Nukleární magnetická rezonance (NMR) je spektroskopická metoda používající radiofrekvenční vlnění ke studiu vlastností molekul. Pomocí NMR lze například zjišťovat prostorovou strukturu biomolekul (hlavně proteinů, ale i kratších segmentů DNA či RNA) v roztoku. Signál rozpouštědla, tj. vody, však mnohonásobně převyšuje odezvu studované molekuly a je jej třeba nějakým způsobem potlačit. V současnosti je již k dispozici několik velmi účinných postupů, avšak s různými nevýhodami. Cílem práce tak bude rozvést použití selektivních pulsů, které umožní, aby molekuly vody prošly celým experimentem nepovšimnuty a nerušily jeho průběh. K vývoji takových pulsů se využije teorie optimálních procesů. Práce tak bude spojovat rozvoj teoretického modelu s experimentální zkušeností, na niž především bude kladen důraz.
