Subsidiarita v právu EU

• Název práce v češtině: Subsidiarita v právu EU
• Název v anglickém jazyce: Subsidiarity in EU law
• Klíčová slova: Amsterdamská smlouva, Cíl, Členský stát, Decentralizace, Demokratický deficit, EU, Harmonizace, Komise, Lisabonská smlouva, Maastrichtská smlouva, Materiální stránka subsidiarity, Národní parlament, Pravomoc, Procesní stránka subsidiarity, Proporcionalita, Soudní dvůr EU, Subsidiarita, Vnitřní trh, Zkvalitnění legislativního procesu,
• Klíčová slova anglicky: Amsterdam Treaty, Objective, Member State, Decentralization, Democracy Deficit, European Union, Harmonization, Commission, Lisbon Treaty, Maastricht Treaty, Material Subsidiarity, National Parliament, Competency, Procedural Subsidiarity, Proportionality, European Court of Justice, Subsidiarity, Internal Market, Better Lawmaking,
• Akademický rok vypsání: 2017/2018
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra evropského práva (22-KEP)
• Vedoucí / školitel: prof. JUDr. Luboš Tichý, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 31.10.2017
• Datum zadání: 31.10.2017
• Datum potvrzení stud. oddělením: 31.10.2017
• Datum a čas obhajoby: 21.10.2021 12:00
• Místo konání obhajoby: m. 412
• Datum odevzdání elektronické podoby: 01.08.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 21.10.2021
• Oponenti: doc. JUDr. Lenka Pítrová, CSc.

Předběžná náplň práce

V roce 2023 uplyne třicet let od ukotvení zásady subsidiarity, jako obecné zásady právní v právním systému EU. Maastrichtská smlouva představovala zásadní politický krok v evropské integraci. K jeho dosažení zásadně přispělo i ukotvení zásady subsidiarity jako obecné zásady právní. Zásada subsidiarity se měla se stát dynamickou brzdou proti centralizaci a proti plíživému přesunu výkonu pravomocí na orgány EU. Třicet let praxe je vhodnou dobou ke zhodnocení úspěšnosti reálného naplnění této mise. Platí to v roce 2021 o to více, že EU stojí na prahu nové veřejné debaty o budoucnosti evropského projektu.

Za tři dekády od Maastrichtské smlouvy prošlo ukotvení zásady subsidiarity několika legislativními proměnami. I přes tyto proměny však judikatura Soudního dvoru v této věci zůstala z ne příliš jasných důvodů jen málo rozvinutá. Původní důraz na soudní kontrolu ZS se v poslední třetině třicetiletého období přesunul z kontroly materiální stránky ex-post na kontrolu procesní ex-ante. Nakonec ani tato změna nepřinesla očekávané výsledky, resp. tyto přesto zůstávají málo zřetelné.

Cílem této práce je dostat se co nejblíže k samotnému jádru problematiky a nabídnout odpovědi na praktické otázky, které nejvíce zajímají právníky. Ty se týkají se především právně-technické problematiky a selhávání očekávané role soudního přezkumu při kontrole aplikace zásady subsidiarity. Ambicí v této práci je proto pokusit se identifikovat co nejpřesněji praktické slabiny zásady, ať již spočívají v její definici, podstatě, nebo v její interakci s jinými faktory a odpovědět si na otázku co stojí za důvody často kritizovaného selhávání soudního přezkumu Soudním dvorem. Ale nejen to.

Práce je rozdělena do tří hlavních segmentů (úvod, analytická část, závěry) a do osmi samostatných, logicky na sebe navazujících kapitol: 1) Úvod, 2) Analytický rámec, 3) Historický kontext, 4) Právní nauka k ZS, 5) Judikatura ESD, 6) Legislativní uchopení, 7) Kontrola parlamentní, 8) Závěry. Hlavní analytickou částí jsou kapitoly 5 – 7, částečně kapitoly 3 a 4.

Úvodní část patří uvedení tématu a jeho významu v současné době, vysvětlení organizace a struktury práce, významu jednotlivých zdrojů.

Druhá kapitola představuje analytický rámec s formulováním pěti výzkumných otázek, určení metodologie k získání odpovědí a nadefinování klíčových konceptů, se kterými práce operuje.

