Cílem projektu je využít zákonitosti popisující interakci krátkovlnného a dlouhovlnného záření s povrchem a (idealizovanou bezoblačnou) atmosférou reálných i hypotetických planetárních těles ke konstrukci modelu, zachycujícího závislost rovnovážné teploty na charakteru planetárního povrchu, složení atmosféry, parametrech oběžné dráhy a spektrálních charakteristikách (respektive teplotě povrchu) centrální hvězdy. Primárním výstupem by mělo být vyhodnocení vlivu přítomnosti radiačně aktivních plynů na teplotní charakteristiky různých typů terestrických planetárních těles, jak v kontextu sluneční soustavy, tak s ohledem na pozorované i hypotetické exoplanety.
Seznam odborné literatury
Anders DG (2000): An Introduction to Atmospheric Physics. Cambridge University Press, ISBN 0-521-62051-1.
Seager S, Deming D (2010): Exoplanet Atmospheres, Ann. Rev. Astron. and Astrophys., 48, 631-672, http://www.earth.northwestern.edu/people/seth/351/exoplanetatm.pdf
Madhusudhan N et al. (2014): Exoplanetary Atmospheres, https://arxiv.org/abs/1402.1169
Předběžná náplň práce
Interakce radiačně aktivních plynů v planetární atmosféře s dopadajícím krátkovlnným zářením a se zpětným vyzařováním povrchu je jedním z klíčových faktorů určujících tepelný režim planetárních povrchů (viz např. Anders 2000). Klasickým příkladem souvisejících vlivů je skleníkový efekt v pozemské atmosféře, významně přispívající k obyvatelnosti zemského povrchu; v rámci sluneční soustavy lze pak zmínit třeba netriviální radiační poměry v atmosférách Venuše či Titanu. S rostoucím množstvím přímých i nepřímých pozorování exoplanet je zvýšená pozornost upřena i na podmínky panující na těchto exotických světech (např. Seager & Deming 2010; Madhusudhan et al. 2014), a to za využití široké škály modelovacích technik. Navrhovaný projekt nemá ambici řešit toto široké téma v jeho úplnosti; jeho záměrem je konstrukce zjednodušených modelů interakce záření centrálních hvězd s různě složenými, idealizovanými planetárními atmosférami a posouzení míry vlivu obsahu radiačně aktivních plynů na výslednou (pseudo)rovnovážnou teplotu.