Důvody růstu nesezdaného soužití v ČR aneb proč dnes lidé nevstupují do manželství

• Název práce v češtině: Důvody růstu nesezdaného soužití v ČR aneb proč dnes lidé nevstupují do manželství
• Název v anglickém jazyce: Reasons of increasing cohabitation in the Czech Republic or why people don't get married nowadays
• Klíčová slova: nesezdané soužití, manželství, proměny rodiny (proměny rodinného chování), druhý demografický přechod, rodinná politika, sňatečnost, mimomanželská plodnost
• Klíčová slova anglicky: cohabitation, marriage, changing family, second demographic transition, family policy, marriage rate, non-marital fertility
• Akademický rok vypsání: 2010/2011
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra veřejné a sociální politiky (23-KVSP)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Karolína Dobiášová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 03.06.2011
• Datum zadání: 03.06.2011
• Datum a čas obhajoby: 18.06.2012 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 16.05.2012
• Datum proběhlé obhajoby: 18.06.2012
• Oponenti: Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D.

Seznam odborné literatury

Základní literatura k tématu

1) knihy
ČERMÁKOVÁ, Marie, et al. Proměny současné české rodiny. 1. vyd. Praha : SLON, 2000. 170 s. ISBN 80-85850-93-1.
FIALOVÁ, Ludmila, et al. Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. 1. vyd. Praha : SLON, 2000. 163 s. ISBN 80-85850-87-7.
GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 1999. ISBN: 80-7203-124-4
HAMPLOVA, D. Vstup do manželství a nesezdaného soužití v České republice po roce 1989
v souvislosti se vzděláním. Praha: SOÚ AV ČR, 2003. 52s. ISBN: 80-7330-029-X. Dostupné z WWW: <http://studie.soc.cas.cz/upl/texty/files/198_03-4%20text%20pro%20tisk.pdf>.
HAMPLOVÁ, D. / PIKÁLKOVÁ, S.: „Manželství, nesezdaná soužití a partnerský
vztah.“ In: Z. Mansfeldová, M. Tuček, eds.: Současná česká společnost. Sociologické studie.
Praha: SOÚ AV ČR, 2002. Str. 127-147
HAŠKOVÁ, Hana; RABUŠIČ, Ladislav. K nízké sňatečnosti v české republice. Sociální studia. 2008, 5, 2, s. 9-32.
Choděra, Oldřich. Partnerství, manželství a paragrafy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 107s.
KOCOURKOVÁ, Jiřina; RABUŠIČ, Ladislav. Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? : proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky z hlediska postojů české veřejnosti. Praha : UK, 2006. 158 s. ISBN 80-86561-93-3.
MAŘÍKOVÁ, Hana; PETRUSEK, Miloslav; VODÁKOVÁ, Alena. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 80-7184-164-5
MATĚJŮ, P. Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998. 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 364 s. ISBN: 80-200-0703-2.
MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. 2. vyd., upravené. Praha : SLON, 2008. 323 s. ISBN 80-86561-93-3.
RABUŠIC, Ladislav. Kde ty všechny děti jsou? : porodnost v sociologické perspektivě. 1. vyd. Praha : SLON, 2001. 265 s. ISBN 80-86429-01-6.

2) závěrečné práce
BILER, Stanislav. Sociální a politické konsekvence procesu individualizace . Brno, 2008. 85 s. Diplomová práce. MU FSS. Dostupné z WWW: <www.is.muni.cz/th/78585/fss_m/BILER_Diplomova_prace.doc>.
GRÜNDLEROVÁ, Pavla. Nesezdané soužití. Praha, 2008. 96 s. Diplomová práce. FSV UK. Dostupné z WWW: <http://digitool.is.cuni.cz/R/D1NLI7QMGCYDA6115816LNIMMCLT9IR7KF5JX6LHD1M3E4HB2P-00174?func=dbin-jump-full&object_id=61895&pds_handle=GUEST>.
MALÁ, Šárka. Nesezdané soužití nebo manželství. Praha, 2005. 32 s. Bakalářská práce. FSV UK.
NOHOVÁ, Vladana. Postoje k manželství a nesezdanému partnerství. Praha, 2008. 78 s. Diplomová práce. FF UK. Dostupné z WWW: <http://digitool.is.cuni.cz/R/E27RHE3KGH9YDGL6VBHU9Y38RCDR9K5UGSF8M13BL1UKT33LV8-02232?func=dbin-jump-full&object_id=64519&pds_handle=GUEST>.
NOHOVÁ, Vladana. Manželství a rodina – postoje mladých lidí. Prah, 2003. 42s. Postupová práce. FF UK.
VAŠÍČKOVÁ, Adéla. Nesezdané soužití jako možná alternativa manželství. Praha, 2006. 76 s. Postupová práce. KSP UK.

