Znechucení je afektivní složkou behaviorálního imunitního systému (dále „BIS“), což je soubor psychologických mechanismů napomáhajících organismu chránit se proti patogenům a dalším potenciálně rizikovým faktorům. Míra znehucení se liší na základě řady inter- a intraindividuálních faktorů a je funkčně flexibilní, např. závisí na pravděpodobnosti setkání s patogenem. Příkladem potenciálně nebezpečné situace může být poskytování první pomoci. První pomoc je důležitou součástí procesu záchrany lidského života a pokud je poskytnuta správně a včas, může podstatně zlepšit průběh léčby v rámci nemocniční péče. Znechucení je jedním z faktorů, které mohou ochotu poskytnut první pomoc snížit a samotné provedení výrazně zpomalit nebo mu dokonce úplně zabránit. Cílem projektu je otestovat, jaký vliv má absolvování kurzu první pomoci na míru znechucení jedince a jak se s mírou znechucení mění ochota poskytnout první pomoc. Projekt bude realizován prostřednictvím dotazníkového šetření před kurzem a po jeho absolvování (participanty budou studenti Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy). Využity budou dotazníky zaměřené na předchozí zkušenosti s první pomocí a charakteristiky výuky na kurzu (např. kolikrát si vyzkouší ošetřit vybrané stavy). To bude dáváno do souvislosti s daty ze standardizovaných dotazníků na míru znechucení (opět před a po kurzu). Navrhovaný výzkum by mohl významně přispět k poznání o možnostech snížení znechucení a zvýšení ochoty poskytnout první pomoc a také k zefektivnění výuky první pomoci. Vzhledem k zaměření má práce mezioborový přesah a propojuje poznatky z oborů věd biologie, evoluční biologie, evoluční psychologie, etologie člověka, psychologie a pedagogiky/didaktiky.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.