Právní úprava ochrany národních parků v ČR a Německu

• Název práce v češtině: Právní úprava ochrany národních parků v ČR a Německu
• Název v anglickém jazyce: Legal regulation of the protection of national parks in the CR and Germany
• Klíčová slova: ochrana přírody, chráněné území, národní park
• Klíčová slova anglicky: nature conservation, protected area, national park
• Akademický rok vypsání: 2007/2008
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra práva životního prostředí (22-KPZP)
• Vedoucí / školitel: doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 26.05.2008
• Datum zadání: 26.05.2008
• Datum a čas obhajoby: 28.06.2011 08:30
• Místo konání obhajoby: 3. patro, místnost 338
• Datum odevzdání elektronické podoby: 30.05.2011
• Datum proběhlé obhajoby: 28.06.2011
• Oponenti: doc. JUDr. Martina Franková, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Územní ochrana patří mezi nejdůležitější nástroje ochrany přírody. Kategorie území s označením národní park se počítá k jejím tradičním institutům. Přesto je diskuze o národních parích stále velmi živá. Toto téma je v České republice aktuální i díky přípravám nového zákona pro již existující Národní park Šumava, který je zároveň největším českým národním parkem.
Předkládaná práce srovnává právní úpravu pro národní parky v ČR a Německu. Jejím cílem je mimo jiné z této komparace vyvodit závěry nad možnými změnami de lege ferenda. Práce se věnuje všem českým národním parkům (České Švýcarsko, Krkonošský, Podyjí, Šumava). Ačkoliv v Německu tvoří základ úpravy spolkový zákon o ochraně přírody (Bundesnaturschutzgesetz – BNatSchG), důležitou prováděcí roli v této oblasti stále hraje zemské právo. V práci jsou jako příklady blíže sledovány zemské úpravy pro tři z celkem čtrnácti německých národních parků: NP Bavorský les (Bavorsko), NP Müritz (Meklenbursko–Přední Pomořany) a NP Saské Švýcarsko (Sasko).
V úvodních kapitolách je popsán historický vývoj kategorie „národní park“ a jsou zde také představeny výše uvedené národní parky. Jako prostředek pro mezinárodní srovnání byla vytvořena Světovým svazem ochrany přírody (IUCN) kategorizace chráněných území podle managementu. Proto práce v další kapitole přibližuje, jak je národní park definován podle tohoto systému, a zkoumá i otázku relevance kritérií IUCN z pohledu práva. Vnitrostátní ochrana přírody je výrazně ovlivněna mezinárodním právem veřejným a zejména pak evropským unijním právem. Práce proto představuje nejdůležitější mezinárodní úmluvy. V případě unijního práva se zaměřuje na systém Natura 2000, který se ukazuje jako velice účinný nástroj územní ochrany, a na jeho souvislosti s národními parky.
Před samotnou komparací vnitrostátního práva práce věnuje pozornost jeho historickému vývoji a pramenům platné právní úpravy. Vlastní komparace se skládá ze sedmi kapitol, které se zabývají nejdůležitějšími oblastmi úpravy pro národní parky: Definování národního parku podle vnitrostátních právních norem (zejména jaké charakteristiky musí dané území mít, co je posláním a cílem národních parků a kdo a jakou formou je vyhlašuje), zákazy a jiná omezení lidských aktivit sloužící ochraně národního parku, členění území národního parku do zón a jejich režim, úprava lesního hospodaření a myslivosti (zejména odchylky od běžných předpisů pro lesní hospodaření a myslivost), plány péče a jiné plánovací nástroje, instituce zajišťujícím správu národních parků a zapojení různých zájmových skupin do řešení otázek týkajících se národního parku.
Závěry práce shrnují nejdůležitější výsledky komparace a z toho vyplývající návrhy na změny v českých právních předpisech. Ty se týkají např. přesnější formulace poslání či cílů českých národních parků. Ukazuje se totiž, že i při téměř shodně znějících předpisech je možné české parky spravovat jak v kategorii II, tak v kategorii V podle IUCN, ačkoliv obě mají různé managementové cíle. Zde mohou být inspirativní formulace použité v německém spolkovém zákoně o ochraně přírody. Práce dále kromě jiného doporučuje vytváření zón podle managementu, větší odchylky od předpisů lesního a mysliveckého práva či některé změny v radách národních parků.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

Der Gebietsschutz wird zu den wichtigsten Instrumenten des Naturschutzes gezählt. Die Schutzgebietskategorie „Nationalpark“ (NP) ist ein etabliertes Instrument. Trotzdem wird die Diskussion über Nationalparke sehr angeregt geführt. Vor dem Hintergrund der Vorbereitungen eines neuen Gesetzes für den bestehenden Nationalpark Šumava (der größte tschechische Nationalpark) ist dieses Thema in der Tschechischen Republik sehr aktuell.