3) statistiky
ČERNÁ, Kateřina. Demografie : Demografické informace, analýzy, komentáře [online]. 06.05.2005 [cit. 2011-05-31]. ANALÝZA: Nesezdaná soužití v ČR podle výsledků SLDB. Dostupné z WWW: <http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=65>.
ČSÚ [online]. 15.01.2010 [cit. 2011-05-31]. Sňatečnost. Dostupné z WWW: <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost>.
Zpráva o rodičce 2009. Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky [online]. 2010, 62, [cit. 2011-06-04]. Dostupný z WWW: <www.uzis.cz/system/files/62_10.pdf>.
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/demografie
Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. (2003) Praha: ČSÚ (agregovaná data)

4) Metodologie
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. . Praha : Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4.

5) zákony
Národní zpráva o rodině. Praha : MPSV, 2004. 226 s. Dostupné z WWW: <http://www.mpsv.cz/files/clanky/899/zprava_b.pdf>.
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině

Předběžná náplň práce

1. Vymezení předmětu zkoumání a strukturace výzkumného tématu

Ve své bakalářské práci se budu věnovat důvodům, které dnes vedou lidi k tomu, aby nevstupovali do manželství, ale zvolili si jeho alternativu, a to nesezdané soužití. Kromě nesezdaného soužití se také můžeme setkat s pojmy kohabitace, konkubinát, soužití na psí knížku, faktické manželství apod., které jsou synonymem nesezdaného soužití. Existuje řada definic nesezdaného soužití - Giddens ho definuje „jen“ jako sexuální vztah mezi partnery bez uzavření sňatku. [Giddens 1999: 179] Taková definice je podle mého názoru moc obecná, a zároveň nepřesná, a to z toho důvodu, že neříká nic o společném soužití v jedné domácnosti (a tak se například u nás žití v nesezdaném soužití zjišťuje – otázkou na vztah mezi lidmi, kteří spolu bydlí v jedné domácnosti, která je položena v bytovém listě ve Sčítání lidu, domů a bytů). Přesnější definicí nesezdaného soužití je „soužití dvou jedinců opačného pohlaví ve svazku podobném manželství bez formálního uzavření sňatku.“ [Maříková, Petrusek, Vodáková 1996: 1190] Za nejlepší pak považuji definici od Ladislava Rabušice, která upřesňuje předchozí vymezení a charakterizuje nesezdané soužití jako: „soužití dvou jedinců opačného pohlaví, kteří žijí ve svazku podobném manželství, to je mají spolu intimní sexuální vztahy, společně bydlí a společně hospodaří, avšak nejsou oficiálně sezdání.“ [Rabušic 2001: 193]
V souvislosti s nesezdaným soužitím hovoříme o dvou typech, či spíše dvou různých postojích (plánech) kohabitantů. Prvním z nich je nesezdané soužití, které je partnery bráno jako předstupeň manželství, jako určitá příprava na manželství, zkouška jak to ne/bude v manželství fungovat, a toho jestli je partner ten pravý. V nesezdaném soužití partneři nechtějí setrvat věčně, jeho vyústěním je, buďto sňatek nebo rozchod. Druhým typem je nesezdané soužití jako rovnocenná alternativa manželství, kdy partneři společný sňatek v budoucnu neplánují, a to ani v případě narození potomka.
Rabušic hovoří o čtyřech podobách nesezdaného soužití. Předchozí „dvoutypový“ model je oproti tomuto zjednodušený. Rabušic rozlišuje: soužití porozvodové, snoubenecké, dočasné a soužití namísto manželství. [Rabušic 2001: 197]
Výzkumy na téma rodinného chování vychází z rozdělení n.s. na dva typy. Z průzkumu „Mladá generace 1997“ vyplývá, že dvě třetiny mladých (68,2%) chtějí nejdříve žít v nesezdaném soužití na zkoušku než vstoupí do manželství a 9% počítá s nesezdaným soužitím jako celoživotní strategií. 20,6% chce vstoupit do manželství bez předchozí kohabitace a 2,2% chce žít bez stálého partnera. Ženy o něco více zastávají varianty nesezdaného soužití na zkoušku a manželství a u mužů je zase o něco vyšší procento u variant trvalého nesezdaného soužití a životu bez stálého partnera. [Fialová 2000: 68-69] Plány do budoucna a pozdější skutečná realita se ale mohou lišit.

