Ochrana kulturních statků v případě okupace

• Název práce v češtině: Ochrana kulturních statků v případě okupace
• Název v anglickém jazyce: Protection of cultural assets in case of occupation
• Klíčová slova: Ochrana kulturních statků, ozbrojený konflikt, okupace
• Klíčová slova anglicky: Cultural property protection, armed conflict, occupation
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
• Vedoucí / školitel: prof. JUDr. PhDr. Veronika Bílková, Ph.D., E.MA.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 18.11.2014
• Datum zadání: 18.11.2014
• Datum potvrzení stud. oddělením: 23.09.2015
• Datum a čas obhajoby: 23.09.2015 10:30
• Místo konání obhajoby: PF UK, místnost č. 217
• Datum odevzdání elektronické podoby: 21.06.2015
• Datum proběhlé obhajoby: 23.09.2015
• Oponenti: prof. JUDr. Jan Ondřej, CSc., DSc.

Předběžná náplň práce

Ochrana kulturních statků v případě okupace

Kulturní dědictví tvoří nedílnou součást každého národa, dokresluje identitu jedince i lidstva jako celku. Díky své specifické povaze představuje zdroj nenahraditelné hodnoty pro historii, poznání i utváření sounáležitosti ke komunitě, ať již v národním či celosvětovém měřítku. Kulturní statky mají pro společnost, její podobu, existenci a trvání nezastupitelný význam a jako takové musí být chráněny. Rizika, kterým kulturní objekty čelí, jsou různého druhu: ať nezávislé na lidské vůli či související s lidskou činností. K nebezpečím pro kulturní statky dochází běžně i v době míru. Na druhé straně představují kulturní památky zranitelné objekty za doby válečného stavu, ozbrojeného konfliktu či za stavu okupace. Přestože je za takového stavu primární ochrana lidských životů, obzvláště osob nezapojených do bojů, je důležité poskytnout přiměřenou ochranu i kulturním statkům. Cílem mé práce je právě poskytnout přehled mechanismů pro ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, konkrétně za okupace.
Práce je rozdělena do dvou hlavních částí. Jednu část tvoří obecné pojednání o kulturních statcích, jejich povaze a významu, a druhou právní zakotvení a vymezení okupace. Obě části jsou nakonec spojeny ve stěžejní kapitole o ochraně kulturních statků za okupace.
Struktura mé práce je následující: první kapitola popisuje ideové základy a přístupy k ochraně kulturních statků včetně konceptu kulturního nacionalismu a internacionalismu. Cílem první kapitoly je vymezit předmět právní ochrany, jelikož pojem kulturních statků nepochází z práva, nýbrž z jiných historických a společenských věd.
Ve druhé kapitole následuje stručný exkurz do historie ochrany kulturních statků za ozbrojeného konfliktu od dob antických, přes druhou světovou válku až po současný stav.
Třetí kapitola se zaměřuje na právní zakotvení ochrany kulturních statků, její podkapitoly se zabývají tzv. válečnými a mírovými smluvními mechanismy a mezinárodním obyčejovým právem. Klíčová je role Haagské úmluvy o ochraně kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a jejích dvou protokolů. Význam Haagské úmluvy je porovnáván s jinými úmluvami, které se tématu okrajově dotýkají. Dále je popsána role Haagských a Ženevských úmluv, tvořících rámec klasického humanitárního práva a též i role mezinárodního obyčejového práva.
Ve čtvrté kapitole je vymezen právní základ okupace v rámci mezinárodního humanitárního práva včetně jeho filozofických základů. Čtvrtá kapitola popisuje hlavní zásady okupačního práva, jakými jsou zachování statusu quo a princip co nejmenšího zasažení místního obyvatelstva a jeho ochrany. Jsou zde též rozebrány jednotlivé prameny práva, kterými se okupace řídí, a jejich proměny v současné době.
Pátá kapitola pojednává o ochraně kulturních statků za okupace, principy jsou následně popsány na případu zničení iráckého minaretu ve městě Samarra. Práce se zaměřuje zejména na roli Prvního protokolu k Haagské úmluvě z roku 1954 a rozebírá specifická ustanovení ostatních úmluv, zaměřené na zvláštní případ okupace.
Závěrečné kapitoly se týkají odpovědnosti států a jednotlivce za porušení ochrany kulturních statků. Důležitou roli zde hraje Druhý protokol k Haagské úmluvě z roku 1999. Závěr je věnován jurisdikci, zejména roli Mezinárodního trestního soudu a jeho Římskému statutu.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The Protection of Cultural Property during Occupation

Cultural property represents an integral part of every nation, it completes the identity of the individual as well as that of humanity as a whole. Because of its specific character, it represents a unique and valuable source for the understanding of history, and creates a sense of belonging to a community, either in its national or in its worldwide sense. Cultural property has a special, irreplaceable meaning for society; its character, existence and continuity and must therefore be protected. The risks that cultural property faces are of two different kinds: either independent of human will or, on the other hand, connected with human activity. Dangers for cultural property are naturally present even during the time of peace. On the other hand, cultural property represents especially vulnerable objects during the time of armed conflict or occupation. Even though during the time of armed conflict the protection of human lives, especially of persons not involved in actual fighting, plays the paramount role, it is nevertheless important to provide protection to cultural property as well. The aim of my thesis is to provide an overview and framework of existing mechanisms for the protection of cultural property in the event of armed conflict, specifically during occupation.
The thesis is divided into two main parts: firstly it gives a general overview of the perception of cultural property, its character and meaning, and secondly it presents the legal base and definition of occupation. Both of these parts are finally connected in a central chapter about the protection of cultural property during occupation.
The structure of the thesis is organised in the following way: the first chapter identifies the notional background and different approaches to the protection of cultural property, including the concept of cultural nationalism and internationalism. The aim of the first chapter is to define the object of legal protection, as the term „cultural property“ does not come from law, but form other historical and social sciences.
In the second chapter I present a brief overview of the history of protecting cultural property in the event of armed conflict from antiquity, through the Second world war to present days.
The third chapter focuses on the legal framework for the protection of cultural property. Its subsections include wartime treaties, peacetime treaties and international customary law. As the centre of attention is the Hague Convention on the protection of cultural property in the event of armed conflict of 1954 and its two protocols. The role and influence of the Convention is compared with other conventions, which are related to the subject. The chapter then deals with the role of the Hague and Geneva Conventions, which represent classical humanitarian law, as well as with international customary law.
The fourth chapter defines the legal basis of occupation within international humanitarian law, including the philosophical background. It focuses on the main principles of occupation, which are maintenance of the status quo with minimum intervention in the lives of local people and their protection. The chapter further describes the sources of law which govern the state of occupation, as well as their changes and present-day challenges.
The fifth chapter concentrates on the protection of cultural property during occupation - the principles are then demonstrated on the case of the minaret in the city of Samarra, Iraq. The chapter is mainly concerned with the role of the First Protocol to the Hague Convention of 1954, and further deals with specific provisions of other conventions, related to the special case of occupation.
The final chapter concerns itself with the responsibility of states and individuals for breaches of protection of cultural property. In this the Second Protocol to the Hague Convention of 1999 plays the paramount role. The concluding part is dedicated to the role of the International Criminal Court and of the Rome Statute.