Kořeny jsou svým způsobem růstu obvykle skrytou částí rostliny. Pro jejich studium je proto třeba využít kultivační systémy, umožňující adekvátní přístup pro jejich odběr, sledování a kvantifikaci růstu. Půdní prostředí je v tomto ohledu poměrně omezujícím experimenálním systémem. Naopak řada umělých systémů (hydroponie, aeroponie, různé systémy kultivace in vitro) představují často vzhledem k dosažitelnosti kořenů vhodnou alternativu, která ovšem má řadu omezení (např. změněnou distribuci látek v okolí kořene u agarových ploten, působení světla na přirozeně podzemní orgány, nedostatečná mechanická podpora u hydroponických a aeroponických systémů, atd). Aternativní řešení mohou do určité míry přestavovat kořenové kultury, které ale mají také svá významná omezení. Práce by měla shrnout a kriticky zhodnotit různé kultivační systémy a jejich možnosti využití.
