Integrace dětí a mladých dospělých s mentálním postižením do společnosti z pohledu sociálních pracovníků

• Název práce v češtině: Integrace dětí a mladých dospělých s mentálním postižením do společnosti z pohledu sociálních pracovníků
• Název v anglickém jazyce: Integration of Children and Young Adults with Mental Disabilities into Society from the Perspective of Social Workers
• Klíčová slova: vzdělávání, děti s handicapem, speciální vzdělávání, integrace dětí s mentálním postižením, inkluzivní vzdělávání
• Klíčová slova anglicky: education, children with mental disability, integration, special education
• Akademický rok vypsání: 2022/2023
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Milan Tuček, prom. mat., CSc.

Zásady pro vypracování

V rámci své diplomové práce chci provést kvalitativní výzkum. Polostrukturované rozhovory bych ráda udělala s rodiči dětí. V těchto rozhovorech bych se zaměřila na plány rodičů do budoucnosti, na služby či změny v systému, které by jim usnadnily život a na to, jak vnímají integraci svých vlastních dětí do společnosti a zda se setkávají s diskriminací. Získaná data bych ráda analyzovala pomocí zakotvené teorie. Dále bych chtěla provést rozhovory s odborníky z různých sektorů, se sociálními pracovníky nebo s pracovníky v sociálních službách z neziskových organizací, které se zaměřují právě na děti či dospělé s mentálním postižením, s učiteli ze speciálních škol.

Seznam odborné literatury

1.Dítě s mentálním postižením ve škole (Bendová Petra, Zikl Pavel, 2011)
2.Vzdělávání žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením (Švarcová Iva, 2000)
3.Specifika vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (Bartoňová Miroslava, 2012)
4.Výchova a vzdělání osob s mentálním postižením (Kozáková, Krejčířová, Pastieriková, 2013)
5.Dítě s mentálním postižením a podpora jeho vývoje (Bazalová Barbora, 2014)
6.Psychologické zisky a ztráty rodičů dětí s mentálním postižením (Vančura Jan, 2006)
7.Situace rodičů dětí s mentálním postižením (Pajer Lucie, 2009)
8.Význam a specifika celoživotního učení ve vzdělávání a rozvoji osob s mentálním postižením (Slowík Josef, 2006)
9.Sociální vyloučení (exkluze) a sociální začleňování (inkluze) – koncepty, diskurt, agenda (Mareš Petr, Sirovátka Tomáš, 2008)
10.Effects of inclusion on the academic achievement and adaptive behaviour of children with intellectual disabilities (Dessemontet, Bless, Morin, 2011)
11.Belonging to higher education: inclusive education for students with intellectual disabilities (Björnsdóttir Kristín, 2016)
12.The education of children with special needs: barriers and opportunities in Central and Eastern Europe (Ainscow Mel, Haile-Giorgis Memmenasha, 1998)
13.Self-determination, social abilities and the quality of life of people with intellectual disability (Nota, Ferrari, Soresi, Wehmeyer, 2007)
14.The impact of employment on the quality of life of people with an intellectual disability (Eggleton, Robertson, Ryan, Kober, 1999)
15.Postsecondary education for people with intellectual disability: current issues and critical challenges (Grigal Meg, Hart Debra, Weir Cate, 2013)
16.College career connection: a study of youth with intellectual disabilities and the impact of postsecondary education (Zafft Cynthia, Hart Debra, Zimbrich Karen, 2004)
17.Inclusion and the un convention (Schmid Tom, 2016)
18.Family quality of life among families with a member who has an intellectual disability: an exploratory examination of key domains and dimensions of the revised FQOL Survey (Werner, Edwards, Baum, Brown, Isaacs, 2009)