Die vorliegende Arbeit vergleicht die Rechtsregelungen für Nationalparke in Tschechien und Deutschland. Ihr Ziel ist es, hiervon Rückschlüsse für mögliche Änderungen de lege ferenda zu gewinnen. Die vorliegende Arbeit widmet sich allen tschechischen Nationalparken (České Švýcarsko, Krkonošský, Podyjí und Šumava).
Obwohl in Deutschland die Grundlage der Regelung durch das Bunesnatuschutzgesetz (BNatSchG) geschaffen ist, spielt für die Durchführung der Regelungen das Landesrecht eine wichtige Rolle. Für die Arbeit wurden Landesregelungen für drei der insgesamt 14 deutschen Nationalparke als Fallbeispiele herangezogen: NP Bayerischer Wald (Bayern), NP Müritz (Mecklenburg–Vorpommern) und NP Sächsische Schweiz (Sachsen).
In den Einführungskapiteln wird die historische Entwicklung der Schutzgebietskategorie „Nationalpark“ beschrieben und die o.g. eingerichteten Nationalparke werden vorgestellt. Um die Schutzgebiete international vergleichen zu können, wurde eine Kategorisierung der Schutzgebiete anhand des Managements durch die Weltnaturschutzunion (IUCN) geschaffen. Daher befasst sich die vorliegende Arbeit mit der Definition des Nationalparks nach diesem System und mit der Frage der Relevanz der IUCN-Kriterien aus der Sicht des Rechts. Der Rahmen für den innerstaatlichen Naturschutz wird durch das Völkerrecht und insbesondere durch die rechtlichen Regelungen der Europäischen Union (EU) beeinflusst. Die vorliegende Arbeit befasst sich mit den wichtigsten völkerrechtlichen Abkommen. Beispielhaft für eine Rechtsregelung der EU wird das Natura 2000-Schutzgebietssystem, das sich als sehr wirksames Schutzinstrument etabliert hat, vorgestellt und sein Zusammenhang mit Nationalparken dargestellt.
Vor dem eigentlichen Vergleich des innerstaatlichen Rechts werden seine historische Entwicklung sowie die geltenden Rechtsquellen vorgestellt. Der Rechtsvergleich besteht dann aus sieben Kapiteln, die sich mit den wichtigsten Bereichen der Regelung für Nationalparke beschäftigen: Definition des Nationalparks nach den innerstaatlichen Rechtsnormen (vor allem welche Charakteristiken das gegebene Gebiet haben muss, was der Zweck und das Ziel der Nationalparke ist und von wem und in welcher Form sie erklärt werden), Verbote und andere Beschränkungen der menschlichen Aktivitäten zum Schutz des Nationalparkgebiets, Gliederung des Nationalparkgebiets in verschiedene Zonen und ihre Regime, Regelung der Waldbewirtschaftung und Jagd (insbesondere die Abweichungen vom üblichen Forst- und Jagdrecht), Nationalparkpläne und andere Planungsinstrumente, Institutionen, die die Verwaltung der Nationalparke gewährleisten, sowie Einbindung von verschiedenen Interessengruppen bei der Beantwortung von Fragen in Zusammenhang mit den Nationalparken.
Die Schlussfolgerungen fasssen die wichtigsten Ergebnisse des Rechtsvergleichs und die daraus folgenden Vorschläge für Änderungen in den tschechischen Reschtsvorschriften zusammen. Dies betrifft z.B. eine genauere Formulierung der Zielsetzung der Nationalparke. Es hat sich gezeigt, dass bei fast gleichem Wortlaut der Vorschriften, die Möglichkeit besteht, die tschechischen Nationalparke sowohl in der Kategorie II als auch in der Kategorie V nach den IUCN-Kriterien zu verwalten, obwohl beide Kategorien unterschiedliche Managementziele verfolgen. Hier könnten die Formulierungen des BNatSchG Hinweise für eine Konkretisierung geben. Weiterhin wird u.a. empfohlen, die Zonierung nach dem Management einzurichten, grössere Abweichungen von den Vorschriften des Forst- und Jagdrechts zuzulassen sowie einige Änderungen in den Nationalparkbeiräten umzusetzen.