Cílem třetí kapitoly „historické“ (a současně první analytické části práce), je uvedení historického kontextu ZS, představit hlavní filozofické myšlenkové proudy, které formovaly ZS, ukázat jejich vliv a vytvořit tak základ pro odpověď na první výzkumnou otázku spojující historii a současnost.

Cílem čtvrté kapitoly „právní nauka“ je představení stávajících poznatků a hlavních vědeckých myšlenkových proudů v tématu. Smyslem jejího zařazení je získání potřebného odrazového můstku pro pozdější identifikaci empirických poznatků získaných z rozborů praktických příkladů v části věnované soudnímu přezkumu, legislativě a praxi národních parlamentů v rámci EWS. Tato kapitola je považovaná za kapitolu technické podpory. Neobsahuje proto výzkumnou otázku.

V páté kapitole je představena relevantní judikatura ESD k ZS. Jedná se o stěžejní část analytické části celé práce. Tato kapitola je nejrozsáhlejší. Cílem této kapitoly je označit klíčové krizové momenty při soudní kontrole ZS a identifikovat překážky skutečné i potenciální pro uchopení ZS v rámci soudního přezkumu Analýza se týká ověření ZS jak po stránce materiální, tak i procesní. Kapitola obsahuje druhou výzkumnou otázku. Pro získání odpovědi na tuto otázku je v rámci kapitoly je zkoumáno více než deset případů z pohledu ZS a pět případů z komplexního pohledu pro zvýraznění interakce mezi ZS a ostatními žalobními důvody, principy a právními kategoriemi. V obou případech hrají významnou roli stanoviska generálních advokátů.

Šestá kapitola se zabývá proměnami v legislativním uchopení ZS. Porovnává jejich výhody a nevýhody. Zjištění z této kapitoly slouží také k ověření poznatků získaných v kapitole o soudním přezkumu. Druhým cílem je tak ukázat na rozdíly mezi legislativním ukotvením a praktickým způsobem aplikace soudem - na zjevně rozšiřující výklad ESD čl. 5 TEU a pouze formálním přezkumem povinností normotvůrce. Třetím cílem této kapitoly je pokusit se vysvětlit jednání ESD na podkladě širšího vnímání ZS a jejím působení mezi právem a politikou. Kapitola odpovídá na třetí výzkumnou otázku.

Kapitola sedmá se soustřeďuje na novou úlohu národních parlamentů (NPs) při kontrole ZS a zkouší předpovědět budoucnost ZS. S použitím případové studie jako názorného případu k použití mechanismu EWS (Směrnice o vysílání pracovníků) a vytvořením tabulkového přehledu o jednotlivých unijních aktivitách v posledních letech na poli ZS se v této kapitole snažím odpovědět na otázku č. 4 (hodnocení efektivity EWS). Na otázku č.5 (hodnocení dosažené úrovně ochrany ZS a očekávání směru dalšího vývoje ochrany ZS) odpovídám s použitím závěrů z vlastního tabulkového přehledu a závěrů Pracovní skupiny pro subsidiaritu (PSS).

V závěrečném shrnutí najdeme odpovědi na všech pět výzkumných otázek. Ty představují shrnutí hlavních relevantních závěrů z jednotlivých kapitol. Pro jednotlivosti a technické odůvodnění k hlavním závěrům je možné se vždy vrátit do závěrů jednotlivých kapitol.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The upcoming 30th anniversary of the Maastricht treaty is an opportunity to celebrate but also to critically evaluate the overall success of this significant political step towards deeper European integration. The Maastricht treaty incorporated the Principle of Subsidiarity as a general principle of law into the EU legal system. The Principle of Subsidiarity was intended as a safeguard against a creeping centralization and federalization of the alliance and a means of regulating the exercise of the Union’s non-exclusive powers. Thirty years of experience is a good time to evaluate the success and fulfillment of that mission. This is all the more pertinent in 2021 as the EU finds itself on the threshold of a new public debate about the future of Europe.

The Principle of Subsidiarity underwent several textual changes on the way to being anchored in the Treaties. Despite these changes the case law of the ECJ has remained for unclear reasons underdeveloped in comparison with other issues and areas of judicial review. The original emphasis placed on a judicial review of the fulfillment of substantial conditions and ex-post control of the principle has lately shifted to the ex-ante procedural one. Unfortunately, even this change did not bring the expected results.

