. LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 1999. LUHMANN, Niklas. Láska jako vášeň; Paradigm lost. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2002.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.