Lidská lebka se skládá z modulů, které jsou vzájemně propojeny. Modularita vyjadřuje stupeň samostatnosti jednotlivých částí lebky. Relativní nezávislost mezi částmi morfologických struktur je důležitým předpokladem evolučních změn. Jednotlivé moduly kraniálního skeletu tvoří orofaciální komponenta a neurokranium. Tvar lebky jako celku se ukazuje při zkoumání vlivu vnějších podmínek nebo genotypu populace jako méně informativní než její jednotlivé části, jelikož morfologie některých částí více odráží genotyp populace a koreluje s genetickými vzdálenostmi mezi populacemi. Morfologie jiných částí lebky je více ovlivněna vnějšími podmínkami.