The aim of this work is to get as close as possible to the very core of the issue and to offer possible answers to five questions that are of uppermost interest to lawyers. These relate mainly to legal and technical issues. The aim is to explain the failure of the expected role of judicial review in monitoring the application of the principle of subsidiarity.

My ambition is therefore to identify, as precisely as possible, the practical weakness of the principle, to decide whether this weakness stands in its definition, substance or interaction with other external factors. The answers should cast light on the main reasons for the failure of the role of judicial review – i.e. if there are objective difficulties or politically motivated reasons on the part of the ECJ in its refusal to implement a more intensive approach.

The thesis is divided into three main segments (introduction, main analytical part, conclusions) with a total of eight consecutive chapters: 1) Introduction, 2) Analytical framework, 3) Historical context, 4) Legal theory, 5) Case Law, 6) Legislative framework, 7) National parliamentary scrutiny, 8) Conclusions. The main legal analytical part is represented by chapters 5, 6,7 and partly by chapters 3 and 4.

The objective of the introductory part is to present the relevance of the topic and to introduce the main sources.

The second part presents the analytical framework of the theses and defines its main tools, concepts and methods used in this work.

The historical study of the principle of subsidiarity in the third chapter offers a theoretical explanation for the systemic failure of all normative forms of the original philosophical idea of subsidiarity. We focus on the intuitive historical understanding of the principle of subsidiarity and try to answer the question whether we are still dealing with the original philosophical idea of subsidiarity or not.

The fourth chapter of my thesis is a theoretical one. It introduces the main scientific findings on the principle of subsidiarity. The purpose of this section is not to answer questions, but to present scientific tools, i.e. findings, theories and scientific opinions on subsidiarity that are to be used and verified in this work. This chapter represents a supporting part of the thesis. This is the reason why there are no research questions in this part.

The fifth chapter is the main case law analysis part of this work. In this part I draw essential conclusions on the ECJ practice of judicial review of the principle of subsidiarity. This part offers theoretical explanations for the failure of the systematic control of the principle of subsidiarity by the court on the basis of empirical experience drawn from the judgements of the ECJ and from the opinions of advocate generals. The aim is to identify the key factors and critical moments in the judicial review by the ECJ. The findings point to a very unfortunate situation that stems from a combination of the principle of subsidiarity (Art. 5 TEU) and harmonization of internal market (Art.114 TEU). The theoretical approach was applied on the empirical case studies of five relevant cases. I have worked in a relatively extensive way with technically well elaborated argumentations by advocate generals. Their opinions offer more detailed views on the legal issue in comparison with the fairly brief descriptions in the final verdicts of the Court.

The sixth chapter focuses on gradual changes in the legislative set up of the principle of subsidiarity in the Treaties. It compares the advantages and disadvantages. The findings of this chapter also serve to verify our previous findings in chapter five on judicial review. It means that the second goal of the chapter is to show the differences between the legislative anchoring of the principle of subsidiarity and the way it is applied by the Court (ECJ). The findings show that the ECJ apparently interprets the Art. 5 (3) TEU and the Protocol n.2 in a broad sense in favor of the EU legislator. There is only a formal review of the fulfilment of the legislator duties. This chapter offers an explanation on the reserved approach of the ECJ on the basis of a broader perception of the presence of the principle of subsidiarity and its interaction between law and politics. The chapter accumulates the arguments to answers the third research question.

The seventh chapter focuses on the new role of national Parliaments (NPs) in scrutinizing the control of the principle of subsidiarity and predicts the future development of the principle. This chapter evaluates the efficiency of the EWS on a one case study (Workers Posting Directive) and on a tabular overview of the summary of the EU activities in this field in the last twelve years. The chapter formulates the main arguments to answers both question n.4 (EWS’ effectiveness) and n.5 (level of protection achieved and expectations of future development). I have drawn the main conclusions of this chapter from my own tabular overview and from the conclusions of the Working Group on Subsidiarity of Juncker’s Commission (2018).

In the final summary, we find answers to all five research questions. These represent a summary of the most relevant conclusions from each particular chapter. There is a possibility to return to the conclusions of previous chapters to check the technical details and justifications for the presented conclusions of this last chapter.