Ústavní zákaz cenzury v teorii a praxi

• Název práce v češtině: Ústavní zákaz cenzury v teorii a praxi
• Název v anglickém jazyce: Constitutional Prohibition of Censorship in Theory and Practice
• Klíčová slova: cenzura, svoboda projevu, předběžná omezení
• Klíčová slova anglicky: censorship, freedom of speech, prior restraint
• Akademický rok vypsání: 2022/2023
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra ústavního práva (22-KUP)
• Vedoucí / školitel: doc. JUDr. PhDr. Marek Antoš, Ph.D., LL.M.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 12.12.2022
• Datum zadání: 12.12.2022
• Datum a čas obhajoby: 24.06.2024 09:15
• Datum odevzdání elektronické podoby: 19.05.2024
• Datum proběhlé obhajoby: 24.06.2024
• Oponenti: JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Diplomová práce se zabývá ústavním zákazem cenzury zakotveným v čl. 17 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a předkládá rozbor obsahu a aplikovatelnosti tohoto institutu českého ústavního práva. V úvodu práce vypořádává zmatení pojmů plynoucí ze spojování cenzury v mimoprávním smyslu s ústavně zakázanou cenzurou v chápání Listiny, resp. ze záměny tohoto konceptu s doktrínou nepřípustnosti předběžných omezení známé z judikatury Nejvyššího soudu USA, resp. Evropského soudu pro lidská práva.
Práce je následně strukturována podle třech základních charakteristik tohoto institutu identifikovaných v české odborné literatuře. Ty jsou kriticky analyzovány z hlediska koherence v kontextu souvisejících záruk svobody projevu, podústavní úpravy mediálního práva a poskytování zprostředkovatelských služeb v digitálním prostoru. Základní východiska české doktríny jsou konfrontována se závěry judikatury a ostře kontrastujícím výkladem téhož institutu zastávaným slovenskými autory a soudy. Analýza vychází z historického vývoje institutu na našem území a v minulosti fungujících cenzurních praktik, na něž jednotlivé ekvivalenty ustanovení historicky reagovaly. Argumentace se opírá rovněž o srovnání s judikatorním a doktrinálním výkladem německého a polského ústavního zákazu cenzury a odlišného ústavněprávního řešení ve Spojených státech.
Nejprve je věnována pozornost absolutní povaze ústavního zákazu cenzury a otázce přípustnosti případných výjimek z tohoto pravidla. Je tak zkoumáno, zda zákaz cenzury obstojí jako kategoricky formulované pravidlo také v případném konfliktu s jinými ústavními hodnotami, případně za mimořádných vnějších okolností.
Následně je analýze podrobena předběžnost omezení jako jedna z charakteristik ústavně zakázané cenzury. Možnost vztažení čl. 17 odst. 3 na následné zásahy do šíření projevu je posouzena nejprve z historického a komparativního hlediska, následně je tato varianta zvažována ze systematického pohledu ve vztahu k limitační klauzuli zakotvené v čl. 17 odst. 4 Listiny a absolutní povaze ústavního zákazu cenzury. Práce identifikuje klíčové prvky omezení kvalifikovatelného jako zakázaná cenzura a odlišuje od něj jiná předběžná omezení, která nepodléhají režimu čl. 17 odst. 3 Listiny.
V závěrečné části se práce zabývá vymezením okruhu adresátů ústavního zákazu cenzury. Představen je výchozí předpoklad, že ústavní pravidlo limituje pouze orgány veřejné moci. Práce následně kriticky analyzuje alternativní úvahy navrhující aplikaci institutu také na omezení ze strany soukromých aktérů. Postupně je tak zhodnocena přípustnost vztažení ústavního zákazu na autocenzuru probíhající uvnitř redakcí a na zásahy do obsahu realizované vlivnými aktéry stojícími vně redakcí. Pro jejich specifické postavení je zvláštní pozornost věnována možnosti vztáhnout zákaz cenzury na zásahy poskytovatelů zprostředkovatelských služeb do obsahu vytvářeného koncovými uživateli digitálních platforem. Samostatně je řešena možnost vyložení čl. 17 odst. 3 Listiny jako ustanovení zakládajícího pozitivní závazek státu. Následně jsou podrobeny rozboru situace, kdy je o aplikovatelnosti ústavního zákazu cenzury diskutováno v souvislosti s nevrchnostenskými zásahy proto, že probíhají v určité vazbě na orgány veřejné moci. Zkoumána tak jsou specifika vysílatelů veřejné služby a provozování médií územních samosprávných celků.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The thesis focuses on the constitutional prohibition of censorship enshrined in Art 17(3) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and presents an analysis of the content and applicability of this institute of Czech constitutional law. Firstly, the thesis addresses the confusion of terms which results from identifying censorship in an extra-legal sense with the constitutionally prohibited censorship within the meaning of the Charter or from mistaking this concept for the prior restraint doctrine known from the Supreme Court of the United States and European Court of Human Rights case law.
The thesis is subsequently structured according to the three fundamental characteristics of the examined concept identified in the Czech doctrinal literature. These are critically analysed from the perspective of coherence in the context of the related guarantees of freedom of expression, the sub-constitutional regulation of media law and the intermediary services in the digital space. The fundamental premises of the Czech doctrine are confronted with the existing case law and the starkly contrasting position of the Slovak literature and case law. The analysis drives from the historical evolution of the concept on the Czech territory and from the historically functioning censorial practices, to which the individual equivalents of the provision reacted. Argumentation is also supported by the comparison with the judicial and doctrinal interpretation of German and Polish constitutional prohibitions and from a distinct constitutional solution from the United States.
Firstly, attention is paid to the absolute nature of the constitutional prohibition of censorship and to the potential admissibility of exceptions to the rule. Thus, it is examined whether the prohibition of censorship can stand as a categorically formulated rule also in a possible collision with other constitutional values or under extraordinary external circumstances.
Subsequently, the prior nature of restrictions as one of the characteristics of constitutionally prohibited censorship is analysed. The possibility of applying Article 17(3) to ex post interference in the dissemination of expression is firstly assessed from a historical and comparative point of view. Then, this option is considered from a systematic perspective in relation to the limitation clause enshrined in Article 17(4) of the Charter and the absolute nature of the constitutional prohibition of censorship. The thesis identifies the key elements of the restrictions that can be qualified as prohibited censorship and distinguishes them from other prior restraints that do not fall within the scope of Art 17(3) of the Charter.
The final part of the thesis focuses on identifying the addressees of the constitutional prohibition of censorship. The initial assumption that the constitutional norm limits solely public authorities is presented. The thesis then critically analyses alternative considerations proposing that the institute should also be applicable to restrictions imposed by private actors. Thus, it is assessed whether the constitutional prohibition may apply to self-censorship inside editorial offices and to content interventions carried out by influential actors from outside. Due to their specific position, special attention is paid to the applicability of the prohibition of censorship to the moderation of user-generated content conducted by intermediary service providers. Additionally, the possibility of interpreting Article 17(3) of the Charter as a provision establishing a positive obligation of the State is addressed separately. Subsequently, an analysis is conducted of situations where the applicability of the constitutional prohibition of censorship is discussed in the context of non-vertical interventions due to their particular connection to public authorities. Thus, the specifics of public broadcasters and media operated by local governments are examined.