Transplantace srdce je jednou z možných terapií zásadního srdečního selhání. Krátkodobý i dlouhodobý osud těchto pacientů je velice variabilní a markery predikce ať už akutní rejekce orgánu či predikce dlouhodobého dožití prozatím nepřináší očekávané výsledky. Možnou cestou je analýza genetických predisposic. Na rozsáhlém vzorku DNA získaných jak od příjemců, tak od dárců budou analyzovány genetické markery, vybrané na základě v současnosti publikovaných celogenomových screeningů zaměřených na kardiovaskulární problematiku. Dále budeme analyzovat délku telomér, jako marker buněčného stárnutí, a to z DNA izolované z aort in- i ex-plantovaného orgánu.