Francouzská revoluce a disciplinární moc

• Název práce v češtině: Francouzská revoluce a disciplinární moc
• Název v anglickém jazyce: French Revolution and Disciplinary Power
• Klíčová slova: francouzská revoluce; Michel Foucault; disciplinární moc; suverénní moc; katolická církev; Ancien Régime
• Klíčová slova anglicky: French Revolution; Michel Foucault; disciplinary power; sovereign power; Catholic Church; Ancien Régime
• Akademický rok vypsání: 2022/2023
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra politologie (23-KP)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Jakub Franěk, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 15.09.2023
• Datum zadání: 26.04.2024
• Datum a čas obhajoby: 06.06.2024 07:00
• Místo konání obhajoby: Areál Jinonice, B317, 317, seminární místnost IPS
• Datum odevzdání elektronické podoby: 30.04.2024
• Datum proběhlé obhajoby: 06.06.2024
• Oponenti: Mgr. Tomáš Halamka, Ph.D.

Zásady pro vypracování

IPS FSV UK Michal Miesler
Politologie a mezinárodní vztahy 2023














TEZE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Francouzská revoluce a disciplinární moc








Vedoucí práce: Mgr. Jakub Franěk, Ph.D.

Obsah
Úvod a teoretický základ 3
Cíl práce a výzkumná otázka 5
Očekávané výstupy 5
Seznam literatury 6



























