Cílem této práce je popsat fenomén soudcovské tvorby práva ve 21. století. Práce se zabývá dvěma základními otázkami, konkrétně normativní závazností soudcovského práva a hranicemi pro soudcovské dotváření práva. Nejdříve práce poskytuje definice zásadních pojmů, pozornost je věnována zejména problematice, kterou vystihuje pojem soudcovské dotváření práva. Při dotváření je soudce omezen teleologií právního řádu, kterou nesmí překročit. Z toho vyplývá, že dotváření je zařazeno mezi metodu nalézání práva, ne jeho tvorbu. Zároveň je vysvětleno, proč se dotváření práva považuje v odůvodněných případech za legitimní činnost. Následují specifické oddíly věnující se detailněji uvedeným aspektům v rámci právních kultur common law a kontinentálního právního systému. Závěrem je poskytnuto srovnání soudcovské tvorby práva v obou právních systémech. Práce uzavírá, že mezi oběma kulturami panuje rozdíl v pojetí závaznosti soudcovského práva. Přesto oba systémy dosahují stability rozhodování a zároveň oba zůstávají do určité míry flexibilní. Znatelný rozdíl práce neshledává mezi prostorem, který je soudci vymezen pro tvorbu práva, v obou systémech jsou soudci více, či méně při dotváření práva omezeni teleologií právního řádu nastavenou zákonodárcem.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
This thesis aims to describe a phenomenon of judicial law-making in 21st century. The thesis is concerned with two main issues, specifically the binding effect of prior judicial decisions and the boundaries of judicial authority in law-making. The thesis begins with a description of essential terms and it focuses especially on a type of judicial decisions-making, which results in not following plain and clear language of the applicable statute. A judge is not free in his choice when to avoid the language of the statute. He is limited by values embedded in law by legislator, which he cannot exceed and extend. Therefore this activity is deemed to be a method of selecting an applicable legal norm, not creation of new law. The thesis further explains when not following plain and clear language of the applicable statute can be in reasonable cases justifiable. This part is followed by specific parts dealing with the particular forms of the judicial law-making within the bounds of two legal systems – common law and civil law. In the conclusion the paper draws a comparison between the judicial law-making in mentioned legal systems. The thesis concludes that there is a difference between the systems in the concept of bindingness of prior judicial decisions. Yet, both systems reach the stability of court practice and at the same time they remain to a certain extent flexible. On the contrary, there is no noticeable difference between both systems concerning the boundaries of judicial authority in law making. In both systems judges cannot create new law exceeding the scope of values embedded in law by legislator.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.