Arsen je toxický polokov, který vyvolává v buňkách, kromě jiného, skokové navýšení reaktivních forem kyslíku (ROS), tedy oxidativní stres. K ochraně před působením tohoto stresu, buňky aktivují antioxidační systémy, které nadbytečné ROS zháší. Samotná detoxifikace přijatého arsenu vyžaduje AsV redukovat na AsIII, umožňující vytvoření komplexu s fytochelatiny. Tento komplex je následně sekvestrovaný do vakuoly. Křen selský je rostlina, která je schopná akumulovat arsen v kořenech do vysokých koncentrací (až 2 mg na gram sušiny), a to primárně jako AsIII, ačkoli přijatý arsen je v pětimocné formě. Rostliny křenu však jen málo arsenu ve formě AsV transportují do nadzemní části. Z tohoto důvodu nelze křen klasifikovat jako pravý hyperakumulátor. Na druhou stranu u hyperakumulátorů, které přednostně translokují toxický kov do nadzemní části, je často pozorován velmi pomalý růst spojený s nízkou fotosyntetickou kapacitou. U křenu, díky lokálnímu hromadění arsenu přednostně v kořeni nedochází ke snížení fotosyntetické kapacity. Efektivní produkce asimilátů tak může dobře pokrýt zvýšené požadavky na uhlíkové skelety a energii spojené s obranou před toxicitou arsenu. Cílem diplomové práce bude u zavedeného systému kultivace křenu a ošetření arsenem charakterizovat roli arsenátreduktázy v jednotlivých pletivech a její inducibilitu aplikací arsenu a porovnat s mírou oxidativního stresu. Získané poznatky by v kombinaci s již dosaženými výsledky mohly vést k pochopení schopnosti křenu efektivně akumulovat arsen, tedy vlastnosti potenciálně využitelné při fytoremediaci kontaminovaných půd.