Úvod a teoretický základ
Francouzská revoluce je bezesporu jednou z nejvýznamnějších událostí, či snad lépe sérií událostí, moderních dějin. Není divu, že její výjimečnost, dopady i šokující rozsah inspirovaly vznik mnoha teorií, jež si daly za úkol vysvětlit příčiny, průběh a důsledky Francouzské revoluce. Různými mysliteli byla revoluce vnímána jako jakýsi milník, především jako předěl mezi skutečně „moderní érou“ a víceméně feudálním systémem preindustriální Evropy. G. F. W. Hegel ji dokonce popsal jako konec dějin a o Napoleonovi mluvil jako o „duchu světa na koni“. (Hegel, 1806) Způsob, jakým právě Hegel a po něm i další autoři k revoluci přistupovali, bude rozveden v úvodu samotné bakalářské práce. Zahrnutí těchto myslitelů dodá rozměr teoretickému základu práce a v jejích dalších částech poslouží jako možný bod reference i kontrastu.
Jako významný dějinný milník revoluci chápe také Michel Foucault. Události konce 18. století vnímá jako období rozvoje základů demokratické společnosti, kdy zároveň došlo k zásadní přeměně dominantní formy moci – dosavadní suverénní, „normativně pasivní“, moc vládců feudálního systému ustupovala nové moci, která postupně prostoupila celou (nově se formující) společnost. Revoluce hlásala humanismus, suverenitu lidu i individuální svobodu, což přineslo potřebu „lid“ nějakým způsobem vytvořit, tj. dodat obyvatelům tehdejší Francie kolektivní identitu a přesvědčit je, že jim tato identita dává společné cíle. Takový normativní vliv působí všemi směry a ovlivňuje tak chování všech aktérů nového systému, nejen těch tradičně „ovládaných“. To zásadním způsobem mění fungování celého systému, což si Foucault uvědomoval a čímž se tato práce bude zabývat.
Co se týče snahy zmanipulovat obyvatelstvo a vtisknout mu stejné vnímání situace, dá se samozřejmě mluvit o jisté nutnosti. Pro fungování občanské společnosti je do jisté míry třeba, aby občané sdíleli základní hodnoty, aby se shodli na nutnosti systému nevyhnutelně vyvstávající z jeho „správnosti“. V případě revoluční Francie měla snaha „co nejúplněji“ ovládnout celý národ také mnohem urgentnější důvod, tedy zachování režimu (ať už to zrovna byl kterýkoliv), jehož existenci ostatní země Evropy chápaly jako existenční hrozbu pro sebe samé. Sebedefinice v kontrastu k „nepříteli za hranicí“ byla zakotvena v realitě do té míry, že ostatní země Francii skutečně za nepřítele považovaly. Osvoboditelské ambice (které sice v úplnosti nepřesáhly teorii), dávaly francouzskému národu fakticky povinnost bojovat se zbývajícími monarchiemi o univerzální svobodu všech dosud poddaných. Jakým způsobem byl potom tento narativ využit k ovládnutí francouzské společnosti a obhájení vojenské expanze, pak již ukazuje na proces zmíněné mocenské transformace – narativ osvobození se stal základem pro ovládnutí a dohled. Byl však tento obrat nevyhnutelný?
Foucault chápal revoluci jako historický milník, který dělil dvě éry a dva typy moci. (Foucault, 1995) Ancien régime reprezentoval moc suverénní, historickou formu moci, jež byla ztělesněna v postavě panovníka. Od poddaného bylo požadováno, aby dělal, co je mu řečeno, celkově však stačila absence odporu, konformita. Neuposlechnutí a přestupky byly samozřejmě trestány, myšlenky však ne. Současným společnostem naproti tomu dle Foucaulta dominuje moc disciplinární, počátek jejíž proliferace autor vidí právě v revoluci. Disciplinární moc se často projevuje „jemněji“ než moc suverénní, zároveň je však na mnoha úrovních všeprostupující a všudypřítomná – vlastnost všudypřítomnosti získává právě díky tomu, že je nenápadná, často až neviditelná. Disciplinární moc na jedince normativně působí a snaží se mu vtisknout prosazované hodnoty. Držitel disciplinární moci nemusí užívat tak tvrdých trestů (zde hovoříme o moderní koncepci, za Francouzské revoluce se samozřejmě o jakémkoliv „úbytku násilí“ mluvit nedá), protože lidé si vizi trestu sami internalizují – ne jako nějaký vnější zásah, ale pocit vlastní viny za možný prohřešek. Tato nová forma moci je také daleko ambicióznější než historická moc suverénní. Jejím cílem je naprosté ovládnutí všech dílčích jednotek systému (lidí) a získání schopnosti co nejúplněji rozhodovat o jejich zvycích, názorech, pohybech a individuálních i kolektivních činnostech.
Disciplinární moc tedy bude v práci teoreticky formulována takto, v souladu s Foucaultovou definicí a převážně v kontrastu k historické moci suverénní. Ačkoliv mluvíme ve vztahu těchto dvou mocí hlavně o historickém procesu nahrazení jedné druhou, toto vysvětlení není kompletní. Již před revolucí totiž působila jedna další moc značně podobná moci disciplinární: pastorační moc. Ta pramenila především z katolické církve, která tak zaujímala specificky významnou roli v mocenských strukturách starého režimu. Jakým způsobem se k církvi budou revoluční aktéři stavět, čím ji budou nahrazovat a v čem z ní budou čerpat bude v práci rovněž důsledně zkoumáno. Jako projevy disciplinární moci budou potom chápány takové praktiky (politické kroky, narativy, ustanovení určitých orgánů politické moci atp.), které s touto definicí do značné míry korelují a o nichž lze s reflexí prohlásit, že byly nebo mohly být brzkými projevy disciplinární moci.
Samozřejmě se různí i názory na to, jakou periodu lze za Francouzskou revoluci vůbec považovat. Pro potřebu bakalářské práce bude sledované období rozděleno na 2 části; roky 1789-99 a 1799-1804. První část, „hlavní revoluce“, bude tedy ohraničena takto: začátkem sledovaného období bude svolání generálních stavů, tedy 5. května 1789, koncem 10. listopadu 1799, tedy pád direktoriátu a nástup konzulátu. Druhá část, vláda konzulátu před vznikem císařství, bude navazovat na část první – začátkem bude 10. listopadu 1799, koncem 18. května 1804. Důvodem pro rozdělení na dvě části je jejich výrazná rozdílnost; konzulát byl již více „přiznaně“ autoritářským režimem, za kterého však bylo ustanoveno mnoho institucí, jež zásadním (a často trvajícím) způsobem transformovaly mocenské struktury ve Francii. Není proto možné jej opomenout, pokud chceme usilovat o přesah za pouhou historičnost práce. Lze jej považovat za vyústění revoluce, které si však zachovává značnou kontinuitu. Hlavní období let 1789-99 je pak skutečnou revolucí; zde se rodily bezprecedentně radikální myšlenky, původní záměr ekonomické reformy přerostl v revoluční zápal, jemuž stály v cestě jakékoliv instituce omezující přirozenou lidskou svobodu, zde se opakovaně budovaly a pálily základy jakékoliv trvající změny – deklarovaná bezbřehá oddanost ideálům svobody, rovnosti a bratrství bude stát v kontrastu k politické realitě, což se stane základem pro hlavní rozměr bakalářské práce.
Cíl práce a výzkumná otázka
Práce bude pomocí Foucaultovy teorie moci zkoumat mocenské proměny v průběhu Francouzské revoluce. Středobodem a hlavním cílem práce bude sledovat nástup disciplinární moci s jednou hlavní otázkou; v práci se budu ptát po tom, zda byla v jednání i narativu významných aktérů všech fází revoluce obsažena intence prosadit něco podobajícího se disciplinární moci. Všechny zásadní události, změny v mocenské dynamice, veřejné projevy, nakládání s odpůrci atd. budou zkoumány se snahou zodpovědět tuto otázku. Hlavní výzkumná otázka celé bakalářské práce bude tedy: „Projevovali dominantní aktéři Francouzské revoluce nějakou míru intence prosazovat a šířit praktiky disciplinární moci?“
Práce bude kombinací historické studie určitého období, aplikací dané teorie na toto období a produkcí politologicky relevantních závěrů o tomto období. Práce tak bude stát na pomezí historiografie a politické teorie. Vzhledem k povaze práce se dá očekávat větší délka než typických 40 stran. Co se zdrojů týče, jejich seznam bude reflektovat strukturu práce – budou tu historické zdroje z různých období, Foucault jakožto základ teorie a další myslitelé, kteří se revolucí zabývali nejen historicky, ale i z pohledu politické filosofie. Práce proto zůstane zaměřená primárně na události přelomu 18. a 19. století, ač se snahou hledat souvislosti a podobnosti s některými dalšími příklady.

