Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr ve světle důstojných pracovních podmínek podle práva EU

• Název práce v češtině: Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr ve světle důstojných pracovních podmínek podle práva EU
• Název v anglickém jazyce: Agreements on Work Performed outside Regular Employment in the Context of Decent and Just Working Conditions under EU Law
• Klíčová slova: dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, směrnice (EU) 2019/1152, směrnice 2003/88/ES, transpozice
• Klíčová slova anglicky: agreements on work outside regular employment, Directive (EU) 2019/1152, Directive 2003/88/EC, transposition
• Akademický rok vypsání: 2024/2025
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení (22-KPP)
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 07.01.2025
• Datum zadání: 07.01.2025
• Datum potvrzení stud. oddělením: 07.01.2025
• Datum a čas obhajoby: 28.04.2025 13:15
• Místo konání obhajoby: PF UK, m. č. 230, II. patro
• Datum odevzdání elektronické podoby: 09.01.2025
• Datum proběhlé obhajoby: 28.04.2025
• Oponenti: prof. JUDr. Martin Štefko, Ph.D., DSc.

Předběžná náplň práce

Práce je zaměřena na analýzu právní úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to ve znění zákona č. 281/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon transponuje směrnici (EU) 2019/1152 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii a částečně též dodatečně převádí do národního práva směrnici 2003/88/ES o některých aspektech pracovní doby. Práce obsahuje teoretické kapitoly věnující se vývoji a četnosti dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a vývoji na poli důstojných a transparentních pracovních podmínek v Evropě. Rovněž je analyzována směrnice (EU) 2019/1152 jako právní předpis, kvůli němuž se změny v této úpravě primárně dějí. Klíčovým výstupem práce je porovnání souladu úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr s uvedenými směrnicemi.

Z teoretických kapitol vyplývá, že dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují pro české pracovní právo specifický druh pracovního závazku, který by bylo možné i přes některé odlišnosti v zásadě nazývat jako tzv. „zero hours contracts“, tedy vztahy bez zaručeného objemu placené práce. Rovněž se dospívá k závěru, že jde o instituty v praxi oblíbené a hojně využívané. Kapitola věnovaná důstojným pracovním podmínkám v evropském kontextu potom ukazuje, že tato otázka byla v integračních projektech vždy přítomná, a to nejen v případě Evropské unie, ale též Rady Evropy, byť se prosazovala postupně.

Analýzou směrnice (EU) 2019/1152 dochází práce k závěru, že jde o významný milník na poli důstojných a předvídatelných pracovních podmínek. Přístup zvolený evropským zákonodárcem se od dosavadního pojetí směrnic v oblasti pracovního práva odlišuje, neboť jde o obecnou, zastřešující úpravu s ambicí dopadnout na všechny vztahy pracovněprávní povahy v Evropské unii. Směrnice zároveň i z toho důvodu obsahuje mnoho relativně neurčitých formulací. Lze proto předpokládat, že velkou roli ve skutečném naplnění cílů směrnice a jejího ducha sehraje Soudní dvůr Evropské unie, když bude tento legislativní akt vykládat a hodnotit soulad vnitrostátních právních úprav s ním.

Na základě analýzy změn v zákoníku práce zavedených transpozičním zákonem č. 281/2023 Sb. je učiněn závěr, že směrnice (EU) 2019/1152 je provedena přinejmenším nedokonale. Zákonodárce chybně vycházel z premisy, že povinnost rozvrhovat těmto zaměstnancům pracovní dobu bude mít za následek, že práce na dohodu bude nově prací zcela nebo převážně předvídatelnou ve smyslu směrnice (EU) 2019/1152. Tento závěr je však nesprávný. Zákon však z toho důvodu neprovádí část ustanovení směrnice (EU) 2019/1152, zaměřené převážně na specifické vztahy. Stejně tak je úprava s uvedeným legislativním aktem rozporná patrně též co do otázky překážek v práci na straně zaměstnance, odměňování a poskytování určitých specifických druhů náhrad. Dodatečná transpozice směrnice 2003/88/ES ve vztahu k pracovní době, době odpočinku a dovolené je poté provedena s více než dvacetiletým zpožděním.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The thesis focuses on the analysis of the legal regulation of agreements on work performed outside regular employment, as amended by Act No. 281/2023 Coll., amending Act No. 262/2006 Coll., the Labour Code, as amended, and some other acts. This Act transposes Directive (EU) 2019/1152 on transparent and predictable working conditions in the European Union and also additionally transposes into national law parts of the Directive 2003/88/EC on certain aspects of working time. The thesis contains theoretical chapters on the development and frequency of agreements on work performed outside regular employment and developments in the field of dignified and transparent working conditions in Europe. It also analyses Directive (EU) 2019/1152 as the legislation for which the changes in this regulation are happening in the first place. A key output of the thesis is a comparison of the compliance of the legal regulation of agreements on work outside the employment relationship with the above-mentioned directives.

It follows from the theoretical chapters that agreements on work performed outside regular employment represent a specific type of employment obligation for Czech labour law, which could be called, despite some differences, in principle “zero hours contracts”, i.e. relationships without a guaranteed amount of paid work. It is also concluded that they are popular and widely used in practice. The chapter on dignified working conditions in the European context then shows that this issue has always been present in integration projects, not only in the case of the European Union but also in the Council of Europe, even if it has only gradually gained ground.

By analysing Directive (EU) 2019/1152, the thesis concludes that it is a significant milestone in the field of decent and predictable working conditions. The approach taken by the European legislator differs from the previous concept of directives in the field of labour law, as it is a general, overarching piece of legislation with the ambition to affect all relations of a labour law nature in the European Union. At the same time, and for this reason, the directive contains many relatively vague formulations. It can therefore be assumed that the Court of Justice of the European Union will play a major role in ensuring that the objectives and spirit of the directive are achieved by interpreting this legislative act and assessing the compatibility of national legislation with it.

Based on the analysis of the changes made in the Labour Code by the transposition act No. 281/2023 Coll., it is concluded that Directive (EU) 2019/1152 is at least imperfectly implemented. The legislator erroneously proceeded on the premise that the obligation to schedule working time of these employees would result in these contracts becoming entirely or predominantly predictable work within the meaning of the Directive (EU) 2019/1152. However, such conclusion is incorrect. The Transposition Act therefore does not implement part of the provisions of Directive (EU) 2019/1152, which are mainly aimed at such specific relationships. Similarly, the regulation is also arguably inconsistent with the aforementioned Directive as regards the issue of obstacles to work on the part of the employee, remuneration and the provision of certain specific types of wage compensation. The additional transposition of Directive 2003/88/EC in relation to working time, rest periods and holidays is then more than 20 years late.