V současnosti se po celém světe prosazují různé „netradiční“ formy rodinného života. Dříve (před rokem 1989 u nás) bylo téměř nemyslitelné, aby spolu dva lidé žili nesezdaně, bez manželského svazku. Ještě více nepředstavitelné bylo, aby partneři zůstávali nesezdaní pokud spolu měli nebo očekávali dítě/děti. Dnes jsou taková soužití naprosto běžná, čím dál častější (i přesto, že být v manželství je stále výhodnější) a společností většinou dobře, nebo alespoň bez problémů snášena. „Případné narození dítěte mimo manželství není již považováno za ,sociálně nepřípustné´ (i když stále není vnímáno jako běžné).“[Fialová 2000: 126]
V ostatních západních zemích se nové legitimní vzorce rodinného chování začaly objevovat už v 60. letech minulého století. Koncem 80. let již bylo nesezdané soužití v západních společnostech masovým jevem. „Kořeny kohabitace je třeba hledat ve faktorech sociální změny,“ a to v celkové modernizaci společnosti, jejíž součástí je řada procesů přispívajících k rozvoji nesezdaného soužití. Universální přístup ke vzdělání zapříčinil růst vzdělanosti žen, a tím jejich větší participaci na trhu práce. Tyto faktory zdůrazňují „rozvoj individuality s důrazem na seberealizaci a způsobují výrazné změny v hodnotových strukturách a v artikulaci rodinných rolí a vztahů.“ K rozmachu nesezdaného soužití přispěla také „legitimizace“ předmanželského sexuální styku a rozvoj účinnějších antikoncepčních prostředků. Zatím „nejdále“ je nesezdané soužití v severských zemích (konkrétně ve Švédsku a Dánsku), kterým je připisován i původ tohoto jevu. V těchto zemích „se z tohoto způsobu soužití již stala soc. instituce existující legitimně vedle instituce manželské.“ [Maříková, Petrusek, Vodáková 1996: 1190-1191] V ostatních, byť vyspělých zemích, je stále nesezdané soužití bráno spíše jako „manželství na zkoušku“ než jako trvalá alternativa manželství.
S nesezdaným soužitím souvisí řada dalších změn v rodinném chování. Tak, jak se nesezdané soužití rozšiřuje se snižuje sňatečnost, zvyšuje se průměrný věk mužů i žen v době prvního sňatku a průměrný věk žen při porodu, a také stoupá počet dětí narozených mimo manželství .
U nás je nesezdané soužití nejčastější forma partnerského soužití hned po manželství. Informace o počtech nesezdaných soužití jsou zjišťovány ze Sčítání lidu, domů a bytů. „Celkový zjištěný počet kohabitací vzrostl ze 40 tisíc v roce 1930, 58 tisíc v roce 1970, 90 tisíc v roce 1980, 85 tisíc v roce 1991 až na 125 tisíc v roce 2001.“ [Černá 2005 (online)] Přepokládá se ale, že počet nesezdaných soužití je podhodnocen, protože je na něj ve sčítání položena pouze jedna otázka. Oproti nesezdanému soužití sňatečnost od roku 1971 do roku 2000 klesala a od té doby se počty uzavřených sňatků za rok pohybují okolo 50 000. V roce 2010 (není v grafu, ale bylo to cca 46 tis.) byl dokonce počet sňatků nejnižší za posledních dvě stě let.
V ČR žili v nesezdaném soužití až do roku 2001 především lidé starší než 35 let. Z posledního sčítání v roce 2001 ale vyplývá, že dochází ke zvýšení počtu kohabitujících v mladších věkových skupinách. Dříve kohabitovali především rozvedení, v roce 2001 ale významně narostl počet kohabitujících svobodných. [Černá 2005 (online)] Průměrná doba trvání nesezdaného soužití nebývá dlouhá. Ve výzkumu „Mladá generace 1997“ činila průměrná délka 2,2 roku. Nutno ale zdůraznit, že to nebyla konečná (celková) délka soužití, ale délka soužití od jeho počátku do okamžiku dotazování. Autoři ale stejně dospěli k závěru, že průměrná délka soužití nebývá dlouhá, neboť se zde promítá fakt, že většina kohabitujících po delším soužití sňatek uzavře, „a to zpravidla poté, co partnerka otěhotní.“ Z výzkumu také vyplynulo, že „více než 60% partnerů se ke společnému bydlení rozhodlo po známosti kratší než jeden rok.“ [Fialová 2000: 125]
Struktura výzkumného tématu je naznačena níže v předpokládané struktuře bakalářské práce.

