Decelularizace a recelularizace tkání

• Název práce v češtině: Decelularizace a recelularizace tkání
• Název v anglickém jazyce: Decellularization and Recellularization of Tissues
• Akademický rok vypsání: 2011/2012
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Ústav histologie a embryologie (15-140)
• Vedoucí / školitel: prof. MUDr. Jaroslav Mokrý, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 24.02.2012
• Datum zadání: 24.02.2012
• Datum a čas obhajoby: 18.06.2018 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 02.05.2018
• Datum odevzdání tištěné podoby: 04.05.2018
• Datum proběhlé obhajoby: 18.06.2018
• Oponenti: doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Téma se zabývá vývojem metody, která by umožnila odstranění buněk při zachování stromatu tkáně. Cytoskeletární podklad by byl kolonizován kmenovými buňkami, které jsou vhodné díky jejich velké proliferační kapacitě a široké diferenciaci pro tvorbu různých typů tkání. Tyto metody si kladou za cíl znovuobnovení funkce traumatizovaných tkání.
Decelularizované štěpy jsou výhodné zejména díky nevyvolávání imunologické odpovědi, jsou v nich obsaženy části vaskulárního řečiště, které se dá využít při obnovení krevního zásobení tkáně (stejně tak je to s nervovými axony) a též pro osídlení decelularizované tkáně novými buňkami; složky extracelulární matrix (ECM) stále udržují původní tvar a architekturu tkáně a štěp je bohatý na extracelulární proteiny, stromální komponenty a je zachována lamina basalis, která napomáhá pozdějšímu začlenění buněčných štěpů.
Vývoj těchto metod je podepřen studiemi, které se touto problematikou také zabývají (Gilies et al.2010; Hiles 1972; Ott et al. 2008 atd.). Možnými postupy decelularizace jsou chemické ošetření, působení radiace nebo vystavení tkáně vysokým teplotám. Nejlepší možností s nejmenším poškozením tkáně se jeví chemické ošetření pomocí proteolytických enzymů, detergentů a působení hypotonických roztoků. Úspěšnost decelularizace bude verifikována řadou metod zaměřených na průkaz absence buněčných komponent (např. chromatinu), na zachování složek ECM vč. metod světelné a elektronové mikroskopie a na průkaz schopnosti buněk kolonizovat tento štěp a obnovit některé funkce původní tkáně. Po odstranění buněk se injekčně implantují dárcovské buňky kostní dřeně nebo jiné vhodné kmenové buňky. Dárcovské buňky jsou imunoselekčními metodami vybrány dle svých CD znaků, příp. pomocí kultivace (ex vivo expanze). Například pro svalový štěp jsou imunomagneticky vyselektovány buňky s povrchovými znaky CD 133, CD117/c-kit, Sca-1, které jsou vhodné pro myogenezi.