Vliv sociálních sítí na léčbu poruch příjmu potravy

• Název práce v češtině: Vliv sociálních sítí na léčbu poruch příjmu potravy
• Název v anglickém jazyce: The influence of social media on the eating disorder recovery
• Klíčová slova: Poruchy příjmu potravy, léčba, sociální sítě, influenceři, komunita, fitness, silový trénink, digitální zdraví
• Klíčová slova anglicky: Eating disorders, recovery, social media, influencers, community, fitness, strength training, digital health
• Akademický rok vypsání: 2021/2022
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Ema Hrešanová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 15.09.2022
• Datum zadání: 27.09.2022
• Datum a čas obhajoby: 12.06.2023 09:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice - Nový Kampus, B217, 217, seminární místnost ISS
• Datum odevzdání elektronické podoby: 03.05.2023
• Datum proběhlé obhajoby: 12.06.2023
• Oponenti: Mgr. Barbora Procházková

Seznam odborné literatury

1. Burrell, J. (2009). The field site as a network: A strategy for locating ethnographic research. Field methods, 21(2), 181-199.
2. Cavazos-Rehg, P. A., Fitzsimmons-Craft, E. E., Krauss, M. J., Anako, N., Xu, Ch., Kasson, E., Costello, S. J., Wilfley D. E. (2020). „Examining the self-reported advantages and disadvantages of socially networking about body image and eating disorders.“ in International Journal of Eating Disorders, Volume 53, Issue 6, Pages 852-863
3. Dalle Grave, R., Sartirana, M., Sermattei, S., Calugi, S. (2021). „Treatment of Eating Disorders in Adults Versus Adolescents: Similarities and Differences.“ in Clinical Therapeutics, Volume 43, Issue 1, Pages 70-84
4. Dessart, L. and Duclou, M. (2019). "Health and fitness online communities and product behaviour", Journal of Product & Brand Management, Vol. 28 No. 2, pp. 188-199.
5. Hay, P., Mitchison, D., Collado, A.E.L. et al. (2017). „Burden and health-related quality of life of eating disorders, including Avoidant/Restrictive Food Intake Disorder (ARFID) in the Australian population.“ J Eat Disord 5, 21
6. Himanshu, A. K., Kaur, A., & Singla, G. (2020). Rising dysmorphia among adolescents: A cause for concern. Journal of family medicine and primary care, 9(2), 567.
7. Chae, J, (2017). Explaining Females’ Envy Toward Social Media Influencers. Media Psychology. 21(2), 246-262
8. Kozinets, R.V. (2015). Netnography: Redefined. (2nd edition) London: Sage.
9. Krch, F. D. (2002). Mentální anorexie. Praha: Portál, s. r. o.
10. Lange, P. (2017). „Participatory complications in interactive, video-sharing environments.“ Pp. 147-157. In: Hjoth L., H. Horst, A. Galloway a G. Bell. (eds.) The Routledge Companion to Digital Ethnography. London: Routledge.
11. McLean, A. S., Wertheim, E. H., Masters, J., Paxton, S. (2017). „A pilot evaluation of a social media literacy intervention to reduce risk factors for eating disorders.“ in International Journal of Eating Disorders, Volume 50, Issue 7, Pages 847-851
12. Němečková, M. P. (2007). Poruchy příjmu potravy. Psychiatr. prax, 4, 156-158.
13. Paoli, A., & Bianco, A. (2015). What is fitness training? Definitions and implications: A systematic review article. Iranian journal of public health, 44(5), 602.
14. Raggatt, M., Wright, C.J.C., Carrotte, E. et al. (2018). “I aspire to look and feel healthy like the posts convey”: engagement with fitness inspiration on social media and perceptions of its influence on health and wellbeing. BMC Public Health 18, 1002
15. Reade, J. (2021). ‘Keeping it raw on the ‘gram: Authenticity, relatability and digital intimacy in fitness cultures on Instagram’, New Media & Society, 23(3), pp. 535–553.

