FARC-EP

• Název práce v češtině: FARC-EP
• Název v anglickém jazyce: FARC-EP
• Klíčová slova: Kolumbie, FARC, terorismus, únos, guerilla, drogy, zbraně, Uribe, Santos, atentát, Chávez
• Klíčová slova anglicky: Colombia, FARC. terrorism, kidnapping, guerilla, drugs, guns, Uribe, Santos, attempt, Chavez
• Akademický rok vypsání: 2008/2009
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Středisko ibero-amerických studií (21-SIAS)
• Vedoucí / školitel: prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 12.11.2010
• Datum zadání: 12.11.2010
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum a čas obhajoby: 07.06.2011 10:30
• Datum odevzdání elektronické podoby: 29.04.2011
• Datum proběhlé obhajoby: 07.06.2011
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: PhDr. Simona Binková, CSc.
• Konzultanti: PhDr. Radek Buben, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Kolumbie zažívá v posledních desetiletích velmi obtížné období, jehož následky dopadají na velkou část obyvatelstva, a to především civilního. Jedná se především o problematiku guerrillových skupin, proti kterým nynější prezident Álvaro Uribe započal velmi tvrdý boj s cílem jejich odzbrojení na základě mírových rozhovorů. Problémem však je, že především FARC-EP se těchto diskusí nehodlá zúčastňovat.
FARC-EP (Fuerzas Armadas de Colombia - Ejército del Pueblo), tedy Revoluční síly Kolumbie jsou v současnosti největší, ale také nejstarší kolumbijskou guerrillovou organizací, která operuje nejen v Kolumbii, ale také v pohraničních oblastech Venezuely, Ekvádoru, Panamy a Perú.
Velmi zajímavá se mi zdá historie této organizace, která vznikla v šedesátých letech, stejně tak jako mnoho dalších levicového typu po celé Latinské Americe. Pod vedením Jacobo Arenase a Pedro Antonio Marína, známého spíše jako Manuel „Tirofijo“ Marulanda se FARC držely komunistických marxistických doktrín a také odkazu Che Guevary (dokonce se říkalo, že „Tirofijo je Che, co funguje“ - “Tirofijo es un Che que funciona”[1]. Ale z hnutí, které se ve svých počátcích profilovalo jako typické levicové zemědělské hnutí, které chce změnit systém, docílit pozemkové reformy a „zlepšit svět“ podle komunistických ideálů se postupem času stala teroristická organizace.

Ve své práci bych se zaměřila především na zmapování historie FARC, která je oficiálně datována od roku 1964, ale její počátky je třěba hledat daleko dříve, tedy již za kolumbijské občanské války mezi lety 1948-1958. Jak jsem již předeslala, FARC tíhly svým zaměřením ke komunismu, není proto zarážejícím faktem, že se nejprve profilovaly v rámci Komunistické strany. Po dvou letech se od ní však oddělily a vytvořily osobitou guerrillu (“una guerrilla independiente que postula y desarrolla su propia doctrina política y militar”[2]).
Postupem času se FARC začaly od maxistické teorie vzdalovat a jejih ideály degenerovat, ačkoliv je třeba zmínit, že i dnes se podle svých vlastních slov drží komunistických idejí. O tom by se však dalo polemizovat vzhledem k jejich praktikám financování, ze kterých se zdá, že ideál změny společnosti byl nahrazen touhou po penězích a snahou alespoň částěčně ovládout obchod s narkotiky.
FARC jsou považovány za teroristickou organizaci vládou Kolumbie, ale také Spojenými státy, celou Evropskou unií, Perú a Kanadou, a to především na základě obchodu s drogami. I přesto, že FARC se nepovažují přímo za pěstitele koky, kooperují s narkotrafikanty ve smyslu propůjčování či pronájmu zemědělských ploch, které ovládají.
Dalším důvodem, proč jsou FARC považovány za teroristickou organizaci, jsou únosy, které jsou směřovány jak na “běžné” civilní obyvatelstvo, tak na novináře a politiky. Jejich praktiky únosů by se daly rozdělit na “ekonomické” a “politicky motivované”, přičemž těmi prvními se snaží zajistit si dostatek prostředků k vlastnímu fungování a těmi druhými se snaží zbavit se politických nepřátel a destabilizovat politickou situaci v celé Kolumbii. Analýza těchto praktik by tedy tvořila další značnou část mé diplomové práce.
Snažila bych se ale především zmapovat současnou situaci FARC, především na základě výpovědí politických představitelů, ale také souvislostí s politikami okolních států (velmi problematický se zdá být vztah FARC s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem, který se nejprve zasazoval za to, aby FARC byly vyškrtnuty ze seznamu teroristických organizací, poté však tuto myšlenku odvolal a dá se předpokládat, že i nadále se tato situace bude vyvíjet, protože vůči Venezuele panuje velmi napjatý vztah, a to nejen ze strany Kolumbie, ale také mnoha světových vlád. Venezuela je současně považována za “baštu” FARC - (un “santuario” de las guerrillas, que fabulan encuentros, inventan acuerdos y manipulan el lenguaje para publicar imprecisiones[3]). Současně bych také průběžně mapovala úspěchy či neúspěchy současného prezidenta Álvaro Uribeho, který dokázal, oproti svému předchůdci Andrés Pastranovi, oslabit FARC na nejnižší úrověň za posledních čtyřicet let především tím, že zajal několik velitelů, dokázal osvobodit mnoho zajatců a podrobil FARC neustálému tlaku ze strany vládních vojsk. Z řad FARCu tedy v poslední době dezertuje mnoho demoralizovaných členů a dokonce byl v březnu tohoto roku propuštěn poslední cizinec držený v zajetí - Švéd Eric Roland Larson. Je však třeba podotknout, že FARC stále disponuje stovkami kolumbijských zajatců.
Jako velmi zajímavá součást celé této problematiky se mi zdá i fakt, že vůdci FARCu jsou mnohými vychvalováni a vynášeni do nebes jako jakési “celebrity”. Souvisí to mimo jiné s tím, že tato teroristická organizace má i své webové stránky, na kterých publikuje fotografie svých vůdců, videa z táborů a “novinky”. Profilují se tedy jako jacísi “mučedníci” bojující za lepší společnost.
Současně bych teoreticky vzato, pokud se mi podaří do Kolumbie vycestovat, měla možnost komunikace s některými z unesených, kteří by mi mohli dát přímé svědectví o životě v táborech FARC, případně s bývalými členy FARC, kteří se vzdali vládě. Oslovila jsem v tomto směru své kolumbijské přátele, kteří v tomto oboru přímo pracují a přislíbili mi svou pomoc. Domnívám se, že tyto “náhledy”, ačkoliv mnohdy velmi subjektivní, by dodaly mé diplomové práci určitou neotřelost a zajímavost.

Shrnuto a podtrženo - hlavní částí mé práce by byl historický přehled od vzniku FARCu až po současnost, přičemž velký důraz by byl kladen právě na aktuální dění. Za velmi důležité považuji také to, že se nelze zaměřit pouze a jedině na geografickou oblast Kolumbie, ale zahrnout do výzkumu také například Venezuelu. Velmi zajímavý by mohl být i pohled na FARC evropskýma očima - například na základě kritické analýzy diskursu českých médií, ale to by možná mohlo sloužit jako samostatná obsáhlá práce.
Zaměřila bych se především na financování FARC, tedy na únosy a drogovou problematiku a snažila se zmapovat aktuální požadavky a cíle této guerrilly, což se zdá být velmi komplikované. V případě vycestování do Kolumbie bych ráda získala přehled o případném řešení tohoto dlouhotrvajícího konfliktu.

Seznam odborné literatury

· Palacios, Marco, Safford, Frank: Colombia. País fragmentado, sociedad dividida. Su historia, Bogotá, 2004
· Matta Aldana, Luis Alberto: Colombia y las FARC-EP. Origen de la lucha guerrillera, 1999.
· Orozco, Cecilia: ¿Y ahora qué?, Áncora Editores, Bogotá, 2002
· Alape, Arturo: Manuel Marulanda “Tirofijo”. Colombia: 40 años de lucha guerrillera, 2000.
· Pardo, Rafael (compilador): El siglo pasado, Bogotá, 2001
· Deas, Malcolm, Gaitán Daza, Fernando: Dos ensayos especulativos sobre la violencia en Colombia, Colombia, 1995