Práce bude zaměřena na literární rešerši adaptací čichu u ryb a hlubokomořských paryb se speciálním důrazem na buněčnou a molekulární podstatu fungování čichu. Hluboké moře je příklad extrémního prostředí, ve kterém postupně ubývá světla až na hranici možné detekce očima. Čich je pak smyslová soustava, která má potenciál nahradit zrak, který začíná být v takovémto temném prostředí neužitečný. Tato práce má za cíl jednak shrnout adaptace a vylepšení čichu u skupin žijících v hlubinách a dále se pokusit navrhout způsob odhadu počtu olfaktorických receptorů v genomech i za situace, kdy není k dispozici genom o vysoké kvalitě. Toto by mohlo být využito jako proxy pro odhady čichové výbavy u vzácných druhů jen za využití levného shotgun sekvenování.