Další zdroje:
CASA. (2020). Etické směrnice České asociace pro sociální antropologii. [online] Dostupné z: http://www.casaonline.cz/?page_id=9
Marcus, George E. (1995). “Ethnography in/of the World System: The Emergence of Multi-Sited Ethnography.” Annual Review of Anthropology, vol. 24, pp. 95–117. JSTOR, http://www.jstor.org/stable/2155931

Předběžná náplň práce

Námět práce
Tato bakalářská práce naváže na výstupy mého etnografického výzkumu, jenž jsem prováděla v rámci kurzu Digitální etnografie. Zmíněný výzkum se zabýval otázkou, jakým způsobem tvůrci na sociální síti TikTok přistupují k problematice poruch příjmu potravy (PPP) a jak tím pomáhají svým sledujícím při jejich léčbě. V průběhu mého vytváření a následné analýzy dat jsem zaznamenala zajímavý fenomén. Nejen, že většina členů zkoumané online komunity sdílející obsah o léčbě PPP zároveň přidává či sleduje i příspěvky o fitness, posilování a józe, ale také si všichni tvůrci zabývající se fitness (kteří se stali účastníky mého výzkumu) danými poruchami sami prošli. Tento poznatek mě inspiroval k novému výzkumnému problému, který zní: Jaká je souvislost mezi procesem uzdravování se z poruch příjmu potravy a působením fitness influencerů na sociálních sítích?
Z výzkumného problému zároveň vychází několik podotázek, na které se v rámci výzkumu pokusím odpovědět: Jak sledující vnímají příběhy fitness influencerů s PPP a jak tito tvůrci svým obsahem ovlivňují cestu, kterou si jejich sledující zvolí během své vlastní léčby zmiňovaných poruch? Proč tolik lidí s PPP přešlo k podobnému životnímu stylu a co mají v daném kontextu společného? Jaké místo zaujímá příklon ke cvičení ve vyrovnávání se s PPP?
Poruchy příjmu potravy jsou duševním onemocněním projevujícím se nejčastěji strachem z tloušťky a zkreslenými představami o podobě vlastního těla. Přehnaná pozornost je přitom u takto nemocných věnována jídelníčku, ale běžné je také zvyšování energetického výdeje a cvičení s cílem se zapotit a spálit co nejvíce kalorií. Kvůli těmto praktikám je tělo nemocné/ho vystaveno dlouhé řadě zdravotních komplikací, které ohrožují jeho/jí život. U žen často dochází i k poruchám menstruačního cyklu [Krch, 2002]. Těmi nejběžnějšími druhy poruch příjmu potravy jsou mentální anorexie, bulimie, anebo také záchvatovité přejídání, které se podle provedených studií vyskytují nejčastěji právě u žen, a to ve věku od 15 do 24 let [Hay et al. 2017]. Rizikovým faktorem, jež popisované poruchy může vyvolat, je především hubnoucí ideál krásy vyvolávající nespokojenost s vlastním tělem, či tlak společnosti s důrazem na konformitu [Krch, 2002]. Právě u adolescentů se čím dál více rozšiřuje tzv. body dysmorphia neboli nespokojenost s podobou vlastního těla, za kterou stojí hlavně narůstající vliv internetových sociálních sítí. Obecně se dle studií tato nespokojenost vyskytuje o něco více u žen, přičemž se ženy a muži u hledání nedostatků soustředí na odlišné části těla [Himanshu et al., 2020]. Body dysmorphia a nespokojenost s vlastním tělem je také často spojována s fitness. V daném kontextu pojem fitness představuje životní styl, který se vyznačuje pravidelnou fyzickou aktivitou a cvičením, nejčastěji silovými či kondičními tréninky ve fitness centrech [Paoli & Bianco, 2015]. Ani tento fenomén se nevyhýbá sociálním sítím a objevují se zde tzv. fitness influenceři sdílející obsah spojený s cvičením, zdravým stravováním a tělesným vzhledem. Příspěvky tohoto typu mají pro sledující zmíněných influencerů velmi inspirativní charakter [Raggatt et al., 2018].
Sociální média ovšem nehrají v kontextu poruch příjmu potravy pouze negativní roli, naopak mohou sloužit i jako prostředek jejich prevence, či dokonce léčby. Přestože je v současnosti možností léčby několik, nejsou vždy zcela účinné, protože se pacienti ve velkém množství případů odmítají do léčby zapojit. Závěry nedávného výzkumu zabývajícího se touto problematikou proto navrhují hledat novou a efektivnější léčebnou formu. [Dalle Grave et al. 2021]. Nejen, že podle výsledků pilotní studie z roku 2017 může (díky správnému přístupu) fungovat způsob prevence PPP skrze sociální sítě [McLean et al. 2017], už k tomu dokonce několik let dochází. Na určitých platformách sociálních médií se objevují komunity lidí, jež svou tvorbou před riziky PPP varují, a snaží se zároveň tímto obsahem pomáhat nemocným s jejich léčbou [Cavazos-Rehg, et al. 2020]. Zásadní je v tomto kontextu ovšem způsob, jakým je dané téma uchopeno. Jak už bylo zmíněno výše, jednou z velkých online komunit na sociálních sítích, jež se také věnuje tématu zdravého stravování, je právě fitness komunita. Prostřednictvím sociálních sítí tvůrci komunikují se svými sledujícími, ukazují jim své tréninky, jídelníčky a nejrůznější produkty spojené s daným životním stylem [Raggatt et al., 2018]. Jak ovšem souvisí fitness obsah s procesem léčby poruch příjmu potravy?
Má práce se bude při hledání odpovědí na položené otázky opírat o sociokulturní medicínskou antropologii. To, že mají sociální sítě negativní dopady na zdraví jejich uživatelů a vyskytuje se zde mnoho rizik spojených s PPP je zřejmé již řadu let [Němečková, 2007]. Ovšem argument, že mohou tato média za určitých podmínek i pomáhat, je zatím relativně čerstvý a nejsou tak zcela prozkoumány všechny metody, kterými sociální sítě léčbu poruch příjmu potravy ovlivňují.