Očekávané výstupy
Jak již bylo řečeno na počátku této teze, Francouzská revoluce se samozřejmě stala objektem zkoumání mnohých autorů. Ti zpravidla hledali smysl v jejích procesech pomocí nějakého myšlenkového základu – aplikovali tedy víceméně obecnou teorii na konkrétní případ. Tato bakalářská práce se pokusí o opačný postup – ačkoliv základem pro analýzu revolučních událostí bude také konkrétní teorie, tj. zmíněný Foucault, cílem bude konkrétní výstupy zobecnit na úroveň výroků o Francouzské revoluci, nikoliv větší historické teorie. Pokud se tedy například potvrdí, že někteří dominantní aktéři projevovali zájem o výkon disciplinární moci, a to obecnému narativu navzdory, tento výstup bude zobecněn do podoby, kdy se stane dílčím výrokem o trendech fr. revoluce obecně. Cílem tedy bude dojít k uspokojivým závěrům o roli disciplinární moci v průběhu revoluce a přístupu revolučních aktérů k praktikám s ní propojenými.
Práce bude analyzovat také zmíněný vztah „revolučních sil“ a katolické církve. Ta je jakožto historický reprezentant pastorační moci (podobné moci disciplinární) velmi významná pro výzkum formování držitelů disciplinární moci. Zároveň hrála konkrétně ve Francouzské revoluci nezanedbatelnou roli jednoho z hlavních pilířů feudálního systému, který proto strůjci revoluce chtěli ovládnout, někdy i zničit a především nahradit. Výsledky těchto snah a jejich vliv na reálné změny ve výkonu světské moci rovněž poslouží pro rozvinutí teoretických závěrů o mocenských transformacích obecně.

