Československá lidová armáda (ČSLA) patřila spolu se Sborem národní bezpečnosti (SNB) a Lidovými milicemi (LM) k základním mocenským nástrojům Komunistické strany Československa (KSČ), jimiž si zajišťovala svou vnitropolitickou vedoucí pozici ve státě. Na základě Branného zákona musel každý československý občan starší osmnácti let v ČSLA (1954-1990) vykonat povinnou dvouletou základní vojenskou službu. Muži, kteří v tomto ozbrojeném sboru sloužit nechtěli, k tomu museli využít nejrůznějších zákonem povolených metod, jinak byli odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody, přesto ale nebyli služby zproštěni. Ve své diplomové práci chci popsat výzkum důvodů, pro něž muži odmítali v armádě sloužit a způsoby, jakými se jim podařilo, případně nepodařilo, vojenské povinnosti vyhnout nebo ji obejít. Výzkum chci realizovat kvalitativní metodou s využitím orálněhistorických rozhovorů a archivních pramenů.