Předpokládané metody zpracování
Pro zpracování mého výzkumu jsem zvolila metodu digitální etnografie, tedy metodu zúčastněného pozorování, a to konkrétně v prostředí současně populárních sociálních sítí. Skupinou mého zájmu bude konkrétně online komunita fitness influencerů, kteří se jakkoli dotýkají problematiky poruch příjmu potravy, a jejich sledujících na daných sociálních sítích. Na základě poznatků o PPP budou účastníky výzkumu lidé ve věku od 15 do cca 25 let. Co se týče etnografického terénu, zvolím metodu tzv. „multisited etnography“ [Burrell, 2009: 183; Marcus, 1995], která mi umožní sledovat „pohyb“ účastníků výzkumu napříč sociálními sítěmi, získat tak komplexnější vhled a holistickou perspektivu na jejich zkušenosti. Vstupním bodem se pro mě stane platforma TikTok [Burrell, 2009], v jejímž rámci se odehrával také můj předchozí výzkum. Během vytváření dat budu sledovat videa a příspěvky vybraných influencerů týkající se daného tématu a pročítat komentáře/reakce jejich sledujících. Protože se jedná o výzkum etnografický, budu v rámci terénu také participovat a na zmíněné příspěvky reagovat, což mě, doufejme, sblíží se zkoumanou komunitou. Zároveň s některými z tvůrců či sledujících, kteří aktivně komentují jejich příspěvky, provedu hloubkové výzkumné rozhovory. Ty proběhnou nejen prostřednictvím soukromých zpráv v rámci uvedených platforem, ale některé z rozhovorů se pokusím provést též osobně, případně přes videohovor. Vzniklá data budu analyzovat již v průběhu jejich vytváření, a to ruční metodou (tzv. „tužka a papír“), která mi umožní zacházet více do hloubky a využít vlastní reflexi k jejich interpretaci. V rámci procesu analýzy se budu snažit o porozumění kulturnímu kontextu zkoumané komunity, zodpovězení specifických otázek a následnou interpretaci pospojovaných dat [Kozinets, 2015].



Etické souvislosti zvažovaného projektu
V rámci etiky se budu při výzkumu řídit směrnicemi České asociace pro sociální antropologii [CASA, 2020]. Co se týče samotných fitness influencerů, nevidím zde příliš výrazná etická rizika, jelikož se sami rozhodli své soukromí v tomto odvětví sdílet. Rizika přicházejí spíše u jejich sledujících, kteří dobrovolně svůj „příběh“ nesdílejí a zkoumané téma pro ně může být velmi citlivé. Zvláště potom rozhovory o poruchách příjmu potravy. Proto musím volit přístup k účastníkům mého výzkumu opatrně. Rozhodla jsem se jim již v úvodu rozhovoru představit své záměry, a nechám pouze na nich, zdali budou ochotni se mnou výzkumný rozhovor provést. Zkoumané téma je spojené s duševním zdravím, a proto je třeba si u respondentů získat důvěru a respektovat jakékoli jejich rozhodnutí. Také z tohoto důvodu všem účastníkům výzkumu zajistím anonymitu, popřípadě zveřejním pouze jména či profily těch influencerů, kteří mi to dovolí.