Práva na ochranu osobnosti

• Název práce v češtině: Práva na ochranu osobnosti
• Název v anglickém jazyce: Protection of personal rights
• Klíčová slova: Práva na ochranu osobnosti, lidská práva, právo na život, právo na tělesnou integritu, právo na soukromí, právo na důstojnost a čest, právo na jméno.
• Klíčová slova anglicky: Rigt to protect personal rights, human rights, right to life, right to corporal integrity, right to dignity and honour, righ to name.
• Akademický rok vypsání: 2011/2012
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra občanského práva (22-KOP)
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 02.05.2012
• Datum zadání: 02.05.2012
• Datum potvrzení stud. oddělením: 02.05.2012
• Datum a čas obhajoby: 27.06.2012 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 13.05.2012
• Datum proběhlé obhajoby: 27.06.2012

Předběžná náplň práce

Ve své práci jsem se proto zabývala podstatnými aspekty této problematiky. Nejprve bylo nezbytné zaměřit se na všeobecné teoretické otázky práv na ochranu osobnosti a vymezit některé pojmy, s nimiž se lze v této oblasti setkat, a sice pojem osoby a lidské osobnosti. S ohledem na tradici a smysl práv na ochranu osobnosti jsem se zaměřila na jejich úpravu z pohledu obecného historického vývoje tak i v rámci českého právního prostředí. Signifikantní rozvoj právních úprav ochrany osobnosti v oblasti mezinárodního práva lze sledovat pochopitelně v období po druhé světové válce v důsledku toho i v rámci právních úprav jednotlivých států. Podrobněji jsem se věnovala právům na ochranu osobnosti v systému angloamerického práva, konkrétně ve Spojeném království Velká Británie a Severního Irska a současně ve Spojených státech amerických, poté v kontinentálním systému práva právní úpravě ve Francii a Německu. Stěžejní část mé disertační práce je pak zaměřena na českou právní úpravu práv na ochranu osobnosti fyzické osoby, na jejich zakotvení v ústavněprávní rovině a zejména pak v rovině zákonné, v oblasti práva občanského avšak i dalších právních odvětví doplňující komplexnost právní úpravy této problematiky.
Byla provedena analýza všeobecného osobnostního práva v objektivním smyslu i ve smyslu subjektivním a další podstatná část práce byla věnována subjektům, jimž svědčí tato práva. Přestože všeobecná osobnostní práva patří k nejvýznamnějším právům lidské osobnosti jako suveréna vůbec, jimž stát garantuje ochranu a zaručuje jejich plnohodnotný rozvoj, i ve vyspělých demokraciích vyvstávají situace, kdy je ve společnosti nezbytné všeobecná osobnostní práva omezit. Český právní řád zakotvuje omezení osobnosti práv na ochranu osobnosti fyzické osoby, která přichází v úvahu pouze secundum legem zákonem stanovených podmínek, tedy k omezení či zásahu do všeobecného osobnostního práva fyzické osoby je možné pouze na základě svolení jako projevu svobodné vůle fyzické osoby a v případech konkrétně de lege lata stanovených občanským zákoníkem a dalšími právními předpisy. Předmětu všeobecných osobnostních práv byla věnována následující kapitola. Z dikce ust. § 11 o. z. je zřejmé, že jednotlivé dílčí hodnoty všeobecného osobnostního práva, jsou vymezeny demonstrativním způsobem prostřednictvím generální klauzule, je nutno mít na zřeteli, že předmět všeobecných osobnostních práv však tímto výčtem není zdaleka vyčerpán, nejedná se o numerus clausus. V dalším výkladu jsem se proto zaměřila vzhledem k rozsahu tohoto předmětu pouze na vybrané dílčí hodnoty osobnosti fyzické osoby, konkrétně na právo na tělesnou integritu, právem na čest a lidskou důstojnost, právem na soukromí a konečně právem na jméno. Všeobecná osobnostní práva jsou coby práva subjektivní povahy v případě neoprávněných zásahů ve formě ohrožení či porušení těchto práv chráněna obecnými i zvláštními právními prostředky ochrany, přičemž jádro této ochrany, jíž se dostalo podrobného pohledu, spočívá v ochraně poskytované orgány aplikujícími právo, tedy ochraně soudní, neboť u nezávislého soudu se lze domáhat ochrany prostřednictvím žaloby negatorní, restituční a satisfakční, díky níž mohou být uplatněny specifické nároky dotčené fyzické osoby v podobě morální či finanční