Menšiny v českém a polském právu

• Název práce v češtině: Menšiny v českém a polském právu
• Název v anglickém jazyce: Minorities in Czech and Polish law
• Klíčová slova: české právo, národnostní menšiny, polské právo
• Klíčová slova anglicky: Czech law, national minorities, Polish law
• Akademický rok vypsání: 2016/2017
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra správního práva a správní vědy (22-KSP)
• Vedoucí / školitel: prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 15.02.2017
• Datum zadání: 15.02.2017
• Datum potvrzení stud. oddělením: 15.02.2017
• Datum a čas obhajoby: 10.03.2023 10:00
• Místo konání obhajoby: 105
• Datum odevzdání elektronické podoby: 23.01.2023
• Datum proběhlé obhajoby: 10.03.2023
• Oponenti: JUDr. Ing. Martin Adamec, LL.M., Ph.D.

Předběžná náplň práce

Tato práce se věnuje srovnání právní úpravy postavení národnostních a etnických menšin v českém a polském právu. Tyto dvě jurisdikce byly zvoleny pro částečnou podobnost právních kultur, jazykovou spřízněnost obou zemí a srovnatelnou novodobou právní historii. Analýza se zaměřuje na srovnání poskytování právních záruk národnostním a etnickým menšinám v obou zemích a odhaluje, že přes podobné rysy právních kultur je mezi českým a polským právním systémem ochrany menšin řada odlišností.
V obou zemích jsou základní záruky menšinám poskytnuty ústavou a dále jsou hlavní záležitosti systematicky upraveny v zákonech věnovaných výlučně národnostním a etnickým menšinám, v České republice je to zákon o právech příslušníků národnostních menšin, č. 273/2001 Sb., v Polsku je takovým zákonem Zákon ze dne 6. ledna 2005 o národnostních a etnických menšinách a regionálním jazyce (Sb. z. z 2005 r. Č. 17, poz. 141, Č. 62, poz. 550).
Oba zákony upravují obdobné oblasti, tedy vzdělávání v menšinových jazycích, právo na rozšiřování a přijímání informací v menšinových jazycích, právo na vícejazyčné názvy a označení, právo na užívání jména a příjmení v jazyce menšiny a právo na užívání menšinového jazyka v jednání před státními orgány a soudy. Menšinové zákony v obou zemích také upravují zastoupení menšin v poradních orgánech celostátních vlád. Český menšinový zákon je přitom obecnější a odkazuje s podrobnostmi úpravy na podzákonné normy či jiné zákony, například školský zákon, zákon o obcích apod. Polský menšinový zákon je podrobnější a namísto nejasně definovatelných pojmů, jakými je požadavek českého zákona, že určitá menšina pobývá na území státu „tradičně a dlouhodobě“, jmenuje konkrétní kritéria, jakým je podmínka, že určitá menšina se na území Polska vyskytuje sto let.
Přestože se zvolené jurisdikce liší v přístupech, jakými v nich zákony upravují některé dílčí záležitosti, lze shrnout, že sledují podobné cíle, což vyplývá i z analyzované judikatury. V mezinárodněprávním klimatu neexistence jednoznačné všeobecně uznávané právní definice národnostní menšiny je pozice jednotlivých národnostních skupin na území států mnohdy nejasná, a přitom právě přehledná a konzistentně uplatňovaná právní úprava postavení menšin může zabránit vzniku napětí mezi národnostními skupinami či dokonce etnickým konfliktům.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

This thesis is devoted to a comparison between the legal regulation of national and ethnic minorities in Czech and Polish law. These two jurisdictions have been selected for comparison due to partly shared legal culture, linguistic proximity, and comparable modern history. The analysis is focused on guarantees provided to national and ethnic minorities in both countries and reveals that while there are many similarities between the two legal cultures, the legal systems differ in numerous ways.
In both countries, the basic legal guarantees to minorities are regulated in the constitutions and additionally, legal guarantees to minorities are dealt with comprehensively in acts devoted solely to national and ethnic minorities, i.e., the Act on the rights of persons belonging to national and ethnic minorities, Act No. 273/2001 Coll. in the Czech Republic, and the Act of 6 January 2005 on national and ethnic minorities and on the regional language, (Dz.U. 2005 Nr 17 poz. 141).
Both comprehensive minority acts regulate similar fields, such as the right to education in minority languages, the right to dissemination and reception of information in minority languages, the right to multilingual signs and inscriptions, the right to use one’s forename and surname in a minority language and the right to use minority languages in administrative and court proceedings. The minority acts in both countries also regulate representation of minorities in the advisory bodies for national minorities of the central governments. The Czech minority act is more general and refers to other acts and regulations for details, such as the act on schools, act on municipalities etc. The Polish minority act is more detailed and instead of hardly definable terms, such as the requirement for a minority to have resided in the state territory “traditionally and for a long time” lists solid criteria, such as the condition that a minority has been residing in the territory for hundred years.
Even though the jurisdictions differ in their approaches regarding legal regulation of matters, it can be concluded that they aim at identical objectives, which has been herein revealed through the analysis of case-law. In the present climate of international law, where an unequivocal, universally accepted legal definition of the concept of national minority is missing, the position of various groups in a state territory is often ambiguous. However, clear and consistently applied legal regulation of the position of minorities could prevent tensions, or even ethnic conflicts.