Aktuální otázky přeshraničních insolvenčních řízení

• Název práce v češtině: Aktuální otázky přeshraničních insolvenčních řízení
• Název v anglickém jazyce: Current issues of cross-border insolvency proceedings
• Klíčová slova: Evropské insolvenční nařízení, přeshraniční insolvenční řízení, korporátní restrukturalizace, COMI, úpadek členů skupiny společností, spolupráce a koordinace, politika „druhé šance“
• Klíčová slova anglicky: European Insolvency Regulation, EIR Recast, cross-border insolvency, corporate restructuring, corporate bankruptcy, COMI, bankruptcy of groups of companies, cooperation and coordination, 2nd chance framework
• Akademický rok vypsání: 2015/2016
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
• Vedoucí / školitel: prof. JUDr. Monika Pauknerová, CSc., DSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 23.09.2015
• Datum zadání: 23.09.2015
• Datum potvrzení stud. oddělením: 23.09.2015
• Datum a čas obhajoby: 09.06.2020 13:00
• Místo konání obhajoby: Právnická fakulta UK, nám. Curieových 7, Praha 1, m. č. 38/ přízemí.
• Datum odevzdání elektronické podoby: 30.09.2019
• Datum proběhlé obhajoby: 09.06.2020
• Oponenti: doc. JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Cílem této disertační práce je zanalyzovat současný stav evropského insolvenčního práva, a za pomoci národní i evropské judikatury vytvořit přehled praktických problémů, kterým insolvenční soudy, dlužníci, věřitelé a insolvenční správci čelí napříč Evropou v rámci přeshraničních insolvenčních řízeních.

V jádru této problematiky stojí evropské insolvenční nařízení (Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2015/848), které bylo přijato v roce 2015 a je účinné v členských státech od června 2017. Vzhledem k tomu, že toto nařízení bylo vytvořeno jako přepracovaná verze svého předchůdce, tj. původního insolvenčního nařízení z roku 2000, které bylo v účinnosti od roku 2002 do 2017, přirozeně se výzkum v této práci orientuje na porovnání obou těchto právních předpisů. Práce zejména míří na zhodnocení toho, zda se přepracované nařízení dokázalo vypořádat s nepřesnostmi v textu původního nařízení, které vedly k protichůdným interpretacím, v jejichž důsledku bylo k Soudnímu dvoru Evropské Unie podáno značné množství předběžných otázek.

Kromě rozboru klasických institutů mezinárodního práva soukromého, jako je působnost, soudní příslušnost, rozhodné právo nebo otázka uznání a výkonu podle nařízení, se tato práce zaměřuje také na témata, která jsou zcela specifická pro oblast insolvencí a v základu se zcela odlišují od norem, které známe z jiných odvětví práva. Mezi tyto speciality řadíme zejména zvláštní procesní pravidla nařízení, která rozlišují mezi hlavními a vedlejšími insolvenčními řízeními, kdy tato byla v minulosti založena na mechanismu záchrany pouze privilegovaného hlavního řízení a povinné likvidace/konkursu ve všech ostatních řízeních vedlejších. Přepracované nařízení přináší klíčovou změnu, která prakticky mění kompletní doktrínu evropského insolvenčního práva, když nově povoluje, aby veškerá insolvenční řízení směřovala, pokud možno, k restrukturalizaci. Tato zásadní transformace paradigmatu, společně s novým začleněním zvláštních pravidel pro řešení úpadku společností, které jsou členy jedné skupiny společností, ukazuje, jak zásadně insolvenční právo ovlivňuje přeshraniční obchod a ekonomický růst v evropském hospodářském prostoru a jak ochotně evropští zákonodárci upravují insolvenční předpisy, tak, aby se zabránilo zbytečným likvidacím životaschopných podniků.

Signál je jasný – restrukturalizace podniku při zachování jeho provozu, pracovněprávních a obchodních vztahů, je v současnosti protěžovaným a žádaným způsobem řešení přeshraničních insolvenčních řízení v rámci EU.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The aim of this PhD thesis is to analyse the current status of European insolvency law and with the help of both national and European judicial decisions put together an overview of practical obstacles that insolvency courts, debtors, creditors and insolvency trustees across Europe are facing when dealing with cross-border insolvencies.
At the very core of this topic stands the European Insolvency Regulation (“EIR”) which was adopted in 2015 and is effective within the member states as of June 2017.
Since this regulation was put together as a recast of its predecessor, i.e. the original insolvency regulation adopted in 2000 and effective as of 2002, naturally this research is oriented at comparing the two legislative acts and mainly assessing whether or not the recast EIR managed to overcome some of the inconsistencies in the wording of the original EIR, often resulting in conflicting interpretations and a great deal of preliminary rulings filed with the Court of Justice of the EU. Apart from looking into good old instruments of private international law such as the scope, the jurisdiction, the choice of law and the recognition and enforcement rules governed by the EIR, this thesis also focuses on topics that are very bankruptcy-specific and dissimilar to anything we know from other fields of law. These areas include the special procedural rules distinguishing between main and secondary insolvency proceedings which have previously always been governed by the rule of the first proceeding having the privilege of maintaining the going-concern value of the debtor’s business whereas all the other secondary proceedings had to by operation of law result in liquidation of the assets.

The recast EIR brings a fundamental twist which basically changes the whole doctrine of EU insolvency law by allowing all proceedings to aim at restructuring. This major transformation in paradigm together with the inclusion of special rules on dealing with insolvencies of members of one group of companies shows just how much insolvency law affects businesses and economic growth within the European Economic Area and how willingly EU lawmakers are adjusting insolvency legislation to prevent unnecessary winding-up of vital businesses.

The signal is clear - restructuring a business while preserving its operations, employment and business relationships is the desired outcome of cross border insolvencies within the EU.