2. Teoretická východiska

Teorie druhého demografického přechodu (teorie druhé demografické tranzice)

S konceptem druhého demografického přechodu přišli v roce 1986 dva demografové Ron Lesthaeghe a Dirk van Kaa. Jeho hlavním rysem je pokles plodnosti pod úroveň přirozené reprodukce. [Rabušic 2001: 176 - 177] Jako druhý demografický přechod jsou označovány změny, ke kterým docházelo v západoevropských zemích již v druhé polovině 60. let. minulého století. „Snížilo se procento mladých lidí vstupujících do manželství a právní manželství začalo být částečně nahrazováno nesezdaným soužitím. Rostla rozvodovost starších i nově uzavíraných manželství. Zvyšoval se průměrný věk svobodných snoubenců při sňatku až na 27-29 let u žen a na 29-32 roků u mužů,“ což je zvýšení přibližně o pět let. „Průměrný věk matek dosáhl až 30 roků, podíl dětí narozených mimo manželství postupně vzrostl až na 35-40%; v některých zemích přesáhl dokonce polovinu.“ Moderní spolehlivá hormonální antikoncepce bránila nechtěnému otěhotnění a interrupce začaly představovat pouze extrémní způsob řešení. S poklesem sňatečnosti začala klesat také porodnost. V západních zemích také došlo ke zvýšení naděje dožití, která tak byla zhruba o 4 roky vyšší, než ve východních zemích. [Fialová 2000: 12-13]
Změny byly ovlivněny rostoucím individualismem, emancipací a zvýšením nezávislosti žen, menším lpěním na tradičních hodnotách, rozšiřováním přístupu ke vzdělání apod. „Značnou roli však hrála také zvyšující se nezaměstnanost mladých lidí, která nutila k opatrnějšímu rozhodování o sňatku a narození dítěte.“ [Fialová 2000: 13]
U nás k těmto změnám začalo docházet po revoluci v roce 1989. Zatímco v západních zemích docházelo ke změnám postupně od poloviny 60. let, tak jak se postupně vyvíjela a přetvářela celá společnost, u nás došlo vlivem revolučních změn ke změnám demografickým během několika let. Výrazně se totiž změnily podmínky pro demografickou reprodukci spočívající, jak ve větší otevřenosti a svobodě společnosti, tak v prohlubujících se nerovnostech. „Nejdříve ze všeho došlo k prudkému poklesu intenzity sňatečnosti,“ což bylo ovlivněno i zrušením novomanželských půjček. „Z původního počtu více než 81 tisíc každoročně uzavíraných sňatků (1989) došlo k poklesu až na 54 tisíce (1995-1996).“ Vzrostl i průměrný věk svobodných snoubenců při vstupu do manželství o více než 3 roky: u mužů na 27,7 (1997), u žen na 25,4 roku. Změny sňatkového chování pak způsobily pokles porodnosti, zvýšení podílu dětí narozených mimo manželství (dnes je to okolo 40%), a zároveň úbytek dětí z tzv. předmanželských koncepcí a zvýšení průměrného věku rodiček o dva roky na 26,4 roku.
Obdobně jako v západních zemích došlo k růstu rozvodovosti, a to dokonce na jednu z nejvyšších v Evropě. „Preference manželství v dřívějším sytému získávání bytů i ve veřejném mínění bránily zřejmě většímu rozšíření nesezdaného soužití mezi mladými lidmi, zejména mezi svobodnými. Po roce 1990 se počty faktických manželství pravděpodobně zvýšily – dá se to soudit podle nárůstu počtu dětí narozených mimo manželství ve druhém a dalších pořadích“ (počet dětí narozených mimo manželství v druhém pořadí vzrostl mezi lety 1990-1998 o 96%). Stejně jako v západních zemích došlo k postupnému snížení interrupcí, a to hlavně u mladší generace. [Fialová 2000: 13-16]
Druhá demografická tranzice je tedy jev, který nastal po celém „civilizovaném“ světě a následující dvě teorie (normativní teorie a teorie racionální volby) se ho snaží vysvětlit.

