Navrhovaná diplomová práce má ambici zaměřit se na jeden z nových právních institutů, jež do našeho právního řádu přivádí zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, a to na postoupení smlouvy. Postoupení smlouvy umožňuje za stanovených podmínek jak dlužníkovi, tak věřiteli, převést na třetího práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy, tj. převést na třetího v celé své komplexitě smluvní postavení jedné ze stran smlouvy. Postoupení smlouvy se tak tímto atributem liší od tradičních právních institutů evropské civilistiky, jako je postoupení pohledávky či převzetí dluhu, které představují nástroje k transferu toliko dílčích složek závazku ze smlouvy. Jakkoliv lze očekávat, že právní praxe možnost cedovat postavení jedné ze stran smlouvy ocení, není tento právní institut prostý námitek teoreticko-doktrinální povahy. Mezi ty nejvýznamnější patří otázka samotné převoditelnosti závazku ze smlouvy, který mnozí autoři považují v souladu s římskoprávními prameny daleko spíše za osobní pouto, než za ekonomický statek způsobilý volného transferu. Další důležitou námitkou je starost o kontrahenta postupitele, který si svého smluvníka svobodně vybral i na základě jeho osobních a jiných vlastností, a nyní by mohl být postoupením smluvního postavení svého smluvního partnera poškozen. Tyto problémy byly a stále jsou předmětem zájmu francouzské a italské civilistiky a ve své práci hodlám jejich závěry ve zvýšené míře využít v teoretické části své práce, která vytvoří nutné předporozumění čtenáře pro analýzu platné právní úpravy obsažené v novém občanském zákoníku, která bude předmětem druhé – analytické – části mé práce. Teoretickou část mé práce bych dále rád obohatil o pohled ekonomické analýzy práva, jež traktuje postoupení smlouvy jako důležitý nástroj zvýšení efektivity ekonomických vztahů. Analytická část mé práce vezme v úvahu též legislativní řešení a judikaturu relevantních zahraničních státu.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.