Práce se zaměřením na analýzu a interpretaci vybraných autorů české poezie přelomu 10. a 20. let 20. století, konkrétně Jiřího Wolkera, Zdeňka Kalisty, Antonína Matěje Píši, Svatopluka Kadlece a Františka Němce, vstupujících do literárního a umělěckého kontextu v souvislostí s nástupem rané poválečné avantgardy. Sousedředí se - při zohlednění dobového, kulturního a společenského pozadí - zejména na rozbor motivistických a tematických celků vybraných básnických knih, na proměny obraznosti této lyriky, na problematiku kompozice jednotlivých titulů apod. Nedílnou součástí práce se stanou rovněž kritická hodnocení a ohlasy dobových polemik, které postatnou měrou ovlivnily výraz konkrétních básnických titulů.