Tolerance rozdílně extrémních teplot je jednou z ekofyziologických vlastností, které určují hranice rozšíření organismů a jejich schopnost vyrovnávat se s měnícím se klimatem. Proměnlivost teplotní tolerance na gradientech prostředí (zeměpisná šířka, nadmořská výška) byla studována především u ektotermních živočichů, zatímco makrofyziologické trendy týkající se teplotní odolnosti rostlin nejsou dosud dostatečně známé. Jedním z obecných konceptů popisujících proměnlivost teplotní odolnosti organismů, známý jako climatic variation hypothesis, dává do souvislosti odolnost organismů vůčí teplotním extrémům s variabilitou klimatu daného protředí a je dostatečně zdokumentován pro různé skupiny živočichů. Tématem práce bude ověřit, do jaké míry tyto obecné trendy platí pro rostliny. Práce bude založená na měření odolnosti vůči nízkým a vysokým teplotám u rostlin na gradientu nadmořské výšky a výsledky budou interpretované v kontextu makro i mikroklimatu stanovišť.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
Tolerance of extreme temperatures is one of ecophysiological traits that determine distribution limits of organisms and help them to cope with the climate change. Variation of thermal tolerance along environmental ghradients (latitude, altitude) was examined primarily in ectotherm animals. In contrast, macrophysiological patterns of thermal tolerance in plants have not been studied yet. One of the general concept describing variation in the thermal tolerace, known as climatic variation hypothesis, relates resistance of organisms against temperature extreme with particular climate of the habitats. This relationship has been well-documented for varius groups of animals. The aim of the thesis is to examine how muchthose general patterns apply to plants. To achieve that, resistance against both, low and high tmeperatures will be measured in plants inhabiting gradient of elevation and results will be interpreted in the contect of macro- as well as microclimate.