Normativní teorie

Normativní tj. kulturní teorie poukazuje na posun v hodnotách a preferencích lidí ve společnosti. [Kocourková, Rabušic 2006: 15] Za nové klíčové hodnoty jsou považovány sekularizace, individualismus a rovnost postavení mužů a žen ve společnosti. Sekularizaci a individualismus považuje za příčinu změn v demografickém chování také výše zmíněný Van de Kaa. Autorem normativní teorie je např. Ronald Inglehart. Inglehart tvrdí, že v moderní společnosti došlo k poklesu ekonomických vlivů a lidské chování začaly více ovlivňovat hodnoty. Konkrétně došlo k přesunu od „materialistických“ (fyzický blahobyt a bezpečí) k „postmaterialistickým“ (kvalita života) hodnotám. Rodina a rodinné hodnoty patří do „materialistických hodnot“ a nesezdané soužití či život bez stálého partnera do „postmaterialistického“ způsobu života. Tento přesun byl způsoben bohatstvím moderních společností a rozvojem sociálního státu, který vyvlastnil rodině „ochrannou“ funkci. Mladé generace proto nemusí dbát na „vytváření primárních vazeb a stálých vztahů. Můžou si naopak dovolit klást větší důraz na nezávislost, seberealizaci a sebevyjádření, a vyhovuje jim proto nesezdané soužití, které s sebou nese méně závazků než manželství.“ [Hamplová 2003: 9-10]
Dalším autorem, který patří do okruhu normativních teorií je Anthony Giddens. Ten tvrdí, že v „postmoderních“ společnostech nahradil tzv. volně plynoucí či čistý vztah dřívější představu romantické lásky. Lidé už nehledají „toho pravého“, jediného, nenahraditelného, ale emocionální vazbu, která jim dodává uspokojení. Pokud už vztah uspokojení nepřináší partneři se rozejdou. [Hamplová 2003: 10 - 11]

Teorie individualizace

Individualizace je proces řízený hodnotou individualismu. Tuto teorii proto řadím k normativním teoriím. Pro potřeby své bakalářské práce jsem vybrala pojetí individualizace Loeka Holmana, který chápe individualizaci jako proces, „ve kterém dochází k oslabování významu tradičních hodnot a ve kterém naopak roste význam individuálních rozhodnutí týkajících se hodnot a norem chování. Individualizmus je pak dle Holmana soustředěn na otázku vlastního sebe-rozvoje, která je kritériem pro všechna rozhodnutí.“ [Biler 2008: 7] Individualismus je umožněn díky rozšiřování sociálního státu, který přebírá a oslabuje funkce rodiny. Tomu se přizpůsobují rodinné vazby – v této souvislosti se můžeme setkat s pojmem „dočasně sjednaná rodina“ od U. Becka. [Biler 2008 : 10] Dočasně sjednanou rodinu lze přirovnat ke Giddensovu čistému vztahu.

Teorie racionální volby

Teorie racionální volby poukazuje na „změnu objektivních (zvláště ekonomických) podmínek“ [Kocourková, Rabušic 2006: 15] Zdůrazňuje vliv vnějších podmínek, struktury společnosti na jednání jednotlivce. Předchozí demografické chování se stalo ekonomicky náročnější, a proto došlo k posunu v chování, lidé byli ke změně donuceni vnějšími podmínkami. Zde se tedy věnuje pozornost faktorům, které vstupu do manželství brání a podporují tak nesezdané soužití a těm, které vstup do manželství podporují a omezují tak tendenci setrvat pouze v nesezdaném soužití. „Teorie racionální volby tak představují druhý pól v sociodemografickém výzkumu a na rozdíl od normativních teorií zdůrazňují spíše to, co lidé můžou, než to, co chtějí.“ [Hamplová 2003: 12]
Z této teorie budu vycházet, když se budu snažit postihnout, jaký vliv mohly mít změny v legislativě na pokles sňatečnosti a tím na růst nesezdaného soužití.

