Trestný čin podvodu, pojistného, úvěrového a dotačního podvodu podle § 209 až 212 trestního zákoníku

• Název práce v češtině: Trestný čin podvodu, pojistného, úvěrového a dotačního podvodu podle § 209 až 212 trestního zákoníku
• Název v anglickém jazyce: Crime of fraud, credit and loan fraud pursuant to section 209, 210, 211 and 212 of the Criminal Code
• Klíčová slova: trestný čin, podvod, subsidiarita trestní represe, zavinění, soudní rozhodnutí
• Klíčová slova anglicky: criminal offence, fraud, subsidiarity of criminal repression principle, culpability, judicial decision
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra trestního práva (22-KTP)
• Vedoucí / školitel: JUDr. Rudolf Vokoun, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 10.11.2014
• Datum zadání: 18.11.2014
• Datum potvrzení stud. oddělením: 27.04.2016
• Datum a čas obhajoby: 26.04.2016 14:00
• Místo konání obhajoby: Místnost č. 309
• Datum odevzdání elektronické podoby: 29.03.2016
• Datum proběhlé obhajoby: 26.04.2016
• Oponenti: doc. JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb., obsahuje trestný čin podvodu (§ 209) a zvláštní případy pojistného (§ 210 TZ), úvěrového (§ 211TZ) a dotačního podvodu (§ 212) - tedy celkem čtyři samostatné trestné činy zabývající se podvodnou delikvencí. Autor se v diplomové práci zabývá charakteristikou podvodových skutkových podstat. Trestný čin Podvodu dle § 209 TZ je poruchovým trestným činem, zatímco jeho zvláštní formy vykazují znaky předčasně dokonaného trestného činu (přípravy). Trestní odpovědnost pachatele za zvláštní podvody je tedy širší, než trestní odpovědnost za podvod obecný.
Součástí diplomové práce je i rozbor judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky. Analýzou sledované judikatury Nejvyššího soudu autor dochází k závěru, že trestní odpovědnost osoby, která podá pod smyšlenou záminkou žalobní návrh na zaplacení fingovaného dluhu, je pokusem trestného činu podvodu.
Rozdíl mezi zvláštním druhem podvodu (pojistným, úvěrovým nebo dotačním dle § 210 až § 212 TZ) a obecným Podvodem dle § 209 TZ je patrný i v rovině dokazování. Zavinění u klasického podvodu musí zahrnovat úmysl ke způsobení škody, úmysl neoprávněně se obohatit a obsahovat i příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele (uvedením v omyl, využití něčího omylu nebo zamlčením podstatné skutečnosti) a následkem (účinkem). Chybí-li byť jeden z prvků poruchového trestného činu, je pachatel beztrestný. U zvláštních podvodů postačí postih za úmyslné uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů, případně za zamlčení podstatných skutečností. Úmysl se tu vztahuje pouze k jednání a nikoli k následku nebo příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Kriminalizace předčasného dokonání odbourává nutnost precizního dokazování, nicméně klade zvýšené nároky na užívání zásady subsidiarity trestní represe zejména např. v případech uvedení nepravdivých informací u žádosti o spotřebitelský úvěr.
Zásada subsidiarity trestní represe je nejen trestněprávní zásadou. Její důležitost několikrát potvrdil i Ústavní soud. Tato zásada je implicitní součástí zásady demokratického právního státu obsažené v LZPS a výrazně proto u podvodných jednání může limitovat trestní odpovědnost pachatele.
Diplomová práce obsahuje i pasáž, v níž jsou porovnány skutkové podstaty majetkových podvodů v České republice a na Slovensku, v Nizozemí a v Rusku.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

Criminal code, No. 40/2009 Coll., contains the criminal offence of a fraud (Section 209) and it’s special cases such as the insurance (Section 210), loan (Section 211) and subsidy fraud (Section 212), in total of four separate offences dealing with fraudulent deliquency. The author of the thesis deals with the characterization of facts of fraud. Property fraud (Section 209) is a damage crime, but the special forms of fraud have features of pre-accomplished crime (preparation of crime). Fraudster´s criminal liability for insurance, loan or subsidy fraud is rather larger than criminal liability for general type of fraud.
Analysis of the judicial decisions of the Supreme Court and the Constitutional Court of the Czech republic is one part of the diploma thesis. From the results of the analysis the author concludes that there is a personal criminal liability for fraud when the perpetrator sues for a fake debt. This kind of deceptive activity is an attempt of crime of the fraud.
The difference between special type of fraud (insurance, loan or subsidy Sec. 210 – 212 Criminal code) and general fraud (Sec. 209 Criminal code) is evident also in the level of evidence. Culpability of fraud must comprise of the intent to cause the damage, the intent to unjustified enrichment and the culpability must also contain causality between act of the fraudster (misleading somebody by false, use someone´s mistake or concealing essential fact) and the result of the crime (damage impact). When only the one of these fraudulent elements is missing (for example damage), the perpetrator is not guilty. The liability for special frauds requires providing false information, eventually concealing essential fact. The intention includes in this situation only acts of perpetrator and not the result of the crime (causing damage) or no causality between act and result. The criminalization of the pre-accomplished crime eliminates the need for precise evidence, however it places increased demands on the application of the subsidiarity of criminal repression principle, especially when person introduces false information during applying for a consumer loan.
The subsidiarity of criminal repression principle is not only the criminal law principle. The Constitutional Court of the Czech republic approved several times the importance of this rule. The rule of subsidiarity of criminal repression is an implicite part of democratic state principle contained also in the Bill of rights and freedoms. This rule can significantly eliminate criminal liability of fraudsters.
The diploma thesis contains the passage of comparation of the merits of property frauds in the Czech republic, Slovakia, Netherlands and Russia.