Seznam odborné literatury

Bourke, R. (2023). Hegel and the French Revolution, History of European Ideas, 49:4, 757-768, DOI: 10.1080/01916599.2022.2095754
Hegel, G.W.F (2020). Lectures on the Philosophy of History1830/31, ed. Walter Jaeschke Hamburg: Felix Meiner Verlag,
Michelet, J. (1847/1967) History of the French Revolution. The University of Chicago Press. ISBN: 9780226523330
Foucault, M. (1995). Discipline and punish: the birth of the prison. 2nd Vintage Books ed. New York, Vintage Books.
Foucault, M. (1980, 1986, 1985). The history of sexuality. 1st Vintage Books ed. New York, Vintage Books.
Furet, F. (1978). Interpreting the French Revolution. Cambridge: Cambridge University Press, ISBN:
9780521280495
Foucault, M. (1982). The Subject and Power. Critical Inquiry, 8(4), 777–795. http://www.jstor.org/stable/1343197
Furet, F. (1988/1996) The French Revolution 1770–1814. Blackwell Publishers. ISBN: 9780631202998
Ozouf, M. (1984). War and Terror in French Revolutionary Discourse (1792-1794). The Journal of Modern History, 56(4), 580–597. http://www.jstor.org/stable/1880323
Sieyès, E. J. (1796/2003) Political Writings. Indianopolis: Hackett Publishing Company, Inc, ISBN: 978-0-87220-431-7.
Stamp, R. M. (1966). Educational Thought and Educational Practice during the Years of the French Revolution. History of Education Quarterly, 6(3), 35–49. https://doi.org/10.2307/367620
Tocqueville, Alexis de, 1805-1859. (1998). The Old Regime and the Revolution. Chicago: University of Chicago Press

Předběžná náplň práce

Tato bakalářská práce zkoumá počátky tzv. disciplinární moci, jak ji popsal Michel Foucault, na základě událostí a právních dokumentů Francouzské revoluce. Teoretická část, dělená na čtyři kapitoly, představuje Foucaltovu mocenskou teorii, ukazuje její souvislost s revolučním vývojem a předestírá hlavní oblasti, které práce bude zkoumat. Empirická část práce je dělena na tři kapitoly: předrevoluční období, samotnou Revoluci (1789-1799) a Konzulát (1799-1804). Zkoumán je především rozvoj a aplikace konceptu národa, vztah Revoluce ke katolické církvi, ústavní vývoj a trestně-právní a vzdělávací legislativa. V těchto oblastech práce pátrá po přítomnosti myšlenek a politických praktik, které by korespondovaly s novou mocenskou mentalitou vysvětlenou v teoretické části. Z výzkumu vyplynula stěžejní role nacionalistické mentality, aktivní úsilí převzít roli katolické církve jako zajišťovatele sociální politiky a postupný rozvoj rétoriky a praktik disciplinární moci. Předrevoluční éra a první roky Revoluce ukázaly především vývoj nové mocenské mentality, která se však z různých důvodů zpravidla neprojevila v politické realitě. Počínaje obdobím Direktoria potom byly sledovány politické kroky, které lze považovat za praktiky disciplinární moci. Konkrétně se jednalo o změny v oblasti trestního práva a školství a později o legalizaci nové pozice státu ve vztahu k církvi.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

This bachelor thesis examines the origins of the so-called disciplinary power, as Michel Foucault described it, on the basis of the events and legislative documents of the French Revolution. The theoretical part, divided into four chapters, presents Foucault’s theory of power, reveals its relation to the Revolutionary era, and introduces the main areas covered by this thesis. The empirical part is divided into three chapters: the pre-revolutionary era, Revolution proper (1789-1799) and the Consulate (1799-1804). The main examined issues are the development and application of the concept of a nation, the Revolution’s approach to the Catholic Church, constitutional development, and penal and educational law. In its analysis of these issues, the thesis searches for thought and political practice which might correspond with the new power mentality explained in the theoretical part. The research revealed the central role of a nationalistic mentality, an active effort to overtake the Church’s role as the guarantor of social policy, and a gradual development of the rhetoric and practice of disciplinary power. The pre-revolutionary era and the first years of the Revolution were characterized mainly by the development of the new power mentality, which for various reasons didn’t translate to political reality. Starting with the Directory, political steps were found, which could be understood as the practice of disciplinary power. Specifically, these were changes in educational and penal law, and later the legalization of the new position of the state in relation to the Church.