Teorie směny

S teorií racionální volby úzce souvisí teorie směny, či spíše je její součástí. Na teorii ekonomické směny založil své vysvětlení chování na sňatkovém trhu a vzniku nesezdaného soužití Becker. Za toto vysvětlení dostal v roce 1992 Nobelovu cenu. „Vyšel z předpokladu, že muži a ženy při sňatku vlastně obchodují.“ Partneři se berou proto, že sňatkem získávají více, než kdyby zůstali svobodní. „Z důvodu maximalizace zisku z manželství se na sňatkovém trhu vyhledávají partneři s komplementárními vlastnostmi a dovednostmi. V sedmdesátých letech však nastala v tomto mechanismu změna.“ Celkové zisky z manželství se začaly snižovat, neboť ženy začaly více participovat na trhu práce, čímž zvýšily své výdělky a také ekonomickou nezávislost. Výběr partnera (obchod) je tedy váhavější a trvá déle. „Becker tak spatřuje (stejně jako Parsons) ve vysoce specializovaných manželských a rodinných rolích ústřední motiv sňatečného a rodinného chování a oba autoři pak považují vzrůstají zaměstnanost žen a jejich rostoucí ekonomickou nezávislost za hlavní faktory, jež negativně ovlivňují existenci a fungování rodiny v soudobé společnosti. Vedou totiž k odkládání sňatku a ke zvyšující se manželské nestabilitě.“ Americký sociolog a demograf Westoff hovoří o tom, že sňatek ztratil své odůvodnění, protože v důsledku ekonomické nezávislosti žen už neplatí, že by se žena starala o domácnost a plodila děti výměnou za ekonomický status odvislý od ekonomického statusu manžela. Oppenheimerová dále přidává, že důsledkem ekonomické nezávislosti žen je i zvýšení nároku na kvalitu partnera. V této souvislosti hovoří o minimally acceptable match. Nesezdané soužití je v tomto pojetí vysvětlováno jako důsledek pečlivějšího hledání vhodného partnera. [Rabušic 2001: 197- 198]

3. Cíle bakalářské práce

„Mladí lidé si vytvořili nový ideál partnerského vztahu: nejprve spolu žijí a sňatek uzavřou teprve později. Impulsem ke vstupu do manželství je pak často těhotenství ženy nebo alespoň rozhodnutí mít dítě.“ [Fialová 2000: 69] Hlavním cílem mé bakalářské práce bude zjistit, co obecně přispělo/mohlo přispět k růstu nesezdaného soužití u nás – zde budu tedy vycházet z teorie racionální volby. Předpokládám, že vliv bude mít uvolnění poměrů po roce 1989 a legislativní změny v oblasti rodinné politiky např. snížení různých výhod sezdaným párům. Dále bych chtěla zjistit konkrétní důvody několika párů žijících v nesezdaném soužití – zde budu zohledňovat i normativní teorie.

Tyto hlavní cíle jsou pro realizaci rozděleny do dílčích operativních podcílů:
• Zakotvit danou problematiku do vybraných teoretických konceptů.
• Popsat vývoj problematiky nesezdaného soužití u nás v celkovém kontextu proměn rodinného chování.
• Zjistit konkrétní strukturální důvody (vnější podmínky) , které mohly mít na růst nesezdaného soužití vliv pomocí analýzy legislativních dokumentů. Zjistit, jaké změny se v průběhu růstu nesezdaného soužití zavedly. Výhody a nevýhody manželství/nesezdaného soužití dané státem.
• Zjistit konkrétní důvody několika párů žijících v nesezdaném soužití pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Výhody a nevýhody manželství/nesezdaného soužití z pohledu jednotlivců.
• Určit z provedených rozhovorů nakolik se objevují strukturální vlivy v pohledu jednotlivců a nakolik jsou to spíše individuální důvody. A do jaké míry tedy odpovídají příčiny bytí v nesezdaném soužití normativní teorii či teorii racionální volby.

