Tato diplomová práce sleduje téma postavení člověka a z něj plynoucí nárok na vedení svého života skrze výkon volby z možností, jak být. V jejím názvu, Ne-místné místo člověka, zaznívá, že postavení člověka nemá povahu nějakého předem určeného a neměnného místa. Člověk vedením svého života své místo spolu-určuje a nachází. Tato práce je propojením souvisejících myslitelských témat a jejich vypracování u Giovanniho Pika z Mirandoly, Blaise Pascala, Sørena Kierkegaarda a Maxe Picarda (v tomto pořadí). Na úvod je předestřena myšlenka „středového postavení člověka“. Ta ukáže, že člověk na rozdíl od jiných jsoucen musí svůj život vést, jelikož mu nebylo předem přiděleno pevné místo v kosmu, a tak jej musí určovat sám. Následně je artikulován důraz na potřebu poznávání sebe sama a přicházení k sobě jako jednotlivci, na což záhy navazuje konstituce „já“ a možnosti zoufalství plynoucí z faktu „jáství“. Paralelně jsou promýšleny fenomény útěků před sebou jako reakce na tento specificky lidský typ postavení ve světě. A také skutečnost, že úplný útěk před sebou (ani před Bohem) člověk ve své moci nemá.
- zadáno vedoucím/školitelem