Nukleární magnetická rezonanve (NMR) v pevné fázi umožňuje určování struktury nerozpustných biologických molekul (membránové proteiny, fibrily atp., sloučeniny, které nelze vykrystalizovat). Interakce uvnitř spinového systému těchto molekul jsou z principu anizotropní, tj. jejich amplituda závisí na orientaci. V práškovém vzorku se tedy různé části systému vyvíjejí odlišně. Efekt radiofrekvenčních (rf) pulsů (tj. prováděný experiment) je tak rozmělněn a snižuje se účinnost žádaného procesu. V kontextu NMR si adiabatické pulsy můžeme představit jako aplikaci rf pole takovým způsobem, že spinový systém je vždy v rovnovážném stavu. Při pomalé(=adiabatické) změně rf pole jej systém sleduje a vhodnou manipulací lze dovést do žádaného stavu (např. přenést magnetizaci z jednoho jádra na druhé a určit tak jejich blízkost v prostoru). Účelem práce bude shrnout dosavadní uplatnění těchto technik, ověřit jejich účinnost nejprve pomocí numerických simulací (virtuální spektrometr) a nalézt optimální podmínky. Takto navržené experimenty se pak ověří v praxi přímým měřením.
