Ochrana osobních údajů v procesu poskytování zdravotních služeb

• Název práce v češtině: Ochrana osobních údajů v procesu poskytování zdravotních služeb
• Název v anglickém jazyce: Protection of Personal Data in the Process of Healthcare Delivery
• Klíčová slova: ochrana osobních údajů, zdravotnictví
• Klíčová slova anglicky: data protection, health care
• Akademický rok vypsání: 2012/2013
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra občanského práva (22-KOP)
• Vedoucí / školitel: doc. JUDr. Petr Šustek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 08.01.2013
• Datum zadání: 08.01.2013
• Datum potvrzení stud. oddělením: 26.09.2013
• Datum a čas obhajoby: 25.09.2013 12:00
• Místo konání obhajoby: v m.č.139
• Datum odevzdání elektronické podoby: 02.09.2013
• Datum proběhlé obhajoby: 25.09.2013
• Oponenti: prof. JUDr. Josef Salač, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Ochrana osobních údajů je v dnešní době nejen díky všudypřítomným informačním technologiím jednou z nejpalčivějších otázek naší společnosti. Je tomu tak zejména proto, že nepřiměřené a často i zbytečné sdělování osobních údajů může mít negativní dopady na soukromí subjektů těchto údajů.
Vnímat sdílení a zpracování osobních údajů jako činnost s veskrze negativním dopadem je nicméně nesprávné. Spíše než kvantitativní stránku této problematiky si naši pozornost zaslouží otázka, zda je daným údajům poskytována náležitá ochrana před neoprávněným zpracováním. Jak bývá často zmiňováno:

„Je chybou považovat sdílení osobních údajů za nezbytně špatnou věc, které se musí nutně oponovat z důvodu ochrany osobních údajů a lidských práv. (...) Otázkou není, zda by mělo docházet ke sdílení většího či menšího množství informací, ale spíše jaké údaje jsou sdíleny, z jakého důvodu, kdo k nim má přístup a jaký dopad to vše má.“

Oblast poskytování zdravotní péče není v tomto ohledu výjimkou. Ba naopak, z pohledu zpracování osobních údajů a jejich ochrany považujeme zdravotnictví za jedno z informačně nejnáročnějších odvětví. Při poskytování zdravotní péče totiž dochází nejen k zásahům do tělesné integrity osoby v rámci vyšetření, ale nevyhnutelně i k zásahům do soukromí pacienta při zjišťování údajů o jeho zdravotním stavu, návycích a životním stylu.
Jelikož patří tyto údaje mezi ty nejintimnější, jejichž potenciál negativně ovlivnit soukromý život dané osoby je nezměrný, musí státy zajistit, aby při jejich zpracování byly implementovány náležité záruky, zejména pak aby zásahy do soukromí způsobené zpracováním údajů byly vždy opodstatněné a proporční, a naopak jejich případné porušení bylo sankcionováno.
V této souvislosti je nutné zmínit i aktivity Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), který k problematice ochrany údajů o zdravotním stavu vytvořil v průběhu posledních dvaceti let poměrně konzistentní judikaturu. S ohledem na pozitivní povinnosti států vyplývající z článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách (EÚLP), ESLP stanovil:

„Vnitrostátní právní předpisy [států, které ratifikovaly EÚLP – pozn. autorky] musí obsahovat odpovídající záruky, jež zabrání jakémukoliv sdělování či zveřejňování osobních údajů o zdravotním stavu, které může být v rozporu s článkem 8 Úmluvy.“

S ohledem na tento rozsudek, který ukládá členských státům Rady Evropy, tj. i České republice (ČR), povinnost implementovat tato opatření, je třeba stanovit, zda český právní řád tyto záruky skutečně poskytuje a co konkrétně představují. Cílem této diplomové práce je tudíž zhodnotit současnou českou právní úpravu ochrany osobních údajů v procesu poskytování zdravotních služeb. Tato problematika bude dále zasazena do širšího rámce vztahu lékař-pacient a zásad informovanosti a mlčenlivosti.
Práce se bude zabývat jak samotnými koncepty práva na soukromí, důvěry a jejich vztahu k ochraně osobních údajů, tak právy a povinnostmi hlavních aktérů – lékařů a pacientů – a z nich plynoucí právní odpovědnosti. Současně bude analyzována i stávající judikatura ESLP týkající se této problematiky a zodpovězena otázka, zda česká právní úprava ochrany údajů o zdravotním stavu odpovídá zárukám vyplývajícím z článku 8 EÚLP.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The healthcare sector can be counted among today’s most data-intensive and security-challenging policy areas. Since medical data belong to the most intimate sphere of one’s life, its processing inevitably raises a number of legal and human rights concerns.
In the case of Z. v. Finland, the European Court of Human Rights held that the domestic law must afford appropriate safeguards to prevent communication or disclosure of medical data as may be inconsistent with the guarantees pursuant to Article 8 ECHR. In the light of the aforementioned judgement, the main aim of this thesis was to analyse and assess the current Czech legislation regarding the protection of personal health data, and to see whether it corresponds to the safeguards afforded by Article 8 ECHR. Based on a thorough analysis, the author has come to the following conclusions:
The existence of trust between a doctor and a patient is of crucial importance for any disclosure of intimate health data. Today, however, such trust may be jeopardized by the countless number people accessing these data. It is the mandatory confidentiality of doctors and other personnel, which largely contributes to preservation of trust by guaranteeing that the provided information will not be disclosed to any unauthorised persons.
The current Czech legislation regarding the concept of confidentiality reflects both the respect for the patients’ autonomy and their right to privacy, as well as the legitimate reasons for not being abided by it, which are balanced by the principle of proportionality. The principle of respect for patients’ autonomy and their right to informational self-determination is also expressed by the patients’ individual right to choose, who may be informed about their health, or permitted to access their medical records.
All things considered, it is possible to state that regarding the matter at hand the Czech legislation provides a comprehensive and effective legal protection, which corresponds to the guarantees afforded by Article 8 ECHR. In the terms of legislation effectiveness, it is also necessary to deem the existence of a wide range of legal consequences relating to the breach of such confidentiality appropriate, particularly the possibility of criminal liability as an ultima ratio consequence.