satisfakce. Právě určení výše finanční satisfakce za neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby je záležitostí volné úvahy rozhodujícího soudce v závislosti na povaze a okolnostech konkrétního případu a de lege ferenda je na místě vyřešit duplicitní uplatňování nároků na náhradu újmy na zdraví z titulu náhrady škody a ochrany osobnosti. Lze tedy doporučit opustit současné pojetí škody de lege lata v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04, v němž směrem k zákonodárci zdůrazňuje, že z legislativního hlediska by bylo správnější opustit stávající pojetí škody jako majetkové újmy a pokládat za škodu i újmu vzniklou působením na tělesnou a duchovní integritu poškozeného. Podle současné tendence v oblasti deliktního práva v souladu s principy evropského deliktního práva je nutno škodu pojímat jako majetkovou nebo nemajetkovou újmu na zájmu chráněném zákonem. De lege lata se jeví jako sporným vztah mezi ust. § 444 odst. 3 a § 13 o. z. tzn., odškodněním specifikovaných osob v případě usmrcení osoby jim blízké a náhradou nemajetkové újmy za zásah do práva na soukromí a jeho sféry rodinného života. V této souvislosti si dovoluji poukázat na fragmentárnost úpravy práva na soukromí v Listině základních práv a svobod. Ve vztahu k tvůrcům připravovaného soukromoprávního kodexu je nutno inter alia vyzdvihnout v prvé řadě zařazení rodinného práva do občanského zákoníku, a v druhé řadě je novem explicitní zakotvení práva na ochranu soukromí ust. § 87, kde je prostřednictvím generální klauzule ve větě první vysloven obecný zákaz zásahů do soukromí člověka bez jeho svolení či bez zákonného důvodu, z dikce ust. § 87 plyne demonstrativní výčet zakázaných neoprávněných zásahů do soukromí. Tvůrci připravovaného občanského zákoníku se zaměřili na problematickou otázku (ne)promlčitelnosti náhrady nemajetkové újmy v penězích v případě neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, která byl předmětem četných disputací, de lege ferenda v souladu se zmíněnými principy evropského deliktního práva je nemajetková újma považována za druh škody, tudíž právo na její náhradu v penězích nemůže zůstat v rámci úpravy závazků z deliktů nepromlčitelným. Závěrem lze konstatovat, že právní úprava všeobecných osobnostních práv je v současnosti na úrovni občanského zákoníku poměrně skromná, nicméně je dotvářena i pod vlivem ESLP judikaturou Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR. Jsem však přesvědčena o tom, že oblast práv na ochranu osobnosti je natolik citlivým, diskutovaným a rozsáhlým tématem, neboť právě v této oblasti často dochází k ostrým kolizím etických, náboženských a právních otázek, že právě v této problematice nás v budoucnu čeká v souvislosti s připravovaným kodexem, rozvojem telekomunikačních i jiných technologií, ale také vzhledem k variabilitě lidského života mnoho zajímavého.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

Accordingly I consider substantial matters of this problematic in this thesis. Initially it was necessary to concentrate on general theoretical questions of rights to protection of personality and determinate some concepts, particularly concept of person and concept of human personality. With regard to the tradition and sense of rights to protection of personality I devoted myself to their regulation from the view of general and Czech historical development as well. Significant development of international legal regulations of these rights even in the individual regulations of particular states could be observed naturally after Second World War. I was concerned with rights to protection of personality in the Anglo-American system of law, particularly in the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland and in the United States of America, and then in the continental system of law, in France and Germany. Fundamental part of my thesis focuses on the Czech legal regulation of rights to the protection of personality of human being, their regulation in the sphere of constitutional law and especially in the sphere of civil law and other branches of law complementing comprehensiveness of legal regulation of this topic.