4. Výzkumné otázky

Dosažení výše zmíněných cílů bakalářské práce by mělo přinést odpovědi na následující výzkumné otázky:
• Jaké vnější podmínky mohly mít vliv na růst nesezdaného soužití u nás?
• Jaké jsou výhody a nevýhody manželství/nesezdaného soužití dané státem?
• Jaké byly konkrétní důvody párů žijících v nesezdaném soužití pro tento druh „svazku“?
• Jaké jsou výhody a nevýhody manželství/nesezdaného soužití z pohledu jednotlivců?
• Doplňující podotázka: Jak jsou podle nich vnímáni okolím?
• Do jaké míry měly pravděpodobně na rozhodnutí párů být v nesezdaném soužití vliv vnější faktory (politika státu, ekonomické faktory, větší tolerance)?
• Do jaké míry měly na rozhodnutí párů být v nesezdaném soužití vliv ostatní důvody (např. postoje, zkušenosti, neochota vázat se apod.)?
• Doplňující podotázka: Bylo žití v nesezdaném soužití vůbec původním plánem respondentů?
• Doplňující podotázka: Bylo to původním plánem obou respondentů?

5. Metody a prameny

Nejdříve budu analyzovat data a dokumenty, konkrétně statistické prameny a legislativu ČR od roku 1989.
V druhé části budu vycházet z mnou provedeného kvalitativního výzkumu – polostandardizovaných rozhovorů s partnery, kteří spolu žijí nesezdaně. Nejspíše bude výběr ještě specifikován tak, aby spolu partneři buď žili dlouhodobě, nebo již měli dítě a vyloučila se tak soužití „na zkoušku“ před vstupem do manželství, která jsou v dnešní době také častá. Rozhovory budou, pokud uznám za vhodné, s oběma partnery a zvlášť, z důvodu předpokládané větší otevřenosti a možném zkreslení informací, kdyby byl rozhovor prováděn s oběma partnery zároveň. Prvotní část respondentů získám přes své známé (přímý souhlas mám v této chvíli s jedním respondentem), a poté přes již získané nesezdané partnery. Plánuji 5 – 7 rozhovorů, konečný počet zvolím podle toho, jak moc budou aktéři otevření a rozhovory kvalitní.
V průběhu celé práce budu pracovat s odbornými publikacemi zabývajícími se tímto tématem a sociologickými šetřeními provedená na toto téma.

6. Předpokládaná struktura bakalářské práce
1) Úvod
2) Teoretická východiska
3) Metody (metodologie)
4) Deskriptivní část
5) Analytická část
6) Závěry

Konkrétní obsah práce bude zhruba následující:
1) Úvod (uvedení do předmětu práce, cíle práce a výzkumné otázky)
2) Teoretická východiska (dosavadní poznání)
3) Proměny české rodiny – „Historie ČR“ (vývoj sňatečnosti a růstu nesezdaného soužití u nás – pohled na situaci před rokem 1989 a vývoj po roce 1989 do současnosti - statistiky)
3) Sociální politika a legislativa týkající se nesezdaného soužití (sňatků a rozvodů a její změny, které by mohly ovlivňovat rozhodnutí vstoupit či nevstoupit do manželství, výhody x nevýhody manželství)
(4) Výzkumy veřejného mínění ohledně manželství – postoje české společnosti) – možno zařadit už k proměnám
5) Metodologie mého výzkumu
6) Výsledky/zjištění
7) Závěry
8) Literatura
Přílohy

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

Reasons of increasing cohabitation in the Czech Republic or why people don't get married nowadays

In my thesis I will attend to describe reasons, why today's people don't want to get married and why they chose its alternative - cohabitation.

Number of cohabitations increased approximately by 40 thousands from revolution in 1989 and is becoming the most common form of couples living right behind marriage. The last cenzus in year 2001 filed 125 thousand unmarried couples, but it is supposed to be more. According to researches, majority of cohabitating pairs takes it as a "marriage try", but more and more is becoming to want to cohabitate permanently.

The aim of my work is to find out, what redounded to growth of cohabitation in our country. I assume influence of release of social circumstances after revolution and of legislative changes in family policy for example lesser number of various advantages for married couples. Furthermore, I want to find out concrete reasons for cohabitaiting from a few pairs that are living together by performing semi-structured interviews