Vzhledem k pokračujícímu narušování ozonové vrstvy vyvstává otázka, jaký dopad bude mít vzrůstající intenzita UV záření na vodní ekosystémy. Především UV-B záření má schopnost pronikat do vodního sloupce a ovlivňuje klíčové fyziologické procesy (např. růst, reprodukci), zároveň působí akutní fyziologický stres vodním organismům včetně primárních producentů. Planktonní řasy a sinice vyvinuly celou řadu obranných mechanismů proti UV záření. Obranné odpovědi lze rozdělit do tří základních skupin: 1. vyhnutí se působení UV (jedná se především o migrační strategie; vertikální migrace nebo výběr vhodného zastíněného habitatu); 2. produkcí ochranných látek (např. mykosporinu podobných aminokyselin) a ochranných struktur (křemičité frustuly rozsivek, vápenaté kokolity haptofyt). 3. účinná identifikace a oprava poškození genetického materiálu. Na základě geometrie vápenaté destičky (holokokolitu) bylo vypočítáno, že tato struktura může silně odrážet UV záření, což by umožňovalo haploidním kokolitkám žít výše ve vodním sloupci (Quintero-Torres et al. 2007). Podobnou funkci lze předpokládat i u křemičitých šupin chrysomonád. Testování šupin jako ochranných struktur proti UV záření bude součástí DP.
- zadáno vedoucím/školitelem