Předběžná náplň práce

Jako téma pro svou diplomovou práci jsem si vybrala vzdělávání dětí a mladých dospělých s mentálním postižením. Ráda bych shrnula, jaké možnosti vzdělávání mají děti s mentálním handicapem a jaký je momentální stav speciálního školství a dále se pak zabývala tím, jaké možnosti mají po ukončení povinné školní docházky, jaké možnosti jim nabízí stát, neziskové organizace, soukromý sektor. Zaměřit se chci také na to, jaké jsou možnosti, pokud by mladí lidé s handicapem ve studiu chtěli pokračovat i po ukončení povinné školní docházky. Ráda bych se zaměřila i na to, jaké plány pro ně mají jejich rodiče, zda se tímto tématem zabývají a diskutují různé možnosti s dětmi. Chtěla bych se zaměřit i na to, jaké místo mají lidé s mentálním postižením ve společnosti.
Téma vzdělávání dětí s mentálním postižením je obsáhle popsáno v mnoha odborných publikacích, z těchto publikací plánuji vycházet v úvodu své práce, vycházet budu také z informací, které zveřejňují neziskové organizace, které se zaměřují na děti a dospělé s mentálním postižením. Podrobněji bych se chtěla zaměřit na rodiče dětí s handicapem, protože je vnímám jako klíčové aktéry v procesu začleňování dětí s mentálním postižením do společnosti. Právě rodiče rozhodují o tom, jaké školy budou jejich děti navštěvovat a jakým směrem se bude jejich život ubírat, jejich role je tedy klíčová. Zajímalo by mě, jak se rodiče rozhodují, zda toto téma s dětmi probírají, zda využívají nějakých sociálních služeb, které by jejich dětem usnadnily vstup do dospělého života anebo je na něj nějak připravovaly. Myslím si, že právě rodiče jsou poměrně opomíjenými aktéry v publikacích zaměřených na děti s mentálním postižením, i přesto, že stejně jako u zdravých dětí, jsou rodiče těmi, kdo děti nejvíce formuje a ovlivňuje jejich budoucí život. Sama pracuji v neziskové organizaci, která se zaměřuje na poskytování osobní asistence dětem s handicapem. Setkáváme se s rodiči dětí, kteří jsou velmi aktivní a snaží se o to, aby jejich děti mohly vést téměř plnohodnotný život, jiní rodiče jsou zase téměř vyhořelí a nemají sílu se svým dětem plně věnovat, tudíž se ani příliš nezabývají tím, co s jejich dětmi v budoucnu bude. Pro některé rodiče může být budoucnost jejich dětí velkým strašákem. Některé děti s handicapem je opravdu těžké integrovat do společnosti, jiné děti mají natolik vážné postižení, že jejich rodiče ví, že se nedožijí příliš vysokého věku. I představa, že se o dítě s handicapem budou rodiče starat celý život může být velmi vyčerpávající. Ráda bych od rodičů zjistila, jestli jim v současném systému něco chybí, jestli je něco, co by jim mohlo jejich životní situaci usnadnit.
V České republice musí všechny děti splnit povinnou školní docházku, 9 let na základní škole, plus jeden rok předškolního vzdělávání, speciální školy mají obvykle rovnou 10 ročníků. Rodiny mohou využívat i alternativních možností plnění povinné školní docházky, například individuální vzdělávání. V případě individuálního vzdělávání rodiče obvykle zapíší dítě do školy, kterou dítě pak ale nenavštěvuje, během roku se učí doma a dochází pouze na kontrolní pololetní zkoušky ze zadaného učiva. Rodiče mají i možnost zažádat o osvobození dítěte od povinné školní docházky, k tomu dochází ve velmi vážných případech (např. u dětí v kómatu, či u dětí s velmi vážným kombinovaným postižením). Podle Listiny základních práv a svobod (1993) má každý jedinec právo na vzdělání, k osvobození dětí od povinné školní docházky dochází tedy jen zřídka, protože by to mohlo být vnímáno jako omezení základních práv. Děti s handicapem mohou po splnění povinné školní docházky navázat na studium na klasických středních školách či učilištích nebo na speciálních středních školách, ty mohou být zaměřeny na konkrétní obor.
Svým výzkumem bych chtěla získat odpovědi na následující otázky:
Jaké možnosti nabízí vzdělávací systém dětem s postižením?
Jaké možnosti mají mladí s handicapem po dokončení povinné školní docházky?
Jaké plány do budoucnosti mají rodiče pro své děti s handicapem?
Pokud mají rodiče obavy z budoucnosti svých dětí, co by je zmírnilo? Co by jim v jejich situaci pomohlo?
Na základě jakých faktorů vybírají rodiče speciální školy pro své děti?
Jakým způsobem ovlivňují děti s handicapem kvalitu života celé rodiny?
Jaké procesy by podle rodičů pomohly v integraci jejich dětí s handicapem? Jaké služby by jim pomohly (a jaké už využívají)?
Jaké možnosti mladým s handicapem nabízí stát?
Jaké možnosti mladým s handicapem nabízí soukromý sektor?
Jaké možnosti mladým s handicapem nabízí neziskový sektor?
Jak fungují české speciální školy v kontextu totálních institucí?
Cílem mé práce je shrnout možnosti, jaké mají děti s mentálním postižením, poukázat na možné nedostatky v systému a péči o děti s mentálním postižením a případě přijít s řešeními, která by mohla pomoci současný stav zlepšit. Na základě rozhovorů s rodiči bych chtěla navrhnout řešení, která by pomohla děti a mladistvé lépe integrovat do společnosti. Myslím si, že rodiče dětí s mentálním postižením mají přehled o tom, jak integrace funguje doopravdy a pokud existují nějaké problémy a nedostatky, tak právě oni se s nimi denně setkávají a mohou na ně upozornit.
Při hledání literatury k tématu jsem se setkala s teorií Toma Schmida, která mě velmi zaujala. Schmid se zabývá integrací a tvrdí, že integrace si nemůže vybírat, koho integrovat chce a koho nikoliv. Integrace musí platit vždy, za všech podmínek a integrovat každého bez rozdílu. Schmid označuje speciální školy za totální instituce. Jedná se o pojem, který zavedl ve 20. století Erving Goffman na základě výzkumu v Národním institutu mentálního zdraví v Marylandu (1961). Identifikoval pět typů totální instituce v moderní společnosti. Patří mezi ně instituce zřízené za účelem péče o osoby, které nejsou nebezpečné, ale nedokáží o sebe řádně pečovat (pečovatelské domovy, sirotčince a také zařízení pro osoby s handicapem), zařízení pro osoby, které o sebe nemohou pečovat a zároveň mohou být hrozbou pro společnost (psychiatrická oddělení), v dalším typu zařízení jsou umístěny osoby, které jsou nebezpečím pro společnost, ale jsou soběstační (vězení, zařízení určená pro převýchovu), dále také zařízení podporující naplnění určitých pracovních úkolů (kasárna, internátní školy, pracovní tábory), posledním typem jsou zařízení umožňující svým klientům odejít z běžného života (kláštery). Speciální škola může být kombinací různých typů totálních institucí, primárním účelem by ale měla být typ první. Speciální školy navštěvují děti, které se nějakým způsobem liší od zdravých dětí a jsou tak schovány před zraky společnosti, což je také jedním ze znaků totální instituce (2016).
Dále bych chtěla pracovat s konceptem sociální exkluze a inkluze a také konceptem FQOL (Family Quality of Life). Koncept FQOL vychází z konceptu QOL (Individual Quality of Life), jehož hlavní myšlenkou je zaměření na potřeby jednotlivce. Podle toho, jak jsou potřeby naplňovány je možné posoudit kvalitu života. FQOL se zaměřuje na kvalitu života celé rodiny. Tento koncept vznikl původně za účelem sledování a hodnocení podpory, která je poskytována rodinám, ve kterých žijí osoby s mentálním postižením. Dítě s postižením ovlivňuje chod celé rodiny a samozřejmě i celkovou kvalitu života rodiny.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

