Meze vtipnosti

• Název práce v češtině: Meze vtipnosti
• Název v anglickém jazyce: Boundaries of Humour
• Klíčová slova: komika, humor, Lipovetsky
• Klíčová slova anglicky: comic, humour, Lipovetsky
• Akademický rok vypsání: 2012/2013
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Miroslav Paulíček, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 30.05.2013
• Datum zadání: 02.06.2013
• Datum a čas obhajoby: 16.06.2014 00:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Datum odevzdání elektronické podoby: 14.05.2014
• Datum proběhlé obhajoby: 16.06.2014
• Oponenti: Mgr. Johana Chylíková, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Na sklonku roku 2012 se v českých médiích mihla zajímavá aféra – jakýsi patnáctiletý chlapec přišel do školy v tričku, ozdobeném podobiznou norského teroristy Breivika. Triku vedle Breivikovy podobizny dominoval nápis Call of Duty (název válečné počítačové hry). Mohlo by se zdát, že absurdní spojení těchto dvou prvků poměrně jednoznačně signalizuje, že se jedná o vtip. Takto si však situaci celá řada lidí, žákovou učitelkou počínaje, policií, kterou kontaktovala, pokračuje a médii, která celý případ zdokumentovala konče, nevyložila. Prodejce triček byl prezentován jako zrůda podporující teroristické činy, neprodané kusy mu byly zabaveny a byla proti němu vznesena žaloba.
Tato událost poukazuje mimo jiné na obrovskou relativitu ve vnímání komičnosti určitého předmětu. Ačkoliv žijeme v době, která se často tváří, že odvrhla veškerá tabu a nic jí není svaté, jak často slýcháme od postmoderních teoretiků (Lipovetsky) i konzervativních kritiků (Scruton), takovéto příhody nám ukazují, že i dnes existují věci, o nichž přece jen nelze, alespoň takto veřejně, lehkovážně žertovat. Co způsobuje, že učinit určitá témata terčem vtipu bývá některými lidmi hodnoceno jako nepřípustné? A proč takové tričko s Breivikem vzbuzuje pohoršení? Je to proto, že je některými lidmi toto téma vědomě vyloučeno ze sféry věcí, o nichž je možno žertovat, anebo není jednoduše jako vtip vůbec interpretováno? Jinými slovy, je vnímáno jako špatný vtip nebo jako něco úplně jiného, nečinícího si ambice stanout na poli komiky? Těmito otázkami bych se rád zabýval ve své práci.

Seznam odborné literatury

Billig, M. (2005): Laughter and ridicule. Towards a social critique of humour. London: SAGE.
Borecký, V. (2000): Teorie komiky. Praha: Hynek.
Davies, Ch. (1998): Jokes and their relation to society. Berlin, New York: Mouton de Gruyter.
Freud, S. (1991): Totem a tabu. Praha: Práh.
Hendl, J. (2008): Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál.
Lipovetsky, G. (1998): Éra prázdnoty. Praha: Prostor.
Petrusek, M. (2006): Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Scruton, R. (1993): Smysl konzervatismu. Praha: TORST.
Strauss, A., Corbin, J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert.

Předběžná náplň práce

Odpovědi na své otázky zamýšlím hledat především v sérii (cca 12 – 20) polo-strukturovaných rozhovorů, prováděných s dvěma skupinami respondentů, přičemž rozlišovacím kritériem bude jejich věk – jedna skupina dotazovaných bude zhruba ve věku 18 – 23 let a druhá ve věku 45 – 50 let. Mým prvotním zájmem bude prozkoumat reakce lidí na různé vtipy (ať už v podobě anekdotických promluv či vizuálních zobrazení) toho druhu, který bývá obvykle označován za černý humor. Bude se jednat zejména o vtipy, zacílené na témata, která jsou obecně považována za společensky závažná – vtipy rasistické, vtipy o tělesně postižených, vtipy zlehčující násilí na ženách aj. Zkoumání příčin, na jejichž základě lidé reagují, tak jak reagují, by mi mělo poskytnout materiál pro analýzu prvků, které stojí v pozadí jejich úvah a umožnit tak porozumění tomu, co u nich podmiňuje, jestli daný vtip přijmou či odsoudí. Osobní charakteristiky a případné sdělené životní zkušenosti respondentů budou zapojeny do analýzy a bude zkoumána jejich role v tomto hodnotícím procesu – tedy například budu sledovat, jestli lidé jakožto důvod, proč něco nepovažují za vtipné, budou uvádět svojí spřízněnost zkušeností s danými jevy („můj děda byl v Osvětimi“) apod. Rozdělení respondentů na dvě věkové skupiny pak umožní i určité mezigenerační srovnání.
Teoretické zázemí pro tyto úvahy budu vytvářet zejména na základě odborné literatury zabývající se humorem a jeho společenskými funkcemi. Dalším důležitým východiskem mi však budou i různé práce soudobých sociologů, zaměřené obecně na popis povahy dnešní společnosti. Data, která získám z vlastního výzkumu, bych chtěl poté závěrem práce využít ke konfrontaci s těmito texty a prozkoumat, zda potvrzují či vyvrací některé vyřčené teze o povaze současné společnosti.