The analysis of general rights to the protection of personal rights was written in objective as well as in subjective sense, while other substantial part of the thesis was devoted to the subjects entitled to these rights. Notwithstanding these rights belong to the most important rights of human being as sovereign in general and state guarantees their protection and full-valued development, there are different situations when it is necessary to restrict the rights to the protection of personal rights in democratic states. Czech legal system determinates restrictions of these rights secundum legem only accordingly to legally defined terms; the restrictions of rights to the protection of personal rights are possible only on the basis of consent such as free act and deed of human being and on the basis of civil code de lege lata and other legal enactments. The next chapter deals with the object of general rights to the protection of personal rights. Phrasing § 11 civil code determines that partial values of rights of personality of human being are stated in demonstrative way by means of general clause, nevertheless it must be considered, that object of rights to the protection of personal rights is not exhausted by far, it is not numerus clausus. With regard to the extent of this subject I was concerned with selected values of personality of human being in my next interpretation, particularly body integrity, right to honor and dignity of human person, right to privacy and finally right to name. Rights to the protection of personality as subjective rights are, in case of unlawful interference in the form of threatening or breaching of these rights, protected by general and specific remedies. Whereas the merits of this protection is consisted in judicial protection, consequently man may seek protection of his rights at the independent court by means of actio negatoria, actio restitutio in integrum and satisfactory action, due which entitlements of moral and financial satisfaction could be claimed. Just the ascertainment of the amount of financial satisfaction for unlawful interference with the rights of human being is matter of judicial discretion depending on the character and circumstances of each case and de lege ferenda it is appropriate to solve duplicity of claims of damage for bodily harm by title of compensation of damage and harm of personality of human being. Truly recommended it is better to leave contemporary conception of damage de lege lata and accordingly with the judgment of the Constitutional Court of the Czech Republic dated 4 May 2005, Pl. ÚS 16/04, where the Constitutional Court emphasizes towards to the legislator, that it is proper to leave contemporary conception of damage as harm to property and consider damage as harm to the body integrity and mental integrity of injured human being. According to contemporary principles of European Tort Law it is necessary to comprehend damage as harm to property or non proprietary harm to interest protected by law. De lege lata the relationship between § 444 sub. 3 and § 13 civil code appears to be disputable, it means compensation of specific persons for death of next of kin and compensation of non proprietary harm for the interference with the right to privacy and its sphere of family life. I afford to refer to fragmentariness of regulation of right to privacy in the Charter of Rights and Freedoms with this connection. The authors of prepared new private codex shall be highlighted inter alia for reincorporating family law in this codex and for explicit regulating of right to privacy in § 87 whereas the general prohibition of interferences with the privacy of human being is regulated without consent of this human being or without legal ground by means of demonstrative general clause § 87. The authors of new codex focused on the matter which is under debate. The matter concerning (non)limitation period of financial satisfaction of non proprietary harm in case of unlawful interference with the personality of human being, de lege ferenda accordingly with the hereinbefore mentioned principles of European Tort Law. These principles understand non proprietary harm as kind of damage, therefore the entitlement to financial satisfaction from obligatio ex delicto shall be subjected to time limitation.
Lastly may be stated that legal regulation of general rights to the protection of personal rights on the ground of civil code is relatively modest, nevertheless improved by ECHR influenced judicature of the Constitutional Court of the Czech Republic as well as by the Supreme Court of the Czech Republic. I am persuaded that regarding to the delicate, widely discussed and extensive theme of rights to the protection of personal rights, the conflicts of ethical, religious and legal questions may happen and we may expect lot of interesting disputes due to newly prepared private codex, development of not only communication technologies but with regard to variability of human life as well.