As a topic for my thesis, I have chosen the education of children and young adults with mental disabilities. I would like to summarize what educational opportunities are available for children with mental disabilities, the current state of special education, and what options are available to them after they complete their compulsory school attendance. I also want to focus on what options they have if they want to continue their studies after completing their compulsory school attendance. I want to look at what plans their parents have for them, whether they discuss various options with their children, and what place people with mental disabilities have in society.
The topic of educating children with mental disabilities is extensively described in many professional publications, and I plan to use these publications in the introduction of my work. I will also rely on information published by non-profit organizations that focus on children and adults with mental disabilities. I would like to focus more on the parents of children with disabilities because I see them as key actors in the process of integrating children with mental disabilities into society. Parents decide which schools their children will attend and the direction their lives will take, so their role is crucial. I am interested in how parents make decisions, whether they discuss this topic with their children, and whether they use any social services that would facilitate their children's entry into adult life or prepare them for it.
I believe that parents are relatively neglected actors in publications focused on children with mental disabilities, even though, like healthy children, parents are the ones who most shape their children and influence their future lives. I work for a non-profit organization that focuses on providing personal assistance to children with disabilities. We meet with parents of children who are very active and try to help their children lead a nearly full life, while others are almost burnt out and do not have the energy to fully devote themselves to their children, so they are not particularly concerned about what will happen to their children in the future. For some parents, the future of their children with disabilities can be scary. It can be very exhausting to take care of a child with a disability for their entire life. I would like to find out from parents if something is missing in the current system, if there is something that could make their life situation easier.