Improvizace je typem produkce vyznačující se zvládáním neurčitosti dané situace. Aktivně je rozvíjena v umění, např. hudebním nebo hereckém. Práce bude zaměřena do oblasti herecké. Předpodkladem je, že trénink improvizace působí na osobnost jedince skrze nároky, které jsou na něj při hře kladeny. Těmi jsou například schopnost spolupracovat s ostatními, soustředit se a rychle se rozhodovat, přicházet s originálními nápady a umět je sebevědomě prosadit, podřídit se nastalé situaci i ostatním hráčům nebo být spontánní a otevřený vůči zkušenosti. Autorka práce nejprve provede rešerši relevantní literatury jak z oblasti dramatického umění, tak z oblasti běžného života a definuje možné vztahy mezi osobností hráče a improvizací samotnou. Poté se dle dostupných zdrojů bude věnovat kauzálnímu vztahu jak improvizace působí na vybrané charakteristiky osobnosti, pro které navrhne výzkumný design v empirické části práce se zohledněním a pojmenováním všech proměnných.
Seznam odborné literatury
Way, B. (1996). Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. (Vyd 1., 218 s.) Praha: ISV nakladatelství.Johnstone, K. (2014). Improvizace a divadlo. (Vyd. 1., 296 s.) Nakladatelství Akademie můzických umění v Praze.Bakalář, E. (1989). Psychohry: moderní společenské hry s psychologickou tématikou. Praha: Mladá FrontaLösel, G. (2004). Theater ohne Absicht: Impulse zur Weiterentwicklung des Improvisationstheaters. (1. Aufl.) Planegg: Impuls-Theater-Vlg.Richards, J. (1979). Improvisation. (1st Evergreen ed.) New York: Grove Wiedenfeld.Valenta, J. (1995). Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. (200 s.) Praha: ISV.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.