Luboš Hrůza patří svým dílem k nejznámějším českým scénografům vůbec - ve světě, což se o domácím ohlasu a reflexi jeho tvorby zatím bohužel říci nedá. O to cennější bude zdokumentovat a vyložit jeho scénografické práce v kontextu s vyhraněnou poetikou Činoherního klubu, která kladla důraz nikoli na scénický obraz, nýbrž na herce, na lidský rozměr inscenací. Pro budoucnost se tak autorce otevírá prostor k reflexi celé Hrůzovy tvorby, zejména jeho významné práce zahraniční (Norsko).