Rekonstrukce ženské sexuality v České republice mezi lety 1950-2022 na pozadí dobového politického kontextu: biografické rozhovory

• Název práce v češtině: Rekonstrukce ženské sexuality v České republice mezi lety 1950-2022 na pozadí dobového politického kontextu: biografické rozhovory
• Název v anglickém jazyce: The reconstruction of female sexuality in the Czech Republic between 1950-2022 against the background of the contemporary political context: biographical interviews
• Klíčová slova: gender, sexualita, biografický rozhovor, orální historie, sexuální scénář
• Klíčová slova anglicky: gender, sexuality, biographical interview, Foucault, power, sexual script Title/název
• Akademický rok vypsání: 2022/2023
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Andrea Hrůzová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 30.04.2024
• Datum zadání: 30.04.2024
• Datum a čas obhajoby: 18.06.2024 09:00
• Místo konání obhajoby: Areál Jinonice, C121, 121, Seminární místnost ISS
• Datum odevzdání elektronické podoby: 30.04.2024
• Datum proběhlé obhajoby: 18.06.2024
• Oponenti: Mgr. Ondřej Frunc

Zásady pro vypracování

Jak jsem již výše naznačila, má práce bude ukotvena v metodě biografických narativních
rozhovorů tak, jak ji definoval F. Schütze, který konstatuje, že tento druh analýzy spočívá v „hluboké a
vyčerpávající analýze re-aktualizovaného proudu vrstvení prožitků a jim odpovídajících souvislostí
zkušeností" (2007 in Hájek).
Tyto hloubkové rozhovory budu provádět s ženami, které začaly být sexuálně aktivní v padesátých
letech minulého století. Bude se tedy jednat o ženy, které dosáhly minimálně 85 let. Výzkumu bych
přiřadila dvoufázový charakter, přičemž v první fázi se pokusím v dotazovaných vzbudit vzpomínky na
jejich minulost obecně a ve fázi druhé budu do jejich vyprávění zasahovat a směřovat ho k jejich
sexuálním prožitkům.
Kontakt s budoucími informátorkami navážu prostřednictvím ústavů pro seniory, které předem
kontaktuji a obeznámím je s mými záměry a motivacemi. Metoda sněhové koule by zde také mohla
zafungovat v případě odkazu již dotazované osoby na osobu novou, která by údajně mohla být ochotna se
mnou sdílet informace o sexuálním živote.
Svá data bych pak v procesu jejich kódování opřela o teorii sexuálních scénářů dvojice Gagnona a
Simona. Scénáře jsou v této teorii prezentovány jako jakýsi normativní rámec toho „kdo, kdy, kde, jak s
kým a proč se účastní sexuální aktivity“ (Fafejta 2014, 155). Určitým způsobem tedy definují jak
samotnou činnost, tak i aktéry či třeba okolnosti, vhodné prostředí nebo denní dobu.
Gagnon a Simon rozlišují 3 druhy sociálních scénářů a sice scénář kulturní, interpersonální a
intrapsychický.
Scénář kulturní je určován normativy, hodnotami a vzorci společnosti. Ustanovuje jistá očekávání,
která jsou jen důkazem obecné definice sexuality ve vztahu se společenským rámcem. Zároveň ale také
„určují, co vše lze za sexualitu považovat“ (Fafejta 2014, 156).
Scénář interpersonální je pak zpraktičtěním onoho normativního rámce scénáře kulturního. Aktér
si přizpůsobuje prvky sociálních definic vlastním potřebám a očekáváním.
Konečně scénář intrapsychický je individuální touhou, jež je napojena na společenský kontext.
Výpovědi pak zařadím do těchto tří skupin a budu sledovat s jakými sexuálními scénáři pracují
ženy v různých obdobích. Tyto sexuální scénáře se vlastně pohybují na pomyslné škále zásahu
ustanovených sociálních očekávání v oblasti sexuality do osobního prožívání. Pokud tedy bude
převažovat scénář kulturní, znamená to velký vliv těchto definovaných sociálních rámců na individuální
prožívání sexuality. V opačném případě pak vliv menší. Výzkum je ovšem otevřen i jiným hypotézám.

Seznam odborné literatury

1. ČERMÁKOVÁ, Marie. Gender, společnost a pracovní trh. Sociologický časopis. 1995, 31, 7-24.
3. FAFEJTA, Martin. Sexuální scénáře v paradigmatické a postparadigmatické společnosti. Sociální
studia. 2014, 11(1), 153-171.
4. FAFEJTA, Martin. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Praha: Jan Piszkiewicz, 2004
5. FOUCAULT, Michel. Dějiny sexuality I: Vůle k vědění. Herrmann, 1999.
FOUCAULT, Michel. Dějiny sexuality II: Užívání slastí. Herrmann, 2003.
FOUCAULT, Michel. Dějiny sexuality III: Péče o sebe. Herrmann, 2003.
6. GHODSEEOVÁ, Kristen R. Proč mají ženy za socialismu lepší sex: A další argumenty pro
ekonomickou nezávislost. 1. Brno: Host, 2020.
7. GIDDENS, Anthony. Proměna intimity. Praha: Portál, 2012
8. HÁJEK, Martin, Martin HAVLÍK a Jiří NEKVAPIL. Narativní analýza v sociologickém
výzkumu: přístupy a jednotící rámec. Sociologický časopis, 2012, 48(2), 199-223.
9. JORDAN, Mark D. Ethics of Sex. Oxford: Blackwell Publishing, 2007
10. KŘÍŽKOVÁ, Alena. Sexualizovaná realita pracovních vztahů. Praha: Sociologický ústav
Akademie věd ČR, 2006.
11. LIŠKOVÁ, Kateřina. Sexual liberation, socialist style: Communist Czechoslovakia and the
science of desire, 1945-1989. 1. Cambridge: Cambridge University Press, 2018.
12. SOKOLOVÁ, Věra. Queer Encounters with Communist Power: Non-Heterosexual Lives and the
State in Czechoslovakia, 1948-1989. 1. Praha: Karolinum Press, 2019.

13. TEMKINA, Anna, and Elena ZDRAVOMYSLOVA. The sexual scripts and identity of middle-
class Russian women. Sexuality & Culture, 2015, 297-320.

14. WAGNEROVÁ, Alena. České ženy na cestě od reálného socialismu k reálnému kapitalismu. In
CHŘIBKOVÁ, Marie; CHUCHMA, Josef; KLIMENTOVÁ, Eva. Feminismus devadesátých let
českýma očima. Praha : Nakladatelství Marie Chřibkové, 1999. s. 80-90.

Předběžná náplň práce

Cílem mé bakalářské práce je zmapovat konstrukci ženské sexuality v České republice od
padesátých let dvacátého století dodnes skrze biografické rozhovory s ohledem na dobový politický
kontext. V rámci projektu se budu snažit pochopit, jakým způsobem ženy vyprávějí svůj příběh skrze
sexualitu, kterou jsem si určila jako médium pro pochopení vývoje sociální reality mnou stanoveného
období.
Projekt bude tedy postaven na předpokladu, že právě rekonstrukce sexuality umožňuje pochopení
širšího sociálního kontextu. Vzhledem k vyprávěcímu charakteru plánovaných výpovědí se budu snažit
určit, jak v určitých fázích svého života ženy vnímaly svou sexualitu a jak se toto vnímání vyvíjelo ve
vztahu ke změnám politického systému.

Co definuje vyprávění žen o vývoji vlastních sexuálních prožitků po roce 1950? Jak toto vyprávění ženy

napojují na proměnu politického kontextu během svého života?

Problematikou sexuality ve vztahu k mocenskému aparátu se v České republice zaobírá socioložka
Kateřina Lišková. Ve své studii Sexual liberation, socialist style: Communist Czechoslovakia and the
science of desire (2018) upozorňuje zejména na roli sexuální politiky v komunistickém režimu. Sexualitu
zde staví do popředí při zkoumání vztahu mezi státem a občanem, přičemž sleduje evoluci systému, jež
dle jejích poznatků vychází z relativně egalitářského sexuálního režimu a postupně směřuje k tradičnějším
idejím spočívajícím ve striktním oddělení role muže a ženy.
S orální historií ve svém výzkumu mezi homosexuály a transsexuály pracuje socioložka Věra
Sokolová, jež zkoumala identitu sexuálně ostrakizované skupiny lidí. Pro účely mého výzkumu je tato
studie relevantní z hlediska časové situovanosti (studium období mezí lety 1948-1989), tématiky sexuality
a zejména pak díky použití metody orální historie, jejímž cílem je oproštění se od rekonstrukce objektivní
historie na základě seřazení událostí a zaměření se na subjektivní prožitky a motivace, skrze které lze
analyzovat dobový kontext.
Co se přínosu sociologické disciplíně týče, je dle mého třeba podotknout, že právě socialistický
systém, ač je často spojován s diktaturou, potažmo utrpením a silnými omezeními soukromé sféry, byl
v určitém období průkopníkem, co se týče genderové (ne)rovnosti a posunu k egalitářství v rámci
sexuality. V souvislosti s tímto tématem se velmi často upozorňuje na západní feministická hnutí, zatímco
hrdinky východu jsou opomíjeny. Proto bych ráda prostřednictvím této práce přispěla současnému vědění

výzkumem mezi ženami, které kultivovaly svoji sexualitu právě v období socialismu ve východním
bloku.
Narativní povaha dat pak přináší čistou subjektivní představu o minulosti, jež není nijak
kontaminována objektivním a ustáleným obrazem o společenském vývoji. Použití sexuality jako
ústředního referenčního rámce pro rekonstrukci vlastní minulosti pak doplňuje sociologické studie
sexuality o nový obraz minulosti, zejména pak minulosti tak dávné. Například výše zmiňovaná studie
Kateřiny Liškové není podložena žádnými výpověďmi a je zaměřena pouze na studium reality
prostřednictvím různých expertních systému vědění.