Tato rigorózní práce se zabývá povinným dílem jako právním institutem dědického práva, jenž spadá do tematického okruhu občanského práva. Právo na povinný díl má pouze nepominutelný dědic, kterým je potomek zůstavitele, a nedědí-li, jsou jimi jeho potomci. Povinným dílem se pak rozumí určitý podíl na pozůstalosti, kterým musí být nepominutelnému dědici zanechán ničím nezatížen. Kromě povinného dílu se práce zabývá i postavením nepominutelného dědice, protože právě jeho se právní úprava povinného dílu dotýká především. Jde o osobu, která nemá být při dědění opomenuta. Zůstavitel by mu měl zanechat mu alespoň jeho zákonem stanovený díl, tzv. povinný díl. Ve své práci se ale zabývám i teoretickou charakteristikou základních pojmů jako dědické právo, pozůstalost, dědictví a dědické tituly (dědická smlouva, závěť, zákonná posloupnost). Započtení na povinný díl a započtení na dědický podíl jsou tématem jedné z kapitol této rigorózní práce jako dva postupy s obdobným charakterem, nicméně v důsledku velmi odlišné. Smyslem těchto institutů je spravedlivé rozdělení majetku mezi všechny dědice. Ohledně nepominutelných dědiců vymezuji jejich okruh, podobu povinného dílu a výpočet dědických podílů ostatních dědiců. Práce se zaobírá i právní ochranou nepominutelného dědice, se kterou je úzce spjata dědická nezpůsobilost. Dalším pozoruhodným tématem práce je vydědění jako vyloučení dědice z práva na povinný díl buď zcela anebo alespoň z části. Právní úprava tak umožňuje zůstaviteli vztáhnout vydědění také na potomky vyděděného dědice, avšak rozlišuje přitom, zda vyděděný zůstavitele přežil či nikoli. Komparace české a rakouské právní úpravy povinného dílu je zajímavá právě z hlediska podobnosti těchto dvou právních úprav. Čeští autoři se v rakouském obecném občanském zákoníku dosti značně inspirovali, což potom vyhodnocuji v poslední kapitole této práce. Účelem teoretické části práce je vylíčit, rozebrat, rekapitulovat, opatřit komentářem a vyobrazit právní úpravu příslušné části práva pozůstalostního se zvláštním zaměřením na povinný díl podle platného práva. Smyslem komparace české a rakouské právní úpravy je prozkoumat, v čem se tyto dvě kryjí či různí a do jaké míry se česká právní úprava přidržela právní úpravy svého vzoru.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
This thesis deals with the Statutory Portion as a legal tenet of inheritance law, which falls within the scope of the Civil Code. The right to a statutory portion of an estate accrues only to a statutory heir; the statutory heir is always a direct descendant of the testator or, if no direct descendant is surviving, his or her descendants. The statutory portion is defined as that part of the inheritance which must be left free of encumbrance to the statutory heir or heirs. As well as the statutory portion, this thesis also deals with the status of the statutory heir, because it is the statutory heir who is primarily affected by the legal rules for the statutory portion. This is a person who may not be overlooked during the inheritance process; the testator is obliged leave him or her at least his legal share, the so-called statutory portion. In my thesis I also deal with the theoretical characteristics and definitions of basic concepts such as inheritance law, estate, inheritance and inheritance titles (hereditary contract, will and the legal sequence of inheritance). Accounting for the statutory portion and accounting for the bequeathed portion are described in the next chapter of this thesis, as two procedures with similar characteristics but with significantly different outcomes. The purpose of these procedures is to ensure a fair distribution of property between all the heirs. Regarding statutory heirs, I define the scope of who is included, the form of their statutory portion, and the calculation of the bequeathed portions of other heirs. The thesis also deals with the legal protection of a statutory heir, with which “incompetence to inherit” is closely connected. Another important topic of the thesis is disinheritance, defined as the removal from the statutory heir of the right to the statutory portion, either completely or at least in part. The law can allow the testator to extend this disinheritance also to the descendants of the statutory heir, but makes a distinction as to whether the person who has been disinherited survived or did not survive the testator. Comparison of the Czech and Austrian legal rules concerning the statutory portion is interesting because of the similarity of the two legal systems. The authors of the Czech legal framework were somewhat influenced by the Austrian General Civil Code, an aspect which I then evaluate in the last chapter of my thesis. The purpose of the theoretical part of the thesis is to describe, analyze, recapitulate, comment on and illustrate the legal rules for the relevant part of inheritance law, with a special focus on the application of the law to the statutory portion. The purpose of the comparison between the Czech and Austrian legal regulations is to examine how these two systems align and differ, and how far the Czech legal framework has been influenced by the Austrian model.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.