Karotická tělíska, párové struktury nacházející se v oblasti větvení karotid, fungují jako periferní chemoreceptory. Jejich glomulární buňky dokáží reagovat na celou řadu stimulů. Vnímají například zvýšení koncentrace oxidu uhličitého, snížení pH, hladinu různých metabolitů či hormonů nebo teplotu. Primárně však odpovídají na snížení hladiny kyslíku v arteriální krvi z fyziologických 100 mm Hg na 60 mm Hg (hypoxemie). Přes respirační centrum v prodloužené míše dochází jako odpověď na tento stimul ke zvýšení dechové frekvence. Hypoxická plicní vasokonstrikce je mechanismus, kterým organismus reaguje na pokles hladiny kyslíku. Za tento mechanismus jsou zodpovědné hladké svalové buňky plicní tepny. Pokud dojde k poklesu hladiny kyslíku v určité oblasti plic, pre-kapilární svalové buňky se kontrahují, čímž se sníží perfuze plicních sklípků v této části. Krev je tak distribuována primárně do oblastí s normální koncentrací kyslíku. To tedy napomáhá udržení stabilní hladiny kyslíku v krvi. Stejně jako u glomulárních buněk karotických tělísek je i u těchto svalových buněk mechanismus vnímání hladiny kyslíku stále nejasný. Především je stále neznámá molekulární identita kyslíkového senzoru. Výzkum v posledních desítkách let ale ukázal nezbytnou úlohu mitochondrií, specificky elektron-transportního řetězce ve vnitřní mitochondriální membráně. Cílem práce je shrnout tyto poznatky, včetně nejnovějších nálezů o expresi specifických izoforem podjednotek cytochrom c oxidázy jak v glomulárních buňkách a hladkých svalových buňkách plicní tepny, které indikují, že senzorem kyslíku by mohl být přímo terminální enzym